Maggie
Thatcherová
asi
musí
dělat
něco
správně,
protože
její
političtí
protivníci
křičí
hlasitěji
než
kdy
jindy.
Thatcherová,
která
praktikovala
školu
politiky
odezírání
ze
rtů
dávno
předtím,
než
ji
objevil
Bush,
dala
jasně
najevo,
že
je
proti
přeměně
politiky
britského
volného
trhu
tak,
aby
vyhovovala
byrokratům
v
Bruselu.
Na
oplátku
ji
za
to
rozcupovali
kritici
od
Fleet
Street
až
po
Paříž
jako
někdo,
kdo
stojí
v
cestě
společné
věci.
A
teď
to
skočilo
tak,
že
Thatcherová
musela
jet
přes
celou
zeměkouli
až
na
summit
49členného
Britského
společenství
národů
do
Kualy
Lumpur,
aby
vyvedla
z
rovnováhy
Svatý
řád
budovatelů
konsensu.
"Příšerná
fraška
v
Malajsii,"
křičeli
v
manchesterském
vydání
deníku
Guardian.
"Už
jí
nebude
možné
věřit,
že
se
v
zahraničí
bude
chovat
civilizovaně,
to
znamená
rozumně."
Na
mou
věru.
Zástupci
Kanady
a
Austrálie
Brian
Mulroney
a
Bob
Hawke,
jak
uvádí
deník,
byli
"pobouřeni".
Deník
London
Times
uvedl,
že
jednala
"v
rozporu
s
protokolem".
Jako
obvykle
se
prohřešila
tím,
že
řekla,
co
si
myslí.
Vydala
samostatné
prohlášení,
v
němž
se
distancovala
od
dokumentu
Britského
společenství
národů
zdůrazňujícího
politickou
hodnotu
uvalení
sankcí
na
Jihoafrickou
republiku.
V
prohlášení
uvedla,
že
ačkoli
podporuje
Britské
společenství
"v
absolutním
odsouzení
apartheidu",
naléhá
spíše
na
"podchycení
změn",
než
na
uvalování
dalších
trestů
na
černošské
obyvatele
této
země.
Ohledně
sankcí
vlastně
někde
existuje
konsensus:
v
květnu
se
Gallupovým
průzkumem
veřejného
mínění
zjistilo,
že
většina
jihoafrických
černochů,
celých
85
%,
se
staví
proti
ekonomickým
sankcím.
Thatcherová
se
zase
jednou
vydala
sama
proti
ostatním.
Ministerský
předseda
Malajsie
Mahathir
Mohamad
se
vyjádřil
s
despektem:
"Pokud
každý
vykročí
levou
nohou
a
vy
vykročíte
pravou,
dostanete
se
mimo."
A
Thatcherová:
"Je-li
poměr
jedna
ku
48,
je
mi
těch
48
moc
líto."
Pokud
má
Thatcherová
skutečně
nějakého
protivníka,
který
by
ji
mohl
odvrhnout
stranou
z
politického
proudu,
je
to
britský
mysteriózně
nezvladatelný
problém
inflace.
My
se
však
nemůžeme
připojit
k
politickému
chóru,
které
jednohlasně
provolává,
jak
je
nechuť
Thatcherové
jít
s
davem
odpuzující.
Je
osvěžující
vidět
alespoň
jednu
významnou
světovou
postavu,
která
ví,
v
co
věří,
a
neinklinuje
k
tomu,
aby
tuto
víru
podvědomě
oslabovala
přijímáním
kompromisů.
Thatcherová
možná
chápe
lépe
než
ti,
kteří
jsou
pohoršeni
jejím
stylem,
že
o
tom,
kdo
má
správný
názor
na
Evropu,
sankce
proti
Jihoafrické
republice
a
vedení
britské
ekonomiky,
nakonec
rozhodnou
dějiny
a
britští
voliči.