Protože
se
Sovětský
svaz
potýká
se
zhoršující
se
ekonomikou,
přední
reformátoři
vypracovali
program
změny,
jehož
cílem
je
posunout
stát
blíže
k
systému
volného
trhu.
Návrhy
daleko
překračují
současnou
dosti
zmatenou
politiku
perestrojky,
což
je
restrukturalizace
ekonomiky
podle
Michaila
Gorbačova.
Předkládají
jasný
časový
plán
a
metodologii
uvolnění
systému
stanovování
cen,
ukončení
obrovských
průmyslových
monopolů
a
zrušení
nevýnosných
státních
podniků.
Také
se
věnují
takovým
tabuizovaným
tématům,
jako
je
pravděpodobnost
nezaměstnanosti
a
vysoké
inflace
a
doporučují
jakým
způsobem
zmírnit
sociální
důsledky.
Zatímco
se
projednává
mnoho
řešení
ekonomických
potíží
státu,
tento
program
přitahuje
širokou
pozornost
díky
své
komplexnosti
a
předpokládané
vysoké
úrovni
autorů.
Přestože
byl
článek
v
posledním
vydání
týdeníku
Ekonomicheskaya
Gazeta
publikován
anonymně,
sovětské
zdroje
uvádějí,
že
jej
napsal
Leonid
Abalkin
s
malou
skupinou
spolupracovníků.
Abalkin,
vedoucí
Ekonomického
ústavu
Akademie
věd,
byl
nedávno
jmenován
místopředsedou
sovětské
vlády
a
vedoucím
státního
výboru
pro
ekonomickou
reformu.
"Zcela
zřejmě
je
to
manifest
dalšího
období
perestrojky,"
řekl
jeden
analytik.
Ekonomické
názory
v
dokumentu
jsou
mnohem
odvážnější
než
současná
politika.
Například
navrhovaná
revize
cen
-
velmi
citlivé
politické
téma
-
je
daleko
detailnější
než
nejasné
plány,
které
Gorbačov
ohlásil
v
roce
1987
a
později
stáhl.
Návrhy
ale
také
ukazují
znalost
politiky,
když
některé
nejožehavější
názory
zaobalují
do
opatrných
tvrzení,
aby
si
neznepřátelily
mocné
konzervativce
ve
vládě,
kteří,
pokud
by
byly
uskutečněny,
na
tom
mohou
prodělat.
Článek
hledá
střední
cestu
mezi
odpůrci
změny
a
radikály,
kteří
požadují
řešení
ze
dne
na
den,
a
obhajuje
cosi,
co
nazývá
"radikálně
umírněným
přístupem".
Dokument
má
být
projednán
na
konferenci
předních
ekonomů
ještě
tento
měsíc
a
v
tomto
roce
bude
zřejmě
předložen
sovětskému
parlamentu
k
posouzení.
Protože
tvůrci
politiky
připravují
návrhy
pro
další
pětiletý
plán,
který
začne
v
roce
1991,
tento
program
představuje
mohutný
první
výstřel
v
pravděpodobné
nelítostné
bitvě
o
ekonomickou
reformu.
Autoři
hodnotí
ekonomiku
neradostně
a
přiznávají,
že
"rychlé
a
lehké
cesty
k
úspěchu
prostě
neexistují".
Místo
toho
podrobně
plánují
strategii
v
několika
fázích
od
současnosti
do
roku
1995.
Většina
opatření
pravděpodobně
začne
ovlivňovat
ztrápené
sovětské
spotřebitele
nejdříve
až
za
dva
nebo
tři
roky.
Obhajované
klíčové
kroky
zahrnují:
-
VLASTNICTVÍ.
Měla
by
být
zrušena
zkostnatělá
ideologická
omezení
vlastnictví
majetku.
Dokument
navrhuje
zrušit
nepružný
systém
státních
podniků
a
statků
a
umožnit
rozkvět
velkého
soukromého
sektoru,
podpořeného
pevnými
antimonopolními
zákony.
Ekonomika
by
měla
být
od
současnosti
do
roku
1992
otevřena
početným
typům
vlastnictví
včetně
továren
pronajatých
pracovníky
nebo
vlastněných
akcionáři,
družstvy
nebo
podniky
se
společnou
majetkovou
účastí.
Budou
schváleny
některé
formy
soukromého
vlastnictví.
Takové
kroky
značně
omezí
moc
vládních
ministerstev,
která
nyní
žárlivě
střeží
svá
území
a
je
na
ně
pohlíženo
jako
na
jednu
z
hlavních
překážek
ekonomické
reformy.
-
FINANCE.
Budou
zavedena
krizová
opatření
ke
zmírnění
finanční
krize
státu,
zejména
pak
jeho
rozpočtového
deficitu
ve
výši
200
miliard
dolarů.
Do
konce
příštího
roku
budou
všechny
ztrátové
státní
podniky
zrušeny
nebo
předány
pracujícím,
kteří
si
je
budou
moci
koupit
nebo
pronajmout,
nebo
je
přeměnit
na
družstva.
Do
konce
roku
1991
budou
provedeny
podobné
kroky
za
účelem
zrušení
nevýnosných
státních
statků
a
jednotných
zemědělských
družstev.
Rychle
by
měl
být
zaveden
jednotný
daňový
systém.
Aby
se
pohltila
část
z
300
miliard
rublů
v
oběhu,
měla
by
vláda
podporovat
vlastnictví
bydlení
včetně
vydávání
dluhopisů,
které
držitelům
zaručují
právo
na
koupi
bytu.
-
PRÁCE.
Současný
zkostnatělý
centralizovaný
systém
by
měl
být
nahrazen
skutečným
pracovním
a
mzdovým
trhem.
Až
se
nový
systém
odchýlí
od
desetiletí
sovětského
dogmatu,
povede
k
velkým
rozdílům
v
platech
mezi
pracujícími
a
téměř
jistě
k
nezaměstnanosti.
Pro
zmírnění
tohoto
šoku
vláda
zavede
minimální
mzdu
a
podporu
v
nezaměstnanosti.
-
CENY.
Celý
systém
centrálně
stanovovaných
cen
bude
přepracován
a
pro
většinu
velkoobchodu
a
část
maloobchodu
budou
zavedeny
ceny
volného
trhu.
Spotřebitelé
budou
mít
nadále
možnost
koupit
některé
potraviny
a
domácí
potřeby
za
dotované
ceny,
avšak
luxusní
a
dovážené
položky
včetně
potravin
budou
prodávány
za
tržní
ceny.
Velkoobchodní
ceny
budou
rozděleny
do
tří
kategorií:
Suroviny
prodávané
za
pevné
ceny
blízké
světovým
úrovním,
vládou
určené
pořizovací
ceny
malého
množství
klíčových
výrobků
a
volné
ceny
pro
všechno
ostatní,
které
budou
dané
dohodou
mezi
dodavateli
a
odběrateli.
Valorizované
sociální
dávky
zajistí,
aby
chudí
a
starší
příliš
netrpěli.
-
ZAHRANIČNÍ
OBCHOD.
Pokročí
se
se
současným
uvolňováním
a
decentralizací
zahraničního
obchodu.
Sovětské
společnosti
budou
mít
méně
překážek
ve
vývozu
a
svoji
tvrdou
měnu
by
dokonce
mohly
investovat
v
zahraničí.
Cizinci
dostanou
větší
pobídky
pro
investice
v
Sovětském
svazu.
Zároveň
se
současným
nekonvertibilním
rublem
bude
zavedena
druhá
měna,
která
by
mohla
být
volně
směnitelná
za
dolary
a
další
západní
měny.
Jako
součást
přeměny
státního
bankovního
systému
bude
zaveden
domácí
devizový
trh.
Program
je
nejvíc
nejasný,
když
se
věnuje
osudu
dvou
mocných
ekonomických
institucí,
které
se
pravděpodobně
postaví
proti
tak
dalekosáhlým
plánům:
Státní
plánovací
komise,
známé
jako
Gosplan,
a
Státní
komise
pro
zásobování,
neboli
komise
Gossnab.
Program
však
jasně
naznačuje,
že
by
obě
organizace
měly
postupně
společně
s
tím,
jak
budou
vstupovat
v
platnost
změny,
zejména
pak
zavedení
velkoobchodu
a
rozbití
státních
monopolů,
ztrácet
svůj
vliv.