Říjen
byl
pro
vyznavače
glasnosti,
což
je
oficiální
politika
Sovětského
svazu
hlásající
větší
objektivitu
státních
médií,
náročným
měsícem.
Pro
jednu
z
hlavních
hvězd
glasnosti,
Vitalije
Korotiče,
redaktora
průkopnického
týdeníku
Ogonyok,
byl
pátek
20.
října
dnem
plným
kotrmelců,
který
se
z
napínavého
změnil
v
radostný.
Poté,
co
poobědval
v
hotelu
Savoy,
byl
předvolán
na
Ústřední
výbor
komunistické
strany
Sovětského
svazu,
což
byla
nezvyklá
předehra
k
byrokratickému
zastrašování:
Osm
stop
vysoké
rubensovsky
obnažené
dámy
se
na
svých
plátnech
vznášely
ke
stropu
plnému
andělů,
vše
ve
zlatě,
na
němž
tvůrce
skutečně
nešetřil,
a
podpíráno
mramorovými
korintskými
sloupy,
jejichž
hlavice
jsou
přeplněné
zlatem.
Proč
předvolali
Korotiče?
"Řekl
jsem
řidiči,"
uvedl,
"že
veze
mé
pozadí
do
Ústředního
výboru,
aby
mohli..."
prásk,
prásk,
prásk,
plácal
rukou
v
prudké
gestikulaci
do
levé
dlaně.
"Čas
od
času
cítí
potřebu
mě
'vzdělávat'."
A
to
skutečně
byl,
jak
později
oznámil,
účel
toho
setkání.
Úzkostliví
spojenci
prezidenta
Michaila
Gorbačova
varují
šéfy
médií,
aby
si
z
toho
nic
nedělali
a
byli
opatrní,
aby
neudělali
něco,
čeho
by
mohli
využít
Gorbačovovi
odpůrci.
Vláda
je
nervózní.
Podle
Korotiče,
který
u
toho
byl,
bylo
Gorbačovovo
známé
vyplísnění
tisku
z
13.
října
spíše
prosbou:
"Buďte
opatrní,
hoši,
vše
dobře
zvažujte.
Stojíme
na
benzínce,
takže
nekuřte!"
Američtí
a
severoevropští
diplomaté
potvrzují
Korotičův
názor,
že
glasnost
není
v
bezprostředním
nebezpečí.
Jeden
velmi
vysoký
představitel
Sovětského
svazu
ve
skutečnosti
řekl
jednomu
americkému
představiteli
na
diplomatickém
obědě,
že
se
o
žádné
změně
politiky
neuvažuje.
Den
po
tomto
rozhovoru
v
sídle
amerického
velvyslance
byl
redaktor
listu
Pravda
a
příznivec
Brežněva
Viktor
Afnasjev
nahrazen
Gorbačovovým
spolužákem
z
vysoké
školy.
Přesluhující
přívrženci
Brežněva
se
mohou
od
Gorbačova
obávat
horších
věcí,
než
je
slovní
výprask,
který
uštědřil
tisku.
Na
konci
tohoto
význačného
týdne,
ve
kterém
byl
Korotič
předvolán
před
Ústřední
výbor,
předvedl
magazín
Ogonyok
znovu
svoji
nezávislost
otištěním
výsledků
předvolebního
průzkumu,
které
ukázaly,
že
35
%
obyvatel
Sovětského
svazu,
což
je
prostá
většina,
věří,
že
Gorbačovovy
ekonomické
reformy,
perestrojka,
vyústí
jen
v
nepatrnou
změnu.
Dobrým
měřítkem
popularity
časopisů,
které
razí
revoluční
názory,
jako
je
magazín
Ogonyok,
je
počet
vydaných
výtisků.
Když
jej
Korotič
v
roce
1986
převzal,
prodávalo
se
250 000
výtisků,
kdežto
dnes
se
prodává
3,4
milionu.
Deník
Pravda
si
mezitím
udržel
jen
57
%
čtenářů,
které
měl
v
roce
1986.
Glasnost
udělala
z
lidí,
jako
je
Korotič,
hvězdy.
Komunistická
strana
mu
zabránila,
aby
se
dostal
na
její
kandidátku
do
nového
Nejvyššího
sovětu,
a
tak
ze
své
rodné
Ukrajiny
kandidoval
do
Kongresu
jako
nezávislý
kandidát
a
získal
84
%
hlasů.
Ten
večer,
kdy
byl
předvolán,
aby
ho
Strana
varovala,
jej
na
shromáždění,
jemuž
se
dá
říkat
jedině
oslava
Korotiče,
zdravily
tisíce
příznivců.
Ale
stejně
ohromující
jako
změny,
které
se
dosud
staly,
je
i
křehkost
glasnosti.
Cenzura
není
vynález
marxismu.
Carové
nebyli
žádní
bojovníci
za
občanská
práva.
Až
do
90.
let
19.
století
ruská
vláda
bránila
zveřejňování
jakýchkoliv
informací
o
hladomoru.
Dokonce
nutila
noviny,
aby
neuveřejňovaly
nic,
co
by
mohlo
poskvrnit
čest
manželek
tureckých
sultánů.
Glasnost
tedy
není
hodnota,
který
by
byla
do
tkaniny
ruské
společnosti
vetkaná
ocelovou
nití.
Je
to
znamenitý
program
zahraniční
politiky,
který
během
čtyřletého
okamžiku
v
historii
zavedl
jediný
politický
lídr.
Je
to
maximálně
propracovaný
přístup
ke
vztahům
s
veřejností,
který
si
uvědomuje,
že
otevřenost
zvyšuje
důvěryhodnost
-
až
do
určitého
bodu.
Kde
je
ten
bod?
Začne
magazín
Ogonyok
vydávat
série
zpráv,
které
rozebírají
chyby
perestrojky?
"Tím
bych
se
zničil,"
odpovídá
Korotič,
který
se
pak
zeptá:
"Čeho
by
se
tím
dosáhlo?"
V
odpovědi
odhaluje
svoji
zranitelnost
-
také
to
značí
hranici,
kterou
musí
sovětská
společnost
překročit,
aby
zahájila
běžný
dialog
západní
kultury.
Je
to
hranice,
za
níž
může
tisk
psát
nejen
o
bankrotech
továren,
ale
také
o
chybách
jinak
skvělých
politiků.
Pan
Ayers
je
redaktorem
a
vydavatelem
listu
Star
ve
městě
Anniston
v
Alabamě.