Jeden
z
nezvláštnějších
příběhů
o
zahradě
od
dob
Edenu
se
již
čtyři
roky
odehrává
v
soukromých
fantaziích
na
pastelkových
náčrtech
umělkyně
Jennifer
Bartlettové.
A
pokud
by
si
ona
a
veřejně
prospěšná
společnost
Battery
Park
City
Authority
prosadili
svou,
byl
by
její
absurdní
zahradnický
projekt
brzy
uskutečněn
v
komplexu
v
centru
města
coby
skutečné
zahradnické
"umělecké
dílo".
Jižní
zahrady,
jak
se
nazývá
toto
dílo
Bartlettové,
zaberou
posledního
3,5
akru
volného
místa
v
jihozápadním
cípu
Manhattanu.
Daňové
poplatníky
by
realizace
mohla
stát
15
milionů
dolarů
a
obyvatele
oblasti
BPC
by
údržba
mohla
stát
1
milion
dolarů
ročně.
Jižní
zahrady,
které
vytvořila
umělkyně
zakládající
si
na
tom,
že
o
květinách
a
zahradách
nic
neví,
doplatí
podle
nynějšího
plánu
na
příliš
přeplněný
design.
Bartlettová
si
ve
svých
minulých
dílech,
která
jí
přinesla
mezinárodní
uznání
v
nezahradnickém
uměleckém
světě,
jako
hlavní
téma
často
vybírala
zahrady.
Toto
metaforické
spojení
možná
přesvědčilo
uměleckou
komisi
BPC
o
tom,
že
má
skutečný
zahradnický
talent.
(Bartlettová
se
pro
tento
článek
nechtěla
o
své
zahradě
vyjadřovat.)
Vloni
se
pochlubila
časopisu
HG:
"V
životě
jsem
se
zahradami
nezabývala."
A
ve
svém
prvním
prohlášení
pro
BPCA,
veřejně
prospěšnou
společnost
státu
New
York,
ukázala,
že
není
žádná
skleníková
květinka:
"Jediná
věc,
kterou
mě
zajímalo
dělat,
byla
velmi
složitá
zahrada,
která
bude
stát
obrovské
množství
peněz
a
bude
velmi
nákladná
na
údržbu."
Společnost
BPCA
se
nenechala
odradit
a
najala
Bartlettovou
a
dalšího
uznávaného
zahradního
nevzdělance,
architekta
Alexandera
Coopera,
který
prohlásil,
že
nikdy
žádnou
zahradu
neviděl,
natož
aby
ji
navrhoval,
a
který
o
projektu
řekl:
"Nedívám
se
na
to
jako
na
krajinu.
Dívám
se
na
to
jako
na
budovu."
Třetí
vedoucí
projektu
Jižních
zahrad
se
zahradami
zkušenosti
má.
Firma
Bruce
Kelly/David
Varnell
Landscape
Architects
vytvořila
v
Central
Parku
Jahodová
pole
a
Shakespearovu
zahradu.
Společnost
BPCA
svůj
tým
označila
za
"ohromující"
spolupracovníky.
I
když
po
čtyřech
letech
je
projekt
Jižních
zahrad
ze
100
%
práce
Jennifer
Bartlettové
bez
cizí
pomoci.
Neudělala
o
moc
víc,
než
že
recyklovala
své
běžné
motivy
-
stromy,
vodu,
zlomky
krajiny,
elementární
čtvercové
domy,
kruhy,
trojúhelníky,
obdélníky
-
a
napasovala
je
do
mřížky,
jako
by
dělala
jednu
ze
svých
mřížkovaných
dvourozměrných
prací
pro
stěnu
v
galerii.
V
Jižních
zahradách
však
mřížka
měla
být
3D
síť
plná
zdí
či
živých
plotů,
a
v
ní
skutečné
květiny.
V
dopise
společnosti
BPCA
to
firma
kelly/varnell
nazvala
"svévolným
a
amatérským".
V
červenci
byli
tito
zahradní
architekti
ze
zahrady
vypovězeni.
Celou
tu
dobu
byla
Bartlettová
svým
úkolem
pilně
zaměstnána,
přičemž
si
poklidně
pracovala
na
svém.
Jak
řekla
v
roce
1987
na
přednášce
na
fakultě
designu
Harvardské
univerzity:
"Navrhla
jsem
zahradu,
aniž
bych
věděla,
jaký
je
rozdíl
mezi
rododendronem
a
tulipánem."
Navíc
prohlásila,
že
co
se
týče
návrhu
otevřených
prostor,
"se
zahradní
architekti
posledních
20
let
ubírali
špatným
směrem".
A
své
posluchače
dále
ohromila
tím,
že
odhalila
svůj
tajný
způsob
navrhování
zahrad:
Pověřit
nějakého
přítele,
aby
utratil
"pět
až
šest
tisíc
dolarů...
za
knihy,
které
já
nakonec
rozřežu".
Potom
už
je
nákres
snadný.
"Vždy
jsem
se
velmi
spoléhala
na
mřížku
a
zjistila,
že
nikdy
nezklame."
Bartlettová
řekla
svému
publiku,
že
absolutně
nevěří
v
kompromisy
ani
v
ústupky
klientovi,
"protože
nevěří,
že
lidé
mohou
dělat
věci
polovičatě".
(Toto
nebyl
u
Jižních
zahrad
problém,
protože
klient
už
dávno
ustoupil
každému
rozmaru
Bartlettové.)
Vloni
na
výstavě
BPC
mohla
veřejnost
vidět
návrh
výtvoru
Bartlettové
na
stolním
modelu.
Popisky
byly
krkolomné:
"Mezi
těmito
ochrannými
zdmi
je
mikrokosmos
tisíce
let
navrhování
zahrad...
růžová
zahrada,
bylinková
zahrada,
klikatá
zahrada,
květinová
pole,
jablečný
sad...
uspořádané
v
mozaice
z
čtverců
velkých
50
na
50
stop
tak,
aby
tvořily
'pokojíčky'...
tu
a
tam
jsou
jednoduché
architektonické
tvary,
vrtošivý
vodotrysk,
arogantně
tvarované
dřeviny
nebo
tartanový
pléd,
a
kolem
židle
všeho
druhu....
A
v
jádru
toho
všeho
je
láska
ke
květinám."
Milovníci
květin,
kteří
maketu
zkoumali,
byli
zneklidněni.
Dívali
se
na
zmenšeninu
a
viděli
strašnou
pošetilost.
Malé
pokojíčky
Bartlettové
nechaly
jen
málo
místa
pro
květiny
a
lidi.
Ve
společnosti
Kelly/Varnell
odhadli
návštěvní
kapacitu
Jižních
zahrad
na
čtyři
lidi
na
pokojík,
neboli
celkově
asi
100
lidí.
Tato
sekaná
z
chaotických
čtverečků
byla
inspirována
vlastním
bytem
umělkyně:
"Moje
podkroví
mělo
50
na
100
stop,
takže
50
stop
na
50
stop
se
mi
zdálo
jako
dobrý
zahradní
pokojík."
V
mřížce
bylo
neuspořádaně
namačkáno
24
těchto
komůrek
s
rostlinami.
Jednu
přeměnila
v
zábavní
pokojík
z
tvarovaných
dřevin,
naplněný
rostlinami
naaranžovanými
do
tvaru
zahradního
lehátka,
televize,
klavíru
a
židlí.
V
jiném
si
zas
vyžádala
sestřih
v
kuželovitém
tvaru
raket
MX
-
z
nichž
každý
stál
10 000
dolarů
-
do
výše
až
20
stop.
Další
zase
nacpala
osmi
"svislými
živými
ploty",
aby
předvedla,
jak
má
vypadat
geometrie
stříhání
dřevin
v
pravém
úhlu.
V
bylinkovém
salonu
předepsala
dekor
ve
stylu
"zahrady
z
kostkovaných
pupenů".
Přikázala,
aby
kostky
v
předsíni
tvořily
různé
květiny,
a
přinutila
krajinné
architekty,
aby
prostudovali
knihu
o
tartanových
tkaninách.
Do
jednoho
zahradního
pokojíku
vsadila
43
stop
velkou
skleněnou
krychli,
aby
se
pochlubila
kostkovanou
dlážděnou
podlahou,
"modravé
umyvadlo",
"obrovské
akvárium
s
kaprem"
a
"ptačí
klec
s
papoušky
kakadu".
Vedle
umístila
menší
skleněný
dům
s
kostkovanou
podlahou,
kde,
jak
navrhla,
by
se
mohla
uprostřed
zimy
vystavovat
jahodová
plocha.
V
jiném
oddělení,
zvaném
Lipový
háj,
se
mělo
mačkat
62
lip
ve
vražedných
vzdálenostech
10
či
16
stop.
(Lípy
potřebují
asi
36
stop.)
O
jedné
věci
v
návrhu
Bartlettové
se
nedalo
pochybovat:
Vyžádá
si
veškeré
schopnosti
celého
praporu
odborníků
na
tvarování
keřů,
pěstitelů
růží,
sadařů
a
dendrologů.
Bartlettová
lehkovážně
navrhla
povolat
"na
údržbu
polokvalifikované
pracovníky
ze
zahradního
klubu".
Mimoto
trvala
na
tak
úzkých
stezkách
(pět
až
osm
stop)
a
tak
hranatých
rozích
živého
plotu,
že
běžné
vybavení
na
údržbu
-
káry
a
pojízdné
plošiny
-
zde
neprojedou.
Pak,
aby
z
těchto
zahrádek
byly
zcela
doslovně
pokojíky,
splácala
Bartlettová
zdi
bez
oken
(cihly,
mříže,
živý
plot),
vysoké
osm
až
10
stop,
čímž
uvrhla
své
interiéry
do
celodenního
chmurného
stínu.
Těžko
pochopit,
jak
by
mohlo
v
Jižních
zahradách
dojít
k
fotosyntéze,
aniž
by
bylo
nutné
stěny
pokrýt
množstvím
žárovek
Gro-Lite
jako
při
vánoční
výzdobě.
A
nakonec,
jako
výsměch
přání
firmy
BPCA,
aby
navázala
na
oblíbenou
dvě
míle
dlouhou
říční
Promenádu
ceněnou
pro
svůj
široký
výhled
na
newyorský
přístav,
sochu
Svobody
a
ostrov
Ellis,
Bartlettová
vztyčila
ještě
jednu
stěnu,
tentokrát
betonovou,
tentokrát
vysokou
10,5
stopy.
Natáhla
ji
podél
nábřežní
promenády
Jižních
zahrad,
čímž
skryla
úžasné
přírodní
vodní
prvky
města,
přístav
i
řeku.
(V
zahradě,
hned
vedle
řeky
Hudson,
si
poručila
vodopád,
pramínek,
jezírka
a
další
drahé
jednoduché
vodní
stavby.)
Když
byl
model
ještě
vystaven,
Manhattanská
obecní
rada
1
schválila
usnesení
proti
Jižním
zahradám.
Rada
parků
napsala
společnosti
BPCA,
že
tento
"příliš
'soukromý'...
exkluzivní"
komplex
a
drahá
"uzavřená
zahrada...
patří
téměř
kamkoli,
jen
ne
na
nábřeží".
Lynden
B.
Millerová,
ona
významná
návrhářka
veřejných
zahrad,
která
renovovala
park
Conservatory
Garden
v
Central
Parku,
si
vzpomíná
na
svoji
reakci
na
model
Jižních
zahrad
z
pohledu
veřejné
zahrady,
kterou
navrhovala
pro
Bryant
Park
na
42.
ulici:
"Bryant
Park,
jak
byl
navržen
v
roce
1933,
jako
veřejné
místo
neuspěl,
protože
se
v
něm
lidé
cítili
jako
v
pasti.
Když
se
při
obnově
Bryant
Parku
odstranily
živé
ploty
a
některé
zdi,
je
otevřenější.
Zdá
se
mi,
že
projekt
společnosti
BPCA
směřuje
k
tomu,
aby
se
Jižní
zahrady
staly
pro
lidi
a
rostliny
zahradnickou
věznicí."
Do
věci
se
vložili
tři
městští
zahradničtí
odborníci
společně
s
organizací
Cornell
Cooperative
Extension
dopisem
adresovaným
společnosti
BPCA,
který
začínal:
"Máme
pocit,
že
tato
zahrada
je
ze
zahradnického
hlediska
zkázou."
Potom
se
zmínili
o
nepochybné
"sporné
bezpečnosti...
spletité
zahrady
nekonečných
skrýší.
8
stop
vysoké
živé
ploty,
které
stíní
výhledům
dovnitř
i
ven
z
malých
'pokojíků'
zajišťují...,
že
tato
zahrada
bude
potenciální
živnou
půdou
pro
kriminalitu."
(Bartlettová
na
Harvardské
univerzitě
prohlásila:
"Nastanou
problémy
s
bezpečností...
Otázkami
bezpečnosti
se
zabývat
nebudu!")
Navzdory
katastrofálnímu
hodnocení
ze
strany
erudovaných
zahradnických
odborníků
Bartlettové
návrh
Jižních
zahrad
nějak
pokračuje,
podle
všeho
lhostejně
k
rozumu,
a
brzdí
jej
jen
byrokratická
letargie
a
logistické
komplikace.
Prezident
a
generální
ředitel
společnosti
BPCA
David
Emil
doufá,
že
vyjedná
vlnolam,
který
by
mohl
"být
vizuálně
podstatně
propustnější".
A
trvá
na
tom,
že
když
přidá
ještě
jednoho
krajinného
architekta,
Nicholase
Quennella,
vpraví
do
zahradnické
reality
i
tyto
a
další
úpravy,
přičemž
si
zachová
"umělecké
vidění"
vlastní
"opravdu
velkému
umělci".
Když
se
v
tomto
směru
nic
neučinilo
čtyři
roky,
není
jisté,
zda
se
teď
najednou
reálná
spolupráce
s
Bartlettovou
zdaří.
(Quennell
uvedl,
že
se
navzdory
všemu
hodlá
s
mřížkou
vyrovnat.)
Avšak
guvernér
Mario
Cuomo
nebo
předseda
rady
společnosti
BPCA
Fabian
Palomino
mají
stále
čas
tomuto
"Kostkovanému
oblouku"
z
keřů
zabránit.
Tito
státníci
by
si
mohli
nechat
poradit
od
Williama
Robinsona,
autora
knihy
"The
English
Flower
Garden
(Anglické
květinové
zahrady)"
-
zahradnické
bible
už
od
roku
1883
-,
který,
jak
se
zdá,
na
Jennifer
Bartlettovou
myslel,
když
napsal:
"Kvůli
okrasnému
umělci,
který
v
zahradě
aplikoval
své
'návrhy',
naši
zahradníci
bohužel
trpí
už
léta...
Právě
toto
přejímání
absurdních
'pupenů'
a
vzorů
ze
starých
knih
pro
jakoukoli
plochu,
kde
se
má
zbudovat
květinová
zahrada,
vede
ke
špatnému
a
povrchnímu
designu
-
špatný
v
plánu
a
beznadějný
pro
život
rostlin.