Programové
obchodování
je
"humbuk",
stěžuje
si
Edward
Egnuss
z
White
Plains
ve
státě
New
York,
investor
a
výkonný
pracovník
pro
obchod
s
elektronikou,
"a
není
přínosem
pro
malé
investory,
to
je
jisté."
Ale
ačkoli
se
domnívá,
že
mu
to
škodí,
pochybuje,
že
by
mohlo
být
zastaveno.
Odpor
pana
Egnusse
k
programovému
obchodování
je
opětován
mnoha
malými
investory
z
celé
země,
vyslechnutými
reportéry
listu
Wall
Street
Journal.
Ale
tak
jako
pan
Egnuss,
málo
lidí
očekává,
že
bude
zcela
zastaveno,
a
překvapivé
množství
pochybuje
o
tom,
zda
by
mělo
být.
"Myslím,
že
programové
obchodování
je
pro
individuální
investory
v
podstatě
nespravedlivé,"
říká
Leo
Fields,
investor
z
Dallasu.
Podotýká,
že
programoví
obchodníci
mají
výhodu
díky
množství
svých
obchodů,
mohou
si
dovolit
menší
marži
než
individuální
investoři
a
často
mohou
dříve
přijít
na
to,
kam
trh
směřuje.
Ale
programové
obchodování
viní
z
nestálosti
trhu
jen
částečně.
Také
pokládá
trh
za
nadhodnocený
a
připomíná
potíže
podřadných
dluhopisů.
Dodává:
"Trh
nám
možná
vysílá
další
zprávu,
že
se
blíží
recese."
Nebo,
jak
to
formuluje
Dorothy
Arighi,
dekoratérka
interiérů
v
Arnoldu
v
Kalifornii:
"Trh
v
těchto
dnech
děsí
všechny
druhy
divných
věcí."
Ale
věří
tomu,
že
"programové
obchodování
způsobuje
deviantní
výkyvy.
Není
to
správná
věc;
není
v
tom
žádný
podstatný
klad."
Dodává,
že
legislativa,
která
by
to
omezila,
by
byla
"zatraceně
dobrý
nápad."
V
kanceláři
firmy
Charles
Schwab
&
Co.
v
okrese
Buckhead
v
Atlantě
vyjadřuje
skupina
investorů
skepsi,
že
by
federální
úředníci
programové
obchodování
omezili.
Narážejíc
na
krach
v
říjnu
1987,
Glenn
Miller
říká,
"Je
to
jako
poslední
krach
-
jsou
ohroženi,
ale
nikdo
nic
neudělá."
A.
Donald
Anderson,
devětapadesátiletý
investor
z
Los
Angeles,
který
říká,
že
"kolísání
a
víření
trhu
s
cennými
papíry
mi
způsobuje
trému,"
nevidí
v
zakázání
programového
obchodování
velký
smysl.
Ti,
kteří
ho
budou
chtít
provozovat
dál,
"si
prostě
naleznou
nějaký
způsob,
jak
obejít"
jakýkoli
pokus
o
jeho
omezení.
Stejně
tak
Rick
Wamre,
jednatřicetiletý
správce
majetku
realitní
firmy
z
Dallasu,
by
rád
viděl
programové
obchodování
mizet,
protože
"nevidím,
že
dělá
něco
pro
trh
nebo
zemi."
Přesto
není
zastáncem
nové
legislativy.
"Myslím,
že
máme
dost
zákonů
o
cenných
papírech,"
říká.
"Mnohem
raději
bych
viděl
jednání
o
úrokových
mírách
a
deficitu."
Peter
Anthony,
který
vede
zaměstnaneckou
agenturu
v
New
Yorku,
odsuzuje
programové
obchodování
jako
"limitující
hru
jen
pro
některé,"
ale
také
si
není
jist,
zda
by
mělo
být
přísněji
regulováno.
"Nechci
ho
odsuzovat,
protože
jeho
odsuzování
by
bylo
jako
odsuzování
kapitalismu,"
vysvětluje.
A
překvapivý
počet
malých
investorů
vypadá,
že
se
přizpůsobí
větší
nestálosti
trhu
s
cennými
papíry,
a
tvrdí,
že
mohou
žít
s
programovým
obchodováním.
Glenn
Britta,
pětadvacetiletý
newyorský
finanční
analytik,
který
dělá
opční
obchody
na
svůj
vlastní
účet,
říká,
že
nestabilitu
trhu
"zahrnuje
do
investičních
rozhodnutí."
Dodává,
že
programové
obchodování
"zvyšuje
likviditu
na
trhu.
Nemůžete
zadržet
technologii."
A
tato
praxe
by
neměla
být
ukončena,
říká,
protože
"ani
velcí
hráči
nejsou
imunní
vůči
tvrdosti
programového
obchodování."
Také
v
New
Yorku
to
jeden
právník
pojišťovací
společnosti
Israel
Silverman
komentuje
takto:
Programové
obchodování
"zvyšuje
nestabilitu,
ale
nemyslím
si,
že
by
mělo
být
zakázáno.
Tady
není
žádný
viník.
Trh
se
pouze
stává
výkonnější."
Arbitrážní
obchodování
podle
rozdílů
v
cenách
promptních
a
termínových
obchodů
je
důležitou
součástí
mnoha
finančních
trhů,
říká.
Dodává,
že
jeho
podíly
v
programu
úspor
společnosti
jsou
investovány
do
investičního
fondu
a
nestabilita,
v
daném
dni,
může
tento
fond
poškodit.
Ale
"já
jsem
dlouhodobý
investor,"
říká.
"Kdybyste
byl
krátkodobý
investor,
asi
byste
byl
k
programovému
obchodování
nedůvěřivější."
Jim
Enzor
z
Atlanty
programové
obchodování
brání,
protože
věří,
že
může
trh
po
poklesu
znovu
vytáhnout.
"Jestliže
máte
opravdu
špatný
den,
programové
obchodování
řekne,
'nakupuj,'"
vysvětluje.
"Kdybyste
dokázali
porozumět
rytmu
programového
obchodování,
mohli
byste
toho
využít."
Co
ještě
může
malý
investor
dělat?
Scott
Taccetta,
účetní
z
Chicaga,
se
věnuje
fondům
peněžního
trhu.
Pan
Taccetta
říká,
že
měl
kompenzováno
sotva
5000
dolarů,
o
které
přišel
při
krachu
v
roce
1987,
když
13.
října
přišel
o
více
peněz.
Nyní
plánuje
prodat
všechny
své
cenné
papíry
během
prvního
čtvrtletí
roku
1990.
V
říjnu
před
tím,
než
se
trh
propadl,
se
paní
Arighi
z
Arnoldu
v
Kalifornii
přiměla
prodat
"spekulativní
akcie"
své
rodiny
a
věří,
že
se
"tak
budeme
moci
ubránit
všemu
tomuto
šizení,
způsobenému
programovým
obchodováním.
Věří,
že
pro
jednotlivce
je
jedinou
odpovědí
"kupovat
cenné
papíry,
které
přečkají
jakoukoli
bouři."
Lucille
Gorman,
čtyřiaosmdesátiletá
žena
v
domácnosti
z
Chicaga,
se
stala
úžasně
imunní
vůči
otřesům
na
akciovém
trhu.
Paní
Gorman
využila
nízkých
cen
po
krachu
v
roce
1987,
aby
nakoupila
cenné
papíry
a
od
pádu
13.
října
pátrala
po
dalších
výhodných
obchodech.
"Mé
cenné
papíry
jsou
samé
spolehlivé
akcie,"
říká.
"Jestliže
jde
trh
dolů,
považuji
to
jen
za
papírovou
ztrátu
zisku.
Na
druhé
straně,
jestliže
strmě
stoupá,
vždy
prodám."
Nechcete
sám
sebe
těmito
věcmi
příliš
znepokojovat.