K
věcem,
které
jsem
se
naučil
za
posledních
pár
týdnů
při
komentování
Světové
série,
patří,
že
Richterova
stupnice,
která
měří
zemětřesení,
není
jako
ta
ve
vaší
koupelně.
Zemětřesení,
které
ukazuje
dvojku
na
Richterovi,
není
dvakrát
tak
silné
jako
"jednička"
?
je
desetkrát
horší.
"Trojka"
je
znovu
desetkrát
deset
a
tak
dále.
To
mi
uvedlo
"sedmičku"
ze
17.
října
na
pravou
míru.
Myslím,
že
si
přece
jen
koupím
jedno
z
těch
triček
s
nápisem
"Přežil
jsem".
Podle
měřítka
Richterovy
stupnice
se
představení,
které
v
pátek
a
v
sobotu
večer
předvedlo
mužstvo
Oakland
Athetics,
tím,
že
připravilo
milosrdně
rychlý
konec
utkání
v
rámci
Nejdelší
krátké
série,
pohybovalo
mezi
10
a
11.
Kluci
s
bílými
slony
na
rukávech
možná
nepřiměli
zemi
k
příliš
velkým
otřesům,
ale
rozhodně
prováděli
dost
úchvatných
věcí
s
baseballovými
míčky.
Bledí
Tlustokožci
odehnali
šest
z
nich
z
nepřátelských
hranic
stadionu
Candlestick
Park
během
dvou
her
na
cestě
k
vítězství
nad
sanfranciskými
Obry
13:7
a
9:6.
Spolu
s
jejich
dvěma
vítězstvími
dávno
před
zemětřesením
14.
a
15.
října
(výsledky
byly
5:0
a
5:1,
pamatujete?),
tak
dosáhli
jasného
vítězství
v
sérii
sedmi
nejlepších
zápasů.
Vtip
je
v
tom,
že
mužstvo
Giants
prohrálo
kvůli
vlastnímu
selhání.
Geologicky
je
to
správně,
ale
jinak
kapánek
nefér.
Nastoupili,
ale
neprosadili
se
-
nebo
se
nedokázali
prosadit.
Během
čtyř
her
nebyli
ve
vedení
při
žádné
ze
směn
a
své
fanoušky
dokázali
rozproudit
pouze
jedinkrát.
To
přišlo
v
sedmé
směně
čtvrté
hry,
kdy
za
stavu
8:2
skórovali
čtyřikrát
a
na
metu
k
odpalu
s
jedním
outem
a
běžcem
postavili
svá
esa,
Willa
Clarka
a
Kevina
Mitchella.
Jenže
Clark
odpálil
nakrátko
do
pravého
pole
a
Mitchellův
odpal
směrem
doleva
zachytil
před
oplocením
Rickey
Henderson,
přičemž
si
62 000
párů
plic
vydechlo
jako
jeden.
"Běžel
jsem
k
Toddovi
[Burns,
zadák
za
Athletics,
řečená
Áčka]
a
řekl
jsem
mu,
že
tomuhle
chlapíkovi
nedovolíme,
aby
nás
porazil,"
řekl
oaklandský
chytač
Terry
Steinbach
o
rozhodující
konfrontaci
s
Mitchellem,
úřadujícím
králem
homerunů
v
Národní
lize.
"Řekl
jsem
mu,
aby
přiměl
Mitchella
odpálit
všechno,
a
přesně
to
jsme
udělali.
Míč,
který
odpálil,
nebyl
strike.
Kdyby
byl,
asi
by
to
měl
v
kapse."
Když
by
ale
Áčka
nevyhrála
čtvrtou
směnu,
určitě
by
měla
navrch
v
páté,
šesté
nebo
sedmé.
Tuhle
Sérii
vyhrálo
nejlepší
mužstvo,
což
je
mnohem
neobvyklejší,
než
by
se
mohlo
zdát.
Baseball
není
fotbal,
v
němž
dobrá
mužstva
ta
špatná
prostě
porážejí.
Nejlepší
baseballová
mužstva
vyhrají
šest
z
deseti
her
a
nejhorší
vyhrají
čtyři
z
deseti.
Aniž
bych
chtěl
být
přehnaně
troufalý,
rád
bych
vyslovil
domněnku,
že
několik
posledních
světových
šampiónů
by
se
podle
nás
(ve
Spojených
státech)
v
řadě
průzkumů
veřejného
mínění
možná
na
prvním
místě
neumístilo.
Tenhle
seznam
zahrnuje
například
šampióny
minulé
sezóny,
losangeleské
Dodgers,
jejichž
Kirku
Gibsonovi
se
podařil
zázračný
homerun
a
jejichž
Orel
Hershiser
dokázal
dva
bezchybné
výkony
při
nadhozu,
které
vedly
k
triumfu
nad
prokletým
a
ztrápeným
oaklandským
mužstvem
v
pěti
hrách.
Tyto
jedničky
však
měly
na
vysvědčení
z
roku
1989
pár
horších
známek
?
zhruba
dvojky.
V
pravidelné
sezóně
vedli
Hlavní
ligu
s
99
vítězstvími
a
dříve
než
roznesli
své
protivníky
z
opačného
konce
zálivu
na
kopytech,
kvůli
klubové
vlaječce
z
Americké
ligy
zdolali
torontské
Blue
Jays
čtyři
hry
ku
jedné.
Nejsmutnější
svědectví
o
jejich
nadvládě
v
právě
skončené
soutěži
podal
manažer
mužstva
Giants
Roger
Craig
poté,
kdy
jeho
tým
prohrál
ve
třetí
hře
po
palbě
pěti
homerunů,
čímž
se
vyrovnal
61letému
rekordu
Série.
Na
otázku,
co
by
příště
udělal
jinak,
Craig
připustil,
že
mohl
nechat
hrát
hráče
dál
v
poli,
"možná
na
druhé
straně
oplocení".
Útočné
představení
Áček
v
této
Sérii
dostalo
za
jedna,
protože
bylo
jedna
báseň.
Jejich
celkem
85
met
překonalo
rekord
turnaje
o
čtyřech
hrách
a
jejich
devět
homerunů
vyrovnalo
další.
Osmi
oaklandským
hráčům
se
podařil
homerun,
přičemž
o
dva
se
zasloužil
centrální
hráč
v
poli
Dave
Henderson,
a
to
v
pátek.
Rickey
Henderson,
všestranný
hráč
zahajující
útok,
měl
devět
úspěšných
odpalů,
a
překonal,
respektive
vyrovnal,
hodnocení
v
Sérii
o
čtyřech
utkáních
za
trojmetové
odpaly
(2)
a
krádeže
mety
(3).
Jediné
Áčko
bez
homerunu
byl
odpalovač
Mark
McGwire,
jejich
vedoucí
hráč
pravidelné
sezóny
s
číslem
33,
který
přispěl
pěti
odpaly
a
rybičkami
při
chytání
míče
v
poli
ve
třetí
hře,
čímž
zastavil
obnovený
útok
Giants,
kdy
byla
ještě
celá
věc
nejasná.
"Asi
změním
svou
image
?
z
tohohle
udělám
rukavici,"
ironicky
poznamenal
velký
první
metař
v
sobotu
večer
a
ukázal
prstem
na
zlatou
pálku,
kterou
nosí
na
řetízku
kolem
krku.
I
přes
důkaz
takové
síly
se
však
oakladskou
hvězdou
Série,
ohodnocenou
titulem
Nejproduktivnější
hráč,
stal
nahazovač
Dave
Stewart.
Mužstvo
Giants
vyřadil
v
první
hře
na
pěti
odpalech
a
v
pátek
po
dvanáctidenní
přestávce
kvůli
zemětřesení
dovolil
tři
mety
na
pět
odpalů
v
sedmi
směnách.
Stewartovo
ocenění
bylo
hezkou
známkou
z
několika
důvodů.
Jedním
z
nich
byl
ten,
že
navzdory
svým
62
vítězstvím
v
pravidelné
sezóně
během
posledních
tří
let
byl
v
Zemi
za
hranicemi
večerních
zpráv
zastíněn
svalnatějšími
spoluhráči
a
přišel
o
několik
cen,
které
mohl
právem
získat.
Dalším
je
ten,
že
je
původem
z
Oaklandu
a
místní
obyvatele
povzbudil
tím,
že
minulý
týden
navštívil
oblasti
zasažené
zemětřesením.
Poté,
kdy
áčko
oslavilo
vítězství
pivem
(obešlo
se
bez
tradičních
sprch
šampaňským
s
ohledem
na
oběti
zemětřesení),
Stewart
řekl,
že
podle
jeho
názoru
vítězství
týmu
jako
celku
zastíní
jeho
cenu
pro
jednotlivce.
"Dejte
mi
ještě
čtyři
pět
Sérií
s
těmihle
kluky
a
bude
mi
úplně
jedno,
jestli
někdy
vyhraju
cenu
Cy
Younga,"
řekl
s
odkazem
na
ocenění
pro
nejlepšího
baseballového
nadhazovače.
Ve
skutečnosti
se
stala
možnost,
že
by
Áčka
zopakovala
své
vítězství,
jinými
slovy
založila
dynastii,
nejdůležitějším
tématem
sobotní
diskuze
po
skončení
hry
-
až
Sandy
Alderson,
hlavní
manažer
mužstva,
pocítil
nutnost
uvést
to
na
pravou
míru.
"Lidé
se
mění,
mužstva
se
mění,"
upozorňoval.
"V
téhle
hře
je
snazší
zhoršit
se,
než
se
zlepšit."
Mohl
přidat
jednu
zajímavou
historickou
skutečnost:
poslední
jasná
výhra
v
Sérii,
patřící
cincinnatským
Reds,
přišla
v
roce
1976,
což
byl
zároveň
první
rok
volného
pohybu
baseballových
hráčů.
Všeobecně
se
předpokládalo,
že
volný
pohyb
umožní
hvězdným,
"tržním"
týmům
vytvořit
si
monopol
na
talenty,
jenže
se
stal
přesný
opak:
od
jeho
zavedení
vyhrálo
titul
ve
čtrnácti
sezónách
dvanáct
různých
klubů.
Toto
číslo
zahrnuje
i
takové
nemoderní
zapadákovy,
jako,
ehm,
Oakland.