Část
seriálu]
Tom
Panelli
měl
velmi
dobrý
důvod
k
tomu,
aby
nepoužíval
veslovací
stroj
za
300
dolarů,
který
koupil
před
třemi
lety.
"Snědl
jsem
zkažený
sendvič
s
tuňákem,
dostal
jsem
otravu
jídlem
a
musel
jsem
dostat
injekci
do
ramene,"
tvrdí,
a
bolelo
to
tak,
že
se
veslovat
prostě
nedalo.
Bolest,
přiznává,
polevila
asi
týden
po
injekci.
Ale
veslovací
trenažér
zůstal
od
té
doby
nedotčen,
i
když
se
s
ním
dvakrát
stěhoval
přes
celou
zemi.
Když
právník
Panelli
ze
San
Franciska
dostal
tento
stroj
poprvé,
nejprve
svědomitě
vesloval,
ale
stěžuje
si,
že
mu
stroj
nechával
na
koberci
mastné
skvrny,
"a
bylo
to
nudné.
Je
to
opravdu
strašný
stroj.
Stydím
se,
že
tu
nesmyslnou
věc
mám".
Panelli
není
sám.
Podle
průzkumu
listu
Wall
Street
Journal
s
názvem
"Americký
způsob
nakupování"
nepoužívají
téměř
tři
čtvrtiny
lidí
své
domácí
cvičební
stroje
tak
často,
jak
plánovali.
Organizace
Roper,
která
průzkum
provedla,
uvedla,
že
skoro
polovina
majitelů
cvičebních
strojů
zjistila,
že
tato
zařízení
jsou
mnohem
nudnější,
než
očekávala.
A
není
to
jen
cvičební
náčiní,
které
není
dostatečně
využíváno.
Samotná
posedlost
cvičením
pro
zdraví
již
podle
tohoto
průzkumu
ochabuje.
Méně
lidi
uvedlo,
že
se
zpotí
při
takových
činnostech,
jako
je
běh,
tenis,
plavání
či
aerobik.
Polovina
z
těchto
dotazovaných
řekla,
že
teď
prostě
místo
cvičení
chodí.
To
je
dobrá
zpráva
pro
obchodníky
s
vycházkovou
obuví.
Tento
průzkum
také
zjistil
o
něco
větší
zájem
o
golf,
což
je
pozitivní
signál
pro
venkovské
kluby
a
provozovatele
golfových
klubů.
Výsledky
průzkumu
jistě
nejsou
povzbudivé
pro
ty,
kdo
prodávají
členství
v
klubech
zdraví,
tenisové
rakety
a
domácí
cvičební
stroje,
ale
dobré
úmysly
lidí,
bez
ohledu
na
jejich
činy,
udržují
prodej
některých
produktů
fitness
na
slušné
úrovni.
Podle
Národní
asociace
sportovního
zboží,
která
považuje
tento
domácí
trh
za
jednu
z
nejrychleji
rostoucích
oblastí
v
devadesátých
letech,
se
například
očekává,
že
prodej
běžeckých
pásů,
rotopedů,
trenažérů
chůze
do
schodů
a
podobných
strojů
vzroste
tento
rok
o
8
%
na
asi
1,52
miliardy
dolarů.
Ale
i
tato
skupina
ví,
že
někteří
lidé
nepoužívají
své
stroje
tak
často,
jak
by
měli.
"První
výmluva
je,
že
nemají
dost
času,"
říká
vedoucí
průzkumu
Thomas
Doyle.
"Druhá
je,
že
nejsou
dostatečně
disciplinovaní."
Vzhledem
k
tomu,
že
v
posledních
pěti
letech
bylo
prodáno
více
než
15
milionům
rotopedů,
dodává
"musejí
jich
být
plně
garáže,
sklepy
a
půdy."
Přesto
průměrná
cena
rotopedu
loni
vzrostla
na
145
dolarů.
Doyle
předpovídá,
že
vývoj
bude
směřovat
k
menšímu
počtu
domácích
cvičebních
strojů
prodávaných
za
vyšší
cenu.
Elektronická
vylepšení
hrají
klíčovou
roli.
Například
firma
Premark
International
Inc.
prodává
stacionární
bicykl
M8.7sp
Electronic
Cycling
Simulator
za
2000
dolarů.
Jezdec
má
k
dispozici
obrazovku,
na
které
může
sledovat
30
různých
"tras"
v
městských,
horských
i
pouštních
kulisách,
a
kontrolovat,
kolik
kalorií
spálil
za
minutu.
Nancy
Igdaloffová,
která
pracuje
v
oddělení
podnikových
plateb
v
Americké
bance
v
San
Francisku,
by
mohla
být
perspektivním
zákazníkem
pro
nákup
takových
šikovných
zařízení.
Snaží
se
prodat
rotoped
za
150
dolarů,
který
koupila
asi
před
pěti
lety
pro
svého
spolubydlícího.
Ale
než
by
domácí
cvičební
zařízení
odepsala,
koupí
si
raději
nějaká
vylepšení:
Igdaloffová
právě
zaplatila
kolem
900
dolarů
za
přepychovější
stacionární
bicykl
s
časoměrem,
ukazatelem
průměrné
a
maximální
rychlosti
a
pohodlným
sedátkem,
ve
kterém
se
cítí
téměř
jako
v
křesle.
"Hodně
ho
používám,"
říká.
"Utratila
jsem
tolik
peněz,
že
když
se
na
něj
podívám
a
nesedím
na
něm,
cítím
se
provinile."
Průzkum
ukazuje
určité
rozpory
mezi
tím,
co
lidé
říkají
a
co
dělají.
Překvapivých
78
%
lidí
uvedlo,
že
cvičí
pravidelně,
což
je
nárůst
oproti
73
%
v
roce
1981.
To
vyvolává
dojem,
že
naše
země
je
plná
svalnatých
lidí
ve
výtečné
fyzické
kondici,
a
naznačuje,
že
povalečům
již
odzvonilo.
Skutečnost
je
samozřejmě
jiná.
Rozpor
může
být
způsoben
tím,
že
ptát
se
lidí
na
cvičební
režim
je
trochu
jako
vyzvídat
podrobnosti
milostného
života.
Oni
musejí
přehánět.
"Lidé
tvrdí,
že
plavou,
a
tím
možná
myslí,
že
letos
byli
na
pláži,"
říká
Krys
Spainová,
odbornice
na
průzkum
z
Prezidentské
rady
pro
tělesné
zdraví
a
sport.
"Je
obtížné
poznat,
zda
lidé
odpovídají
pravdivě.
Lidem
je
příliš
trapné
říci,
že
nic
nedělají."
I
když
oceňuje
skutečnost,
že
více
Američanů
vstává
od
televize
a
jde
na
procházku
nebo
zahradničit,
přesto
říká,
že
Američanů,
kteří
provádějí
"skutečná
cvičení
na
posílení
srdce",
je
pouze
10
%
až
20
%.
Tolik
lidí
své
odpovědi
ohledně
cvičení
nadsazuje,
že
prezidentská
rada
nyní
používá
specifická
kritéria
pro
určení,
zda
lze
cvičení
pokládat
za
prospěšné:
Musí
docházet
ke
kontrakcím
větších
svalových
skupin,
musí
být
dosaženo
60
%
maximální
aerobní
kapacity
a
musí
se
cvičit
alespoň
třikrát
týdně
po
dobu
alespoň
20
minut.
Jedním
z
cílů
rady,
který
byl
stanoven
v
roce
1980,
bylo
dovést
60
%
dospělých
mladších
65
let
k
aktivnímu
cvičení
do
roku
1990.
Tento
cíl
byl
upraven
na
30
%
do
roku
2000.
Ale
i
tato
meta
se
možná
ukáže
jako
příliš
optimistická.
Podle
výsledků
průzkumu
listu
Journal
provádí
dnes
12
ze
14
aktivit
-
včetně
jízdy
na
kole,
lyžování
a
plavání
-
méně
Američanů
než
před
osmi
roky.
Jako
příčiny
tohoto
poklesu
jsou
uváděny
časová
tíseň
a
slábnoucí
nadšení
pro
fitness.
Popularita
se
během
osmdesátých
let
zvýšila
pouze
u
chůze
a
golfu
-
a
to
jen
nepatrně.
Jeanette
Traversová,
kalifornská
právnička,
přestala
třikrát
týdně
běhat
a
každý
týden
si
zahraje
18
jamek
v
golfu,
zjistila
totiž,
že
golf
je
družnější
a
klidnější.
Cítí,
že
tuto
aktivitu
může
vykonávat
po
celý
život,
a
při
tahání
golfového
vozíku
se
ještě
pořádně
protáhne.
"Po
pěti
hodinách
chůze
jsem
úplně
zničená,"
říká.
Většina
lidí
uvedla,
že
cvičí
pro
zdraví
i
pro
radost.
"Když
člověk
pořád
sedí,
je
celý
ztuhlý,"
říká
Joyce
Hagoodová
z
Roxbora
v
Severní
Karolíně,
žena
v
domácnosti,
která
chodí
několik
mil
týdně.
"A
je
to
relaxace.
Když
vás
někdy
bolí
hlava,
můžete
okamžitě
vyrazit
a
rozchodit
to."
Jen
asi
čtvrtina
respondentů
uvedla,
že
cvičí,
protože
chtějí
zhubnout.
O
něco
více
lidí,
jako
Leslie
Sherrenová,
knihovnice
z
právnické
knihovny
ze
San
Franciska,
která
se
pětkrát
týdně
věnuje
tanečnímu
aerobiku,
cvičí,
aby
se
zbavili
stresu.
"Pracuji
s
právníky,"
říká,
"potřebuji
to."
Ale
celých
90
%
z
těchto
dotazovaných
se
domnívá,
že
nemusí
být
členem
žádného
klubu
zdraví.
"Jsou
příliš
přecpané
a
každý
se
tam
předvádí,"
říká
Joel
Bryant,
dvaadvacetiletý
student
z
Pasadeny
v
Kalifornii.
"Chlapi
dávají
na
odiv
svou
mužnost
a
dívky
miniaturní
oblečení.
Nejsou
tam
proto,
aby
cvičili."
Ale
alespoň
tam
chodí.
Skoro
polovina
těch,
kteří
vstoupili
do
klubu
zdraví,
uvedla,
že
své
členství
nevyužívají
tak
často,
jak
plánovali.
Mnoho
mladých
úspěšných
odborníků
se
domnívá,
že
by
měli
věnovat
více
času
svým
rodinám
nebo
své
práci,
a
tak
vynechávají
kdysi
nedotknutelné
hodiny
cvičení.
I
přesto
Asociace
prvotřídních
klubů,
obchodní
skupina
klubů
pro
zdraví
v
Bostonu,
tvrdí,
že
příjmy
z
členství
letos
vzrostou
z
loňských
5
miliard
dolarů
asi
o
5
%.
Mluvčí
nicméně
dodává,
že
skupina
uvažuje
o
nabídce
"kurzů
změny
chování,
podobných
programům
pro
odvykání
kouření,
aby
ukázali
lidem
cestu
jak
vytrvat".
Samozřejmě
jsou
i
tvrdošíjní
lidé.
Majitel
firmy
Sante
West,
studia
aerobiku
ve
čtvrti
Marina
v
San
Francisku,
která
byla
těžce
zasažena
zemětřesením,
říká,
že
tři
dny
po
zemětřesení
"se
lidé
ve
chvíli,
kdy
jsme
otevřeli,
chovali
jako
blázni".
"Emocionální
stránka
je
tak
vyčerpávající,
potřebovali
si
dobře
zacvičit."
Snad
nejvíc
znepokojujícím
zjištěním
je,
že
bowlingová
dráha
by
v
Americe
mohla
patřit
mezi
ohrožené
instituce.
Průzkum
informoval,
že
počet
lidí,
kteří
tvrdí,
že
pravidelně
hrají
bowling,
klesl
ze
17
%
v
roce
1981
na
pouhých
8
%.
Americký
bowlingový
kongres
konstatuje,
že
bowling
hraje
pravidelně
vyšší
procento
veřejnosti,
ale
připouští,
že
v
tomto
desetiletí
se
jejich
členská
základna
zmenšila.
Tato
skupina
chce
odhalit
příčiny
tohoto
poklesu
a
proto
nedávno
objednala
studii,
která
se
má
zabývat
průzkumem
bowlingu
za
posledních
20
let.
Byly
zjištěny
tři
důvody:
sledování
bowlingu
a
jiných
sportů
v
televizi
má
přednost
před
bowlingem
ve
skutečnosti,
bowlingové
herny
jsou
zastaralé
a
samotný
bowling
již
hráče
neuspokojuje.
Lidé,
kteří
začínají
hrát
bowling
a
očekávají,
že
to
bude
příjemné
cvičení,
"jsou
obvykle
zklamáni",
uvedla
zpráva.
To
ale
neplatí
pro
Richarda
Cottrella,
taxikáře
ze
San
Franciska,
který
dvakrát
týdně
hraje
bowling
ve
dvou
týmech.
K
dráze
se
dostal
před
třemi
lety
na
radu
svého
lékaře.
"Je
to
dobré
cvičení,"
říká.
"S
výsledky
nic
nenadělám,
ale
rád
se
setkávám
s
dívkami."
Říká,
že
mu
bowling
pomáhá
hubnout,
ačkoli
toto
úsilí
je
někdy
mařeno
skutečností,
že
"když
piji,
hraji
bowling
lépe".
Jeho
úterní
noční
tým
Leftovers
je
na
prvním
místě.