Vedoucí
představitelé
západní
Evropy,
kteří
si
přejí
rychlé
vytvoření
ekonomické
a
měnové
unie,
přidávají
do
svého
arzenálu
nový
argument:
převratné
politické
změny
probíhající
ve
východní
Evropě.
Francouzský
prezident
Francois
Mitterrand,
prezident
Komise
Evropského
společenství
Jacques
Delors,
španělský
premiér
Felipe
Gonzalez
a
další
začali
rychlé
změny
na
Východě
spojovat
s
nutností
uspíšit
změny
na
Západě.
Zdůrazňují,
že
tím
nejlepším
způsobem
pro
Západ,
jak
by
mohl
pomoci
Východu,
je
rychlejší
směřování
k
ekonomické
a
měnové
jednotě
západní
Evropy.
Tak
by
se
na
trh
orientovaný
systém
stal
přitažlivějším
pro
východní
země,
argumentují,
a
byl
by
umožněn
příliv
větší
ekonomické
pomoci
a
technologického
know-how
ze
Západu
na
Východ.
"Jedinou
možnou
odpovědí
na
výzvu,
před
kterou
nás
postavil
Východ,"
řekl
včera
v
Evropském
parlamentu
ve
Štrasburku
Mitterrand,
"je
posilovat
a
urychlovat
spojování
a
soudržnost
Evropského
společenství."
Mitterrand
navrhl,
aby
na
příští
podzim
byla
svolána
konference,
kde
by
byla
napsána
nová
smlouva
o
ES
umožňující
vznik
Evropské
centrální
banky,
a
aby
tato
smlouva
byla
ratifikována
do
roku
1992.
Mitterrand
rovněž
navrhl
samostatnou
"banku
pro
Evropu",
která
by
na
Východ
přiváděla
peníze
na
rozvoj.
Jedním
z
východisek
pro
spojování
změn
na
Východě
se
změnami
na
Západě
je
názor,
že
navzdory
zřejmým
strategickým
a
ekonomickým
zájmům
USA
je
integrování
110
milionů
východních
Evropanů
s
320
miliony
západních
Evropanů
v
první
řadě
úkol
pro
Evropany.
Evropský
stratég
říká:
"USA
mají
sklon
vidět
východní
Evropu
[bez
Sovětského
Svazu]
tak,
jako
Evropa
vnímá
Latinskou
Ameriku:
je
důležitá,
ale
je
daleko.
Ale
pro
nás
v
západní
Evropě
to
jsou
evropští
sousedé."
Znovu
spojená
Evropa
znamená
velké
změny
ve
40
let
starých
vojenských
a
ekonomických
zásadách.
Pravděpodobně
dojde
k
přirozené
dělbě
práce,
říká
Francois
Heisbourg,
ředitel
Mezinárodního
institutu
pro
strategické
studie
v
Londýně,
USA
se
bude
více
zabývat
strategickými
problémy
se
Sovětským
svazem
a
západní
Evropa
se
více
zapojí
do
poskytování
zvláštní
pomoci
Východu.
Prvním
krokem
bylo
jmenování
Komise
ES
jako
koordinátora
západní
pomoci
Polsku
a
Maďarsku
na
červencovém
ekonomickém
summitu
předních
průmyslových
zemí.
Tato
dělba
je
částečně
diktována
ekonomicky:
západní
Německo
je
čistý
vývozce
kapitálu,
zatímco
USA
ne.
Zatímco
americká
snaha
pomoci
je
omezena
rozpočtovými
problémy,
Francie
včera
oznámila
tříletý
plán
pomoci
Polsku
v
hodnotě
čtyř
miliard
francouzských
franků
(650
milionů
dolarů).
Navzdory
náhlým
změnám
strategické
rovnováhy
zůstávají
někteří
nejvyšší
představitelé
západní
Evropy,
zvláště
britská
premiérka
Margaret
Thatcherová,
ohledně
politické
a
ekonomické
jednoty
Evropy
skeptičtí,
a
pravděpodobně
si
své
názory
nenechají
vztahy
mezi
Východem
a
Západem
změnit.
Ale
britští
komentátoři
pomalu
začínají
obě
témata
spojovat.
"Potřebujeme
západní
Ostpolitik,"
říká
John
Roper
z
londýnského
Královského
institutu
pro
mezinárodní
záležitosti
a
naráží
tak
na
dlouhotrvající
politiku
západního
Německa,
diplomatické
otevírání
se
Východu.
"Co
se
týče
Polska
a
Maďarska,
je
třeba
přemýšlet
o
ekonomickém
přístupu
cukru
a
biče,
který
by
je
donutil
v
reakci
na
odstraňování
všech
našich
tarifních
bariér
nastavit
realisticky
ceny."
Připomíná,
že
Marshallův
plán
americké
pomoci
Evropě
"nejenom
přinesl
peníze
poválečné
Evropě,
ale
také
liberalizoval
a
otevřel
trhy".
Francouzská
analýza
jde
ještě
dál.
"Většina
vedoucích
představitelů
Západu
se
nakonec
dohodla,
že
si
všichni
přejí,
aby
perestrojka
[politika
ekonomické
restrukturalizace
podle
sovětského
nejvyššího
představitele
Michaila
Gorbačova]
uspěla,"
říká
Hubert
Vedrine,
Mitterrandův
bezpečnostní
poradce.
"Ale
ještě
nevypracovali
závěry
pro
pracovní
taktiku."
Dodává,
že
vzhledem
k
rozpadu
komunismu
a
úporné
Gorbačovově
snaze
zotavit
sovětskou
ekonomiku
"je
v
našem
zájmu
řízená
transformace,
poklidná
nukleární
reakce,
takže
bychom
mu
měli
pomoci,
a
to
nejenom
slovy".
Řízení
změny,
dodává,
bude
vyžadovat
mnohem
víc
pomoci
a
vedoucí
úlohu
ES,
zvláště
při
řešení
otázky
znovusjednocení
Německa.
Thierry
de
Montbrial,
ředitel
Francouzského
ústavu
pro
mezinárodní
vztahy
v
Paříži,
říká,
že
není
jasné,
co
přesně
západní
Německo
chce.
Jakékoli
protlačení
Gorbačovovy
vize
"společného
evropského
domu",
znamenající
konečné
rozpuštění
ES,
sovětsko-německou
spolupráci
a
stažení
sil
USA,
"by
bylo
velmi,
velmi
vážný
problém",
říká.
Nevěří,
že
se
vynoří
bismarckovský
super
stát,
který
by
vládl
Evropě,
avšak
varuje
před
"rizikem
hluboké
proměny
v
srdci
Evropského
společenství,
pocházející
ze
sice
demokratického,
ale
příliš
silného
Německa".
Dodává:
"My
a
zbytek
ES
si
musíme
nyní
s
Němci
na
rovinu
promluvit
a
tato
budoucí
rizika
jim
přednést."
Zatímco
se
mnoho
komentátorů,
zvláště
francouzských,
obává,
že
ukvapené
a
emocionální
reakce
na
změny
Východu
by
mohly
vést
k
nebezpečným
tlakům
na
odzbrojení
Evropy
a
urychlené
stažení
amerických
vojsk,
John
Roper
v
Londýně
vidí
mnohem
pozitivnější
scénář.
"Zdá
se,
že
z
Moskvy
přichází
zpráva,
že
má
nabídku
dohody,"
říká.
"Chtějí
nové
ujištění,
že
se
nepokusíme
podkopat
či
zničit
Varšavskou
smlouvu...
Na
oplátku
by
si
Spojené
království
a
Francie
mohly
ponechat
své
nukleární
zbraně.
Dodává:
"Jakmile
budou
obě
strany
spokojené,
mělo
by
být
mnohem
lehčí
udělat
větší
pokrok
v
ekonomických
a
sociálních
reformách,
které
začínají
probíhat
na
Východě.