Opravné
opatření
na
akciovém
trhu
13.
října
1989
bylo
smutnou
připomínkou
pádu
trhu
z
19.
října
1987.
Protože
narušení
akciového
trhu
nás
budou
provázet
stejně
jako
zemětřesení
vždy,
je
obezřetné
podniknout
proti
podobnému
pádu
trhu
veškerá
možná
opatření.
Trhy
všeobecně
fungují
dobře
a
měnícím
se
ekonomickým
a
finančním
podmínkám
se
hladce
přizpůsobují.
Jsou
však
doby,
kdy
se
zadrhnou
a
panikařící
prodejci
nemohou
najít
kupce.
A
právě
to
se
stalo
při
pádu
trhu
v
říjnu
1987.
Jakmile
trh
škobrtl,
převážila
na
něm
neukázněnost:
rozdíl
mezi
nakupováním
a
prodejem
nabídek
se
prohloubil,
obchodování
řady
akcií
se
zastavilo,
vyřízení
příkazů
trvalo
nepřiměřeně
dlouho
a
mnoho
odborníků
přestalo
úplně
obchodovat.
Toto
selhání
dále
přispělo
k
pádu
tržních
průměrů:
na
bázi
nejistoty
vznikaly
zvláštní
rizikové
sazby
a
výzvy
k
dodatkové
úhradě
vyvolaly
další
tlaky
na
nakupování.
Situace
připomínala
lyžaře,
který
se
mírně
vychýlí
z
rovnováhy
nečekanou
boulí
na
sjezdovce.
Lyže
se
mu
rozjíždí
do
stran
víc
a
víc
-
stejně
jako
rozdíly
mezi
koupí
a
prodejem,
když
propukne
finanční
panika
-
a
zanedlouho
ztrácí
kontrolu.
Protože
už
nedokáže
zastavit
stále
rychlejší
sjezd,
padá.
Po
krachu
v
roce
1987
a
podle
doporučení
mnoha
studií
byly
vypracovány
jakési
"jističe",
umožňující
účastníkům
trhu
reorganizovat
a
znovu
obnovit
pořádek
na
trhu.
Je
ovšem
sporné,
zda
tyto
jističe
skutečně
přinášejí
užitek.
V
době
odkladu,
kterou
vytvářejí,
se
totiž
rovnováha
může
ještě
víc
vychýlit,
než
potenciální
prodejci
konečně
dostihnou
svého
makléře
na
telefonu.
Tím,
aby
se
zabránilo
zmatku
na
trhu,
by
spíše
měla
být
pověřena
nějaká
vhodná
instituce,
jako
je
Federální
rezervní
banka.
Dostupnost
včasné
pomoci
-
zpětné
zarážky
-
může
trhům
pomoci
udržet
si
pružnost.
Federální
rezervní
banka
už
tak
kupuje
a
prodává
valuty,
aby
zabránila
chaosu
na
devizových
trzích.
Federální
rezervní
banka
přijala
podobnou
zodpovědnost
na
trhu
za
vládní
cenné
papíry.
Akciový
trh
je
jediný
významný
trh
bez
tvůrce
trhu
se
suverénní
likviditou
či
bez
nějakého
kupce
jakožto
poslední
instance.
To
neznamená,
že
Federální
rezervní
banka
již
nyní
nehraje
důležitou
nepřímou
roli
na
akciovém
trhu.
V
roce
1987
vehnala
na
trhy
miliardy
prostřednictvím
operací
na
otevřeném
trhu
a
tzv.
diskontního
okénka.
Půjčovala
peníze
bankám
a
podněcovala
je
k
tomu,
aby
finance
zpřístupnily
makléřským
domům.
Tito
makléři
dále
půjčovali
peníze
svým
zákazníkům,
o
nichž
předpokládali,
že
ve
stávajícím
zmatku
rozpoznají
příležitost
pro
dosažení
zisku
a
budou
nakupovat
akcie.
Federální
rezervní
banka
má
rovněž
tu
pravomoc
stanovit
požadavky
na
ziskové
rozpětí.
Nebylo
by
ale
účinnější
a
efektivnější
poskytnout
takovou
podporu
přímo
akciovému
trhu?
Namísto
zaplavování
celé
ekonomiky
likviditou,
čímž
se
zvyšuje
nebezpečí
inflace,
by
Federální
rezervní
banka
mohla
podpořit
akciový
trh
přímo
tím,
že
by
skoupila
tržní
průměry
na
trzích
s
termínovými
obchody,
čímž
by
stabilizovala
trh
jako
celek.
Akciový
trh
bezesporu
není
tak
velký,
aby
jej
Federální
rezervní
banka
nezvládla.
Devizový
trh
a
trh
s
vládními
cennými
papíry
je
nepoměrně
větší.
Denní
obchodovaný
objem
na
devizovém
trhu
v
New
Yorku
je
kolem
130
miliard
dolarů.
Denní
objem
státních
cenných
papírů
je
kolem
110
miliard
dolarů.
Sloučená
hodnota
denního
obchodování
s
kmenovými
akciemi
na
Newyorské
burze
cenných
papírů,
Americké
burze
cenných
papírů
a
na
mimoburzovním
trhu
NASDAQ
se
pohybuje
mezi
7
miliardami
dolarů
a
10
miliardami
dolarů.
13
miliard
dolarů,
které
Federální
rezervní
banka
dodala
na
peněžní
trhy
po
pádu
v
roce
1987,
je
víc
než
dost
na
skoupení
všech
akcií
obchodovaných
během
průměrného
dne.
Ve
skutečnosti
by
nutnost
vládního
zásahu
mohla
být
snížena
pečlivěji
zvažovaným
cílem
intervence.
A
podniknutí
přímějšího
zásahu
má
tu
výhodu,
že
se
lze
vyhnout
prudkým
nárůstům
peněžních
nabídek,
jak
se
to
stalo
v
říjnu
1987.
Role
Federální
rezervní
banky
na
akciovém
trhu
by
neměla
být
příliš
ambiciózní.
Měla
by
se
snažit
jen
udržet
fungování
trhů
-
nikoli
držet
Dow
Jonesův
Index
nebo
průměry
na
Newyorské
burze
cenných
papírů
na
určité
úrovni.
Federální
rezervní
banka
by
se
měla
mít
na
pozoru
před
systematickým
rizikem,
ovšem
nikoli
před
riziky
obsaženými
v
individuálních
akciích.
Vládě
či
ústřední
bance
by
nepříslušelo
kupovat
nebo
prodávat
akcie
společností
IBM
nebo
General
Motors.
Federální
rezervní
banka
by
místo
toho
spíš
mohla
koupit
kompozitní
akcie
na
širších
trzích
formou
termínových
obchodů.
Zvýšená
poptávka
by
zoptimalizovala
obchodování
a
stabilizovala
by
ceny.
Stabilizování
trhů
s
deriváty
by
mělo
tendenci
stabilizovat
primární
trh.
Federální
rezervní
banka
by
spíše
odstraňovala
příčinu
možné
paniky,
ale
nesnažila
by
se
léčit
příznak
-
likviditu
bank.
Chaos
na
trzích
mohl
být
pozorován
celkem
často
na
devizových
trzích
v
60.
a
70.
letech.
Když
se
však
členské
země
Mezinárodního
měnového
fondu
v
roce
1974
dohodly
na
"Pokynech
k
volně
pohyblivým
měnovým
kurzům",
těmto
potížím
se
zabránilo.
Od
roku
1974,
kdy
byly
uvedené
pokyny
přijaty,
si
nemohu
vybavit
žádný
chaos
na
peněžních
trzích.
Pouhá
existence
pravidel
na
stabilizaci
trhu
tedy
pomáhá
zabraňovat
panice
v
náhlých
situacích.
Staré
rčení
radí:
"Nespravuj
to,
co
funguje."
Jenže
právě
v
tomto
případě
by
to
nám
všem
mohlo
přestat
fungovat,
pokud
nedojde
k
opravě.
Autor
Heller,
který
nyní
pracuje
pro
společnost
VISA
International,
byl
od
roku
1986
do
začátku
letošního
roku
guvernérem
Rady
federálního
rezervního
systému.
Převzato
z
projevu
věnovaného
organizaci
Commonwealth
Club
v
San
Franciscu.