Japonské
investice
v
jihovýchodní
Asii
posouvají
tento
region
směrem
k
ekonomické
integraci.
Z
rozhovorů
s
americkými
analytiky
a
obchodníky
vyplývá,
že
japonský
kapitál
by
mohl
přinést
hospodářskou
spolupráci,
které
se
jihoasijští
politici
snažili
s
přerušeními
dosáhnout
po
celá
desetiletí.
Vliv
Japonska
v
této
oblasti
však
s
sebou
rovněž
přináší
strach
z
jeho
dominantního
postavení
a
nastoluje
aktuální
politické
otázky.
Podle
Roberta
Hormatse,
místopředsedy
společnosti
Goldman
Sachs
International
Corp.,
uvádí
příliv
japonských
financí
do
pohybu
"proces,
kdy
ohromná
investiční
mašinérie
Japonska
sváže
tyto
ekonomiky
dohromady".
Během
uplynulých
pěti
let
ztrojnásobily
japonské
společnosti
své
závazky
v
Asii
na
5,57
miliardy
dolarů.
Například
v
Thajsku
schválila
vládní
Rada
pro
investice
v
roce
1988
japonské
investice
ve
výši
705,6
milionu
dolarů,
což
je
desetkrát
víc
než
investice
Spojených
států
v
témže
roce.
Závazek
Japonska
v
jihovýchodní
Asii
zahrnuje
taktéž
prudký
nárůst
zahraniční
pomoci
a
obchodu.
Japonský
vzor
následují
další
movité
asijské
státy
a
pumpují
do
tohoto
regionu
svůj
kapitál.
Na
Tchaj-wanu
a
v
Jižní
Koreji
nutí
rostoucí
mzdy
výrobce
hledat
další
místa
pro
pracovně
náročnou
výrobu
v
zahraničí.
Tyto
státy,
známé
jako
asijští
"malí
tygři",
se
také
podílejí
na
integraci
jihovýchodní
Asie,
ale
jejich
vliv
zůstane
oproti
japonskému
druhořadý.
Zemím,
jako
je
Thajsko
a
Malajsie,
přinesou
tyto
investice
potřebná
pracovní
místa
a
podnítí
jejich
růst.
Bolestivé
vzpomínky
asijských
států
na
vojenskou
nadvládu
Japonska
na
počátku
tohoto
století
jsou
však
příčinou
jejich
obav,
aby
se
nyní
nedostaly
pod
hospodářskou
nadvládu
Japonska.
Kvůli
rozpočtovým
omezením
ve
Washingtonu
vybízejí
Spojené
státy
Japonsko,
aby
s
nimi
sdílelo
hospodářské
zatížení
regionu.
Ale
odmítají
mu
postoupit
svůj
politický
vliv.
Podle
analytiků
projdou
v
nadcházejícím
desetiletí
americko-japonské
vztahy
zkouškou,
neboť
Tokio
si
uvědomuje
svůj
nový
status
ekonomické
velmoci
regionu.
Vzrůstající
japonské
investice
v
jihovýchodní
Asii
jsou
součástí
jeho
ekonomické
evoluce.
V
uplynulém
desetiletí
se
japonští
výrobci
zaměřovali
na
tuzemskou
výrobu
určenou
na
vývoz.
Důsledkem
rostoucí
ceny
práce
a
silného
jenu
se
v
90.
letech
budou
tyto
společnosti
stále
více
transformovat
v
nadnárodní
společnosti
s
továrnami
po
celém
světě.
Aby
přitáhly
investice,
podniknou
státy
jihovýchodní
Asie
potřebné
kroky
k
tomu,
aby
vyšli
japonskému
podnikání
vstříc.
Richard
Drobnick,
vedoucí
mezinárodního
programu
pro
obchod
a
výzkum
obchodní
fakulty
Jihokalifornské
univerzity
řekl,
že
se
tyto
státy
budou
rozhodovat
"tak,
aby
neurazily
svého
největšího
dárce,
soukromého
investora
a
věřitele".
Japonské
peníze
napomohou
tomu,
aby
se
jihovýchodní
Asie
stala
ekonomicky
soudržnějším
regionem.
Podle
analytiků
však
není
pravděpodobné,
že
by
byla
asijská
spolupráce
paralelní
s
evropskou
politikou
společného
trhu.
Spíše
dojde
vlivem
japonských
investic
k
uspíšení
integrace
některých
ekonomických
odvětví,
říká
Kent
Calder,
specialista
na
východoasijské
ekonomiky
na
Fakultě
veřejných
a
mezinárodních
vztahů
Woodrowa
Wilsona
na
Princetonské
univerzitě.
V
elektronice
by
například
japonská
společnost
mohla
vyrábět
televizní
elektronky
v
Japonsku,
sestavovat
televizory
v
Malajsii
a
vyvážet
je
do
Indonésie.
"Účelem
bude
sjednotit
Asii
ne
jako
společný
trh,
ale
jako
zónu
integrované
výroby,"
říká
R.
Hormats
ze
společnosti
Goldman
Sachs.
Země
v
regionu
začínají
rovněž
zvažovat
rámec
pro
bližší
ekonomické
a
politické
vazby.
Ministři
obchodu
a
zahraničních
věcí
dvanácti
asijských
a
tichomořských
zemí
se
sejdou
příští
týden
v
Austrálii,
aby
projednali
témata
celosvětového
obchodu
i
záležitosti
regionu,
jako
je
doprava
a
telekomunikace.
Mezi
účastníky
budou
zástupci
Spojených
států,
Austrálie,
Kanady,
Japonska,
Jižní
Koreje
a
Nového
Zélandu
i
šest
členů
Sdružení
států
jihovýchodní
Asie
-
Thajska,
Malajsie,
Singapuru,
Indonésie,
Filipín
a
Bruneje.
Kromě
toho
předložily
Spojené
státy
v
hlavním
projevu
ministra
zahraničních
věcí
Jamese
Bakera
vlastní
plán
spolupráce
v
tichomořské
oblasti,
navazující
na
lednový
návrh
australského
premiéra
Boba
Hawkea.
Bakerův
návrh
znovu
potvrzuje
záměr
Washingtonu
zachovat
si
vedoucí
politickou
roli
v
tomto
regionu.
Baker
řekl:
"V
Asii,
stejně
tak
jako
v
Evropě,
se
rýsují
nové
pořádky."
"Spojené
státy
se
svými
přáteli
z
regionu
musí
hrát
rozhodující
roli
při
vytváření
jeho
struktury."
Ale
udržení
amerického
vlivu
bude
vzhledem
k
japonské
dominanci
v
regionu
složité.
Japonsko
předstihne
Spojené
státy
nejen
v
přílivu
investic,
ale
předčí
je
i
v
obchodování
s
většinou
jihoasijských
států
(třebaže
Spojené
státy
zůstávají
hlavním
obchodním
partnerem
Asie
jako
celku).
Navíc
v
této
oblasti
poskytuje
japonská
vláda,
která
je
v
současnosti
největším
světovým
dárcem,
mnohem
větší
pomoc
než
Spojené
státy.
Představitelé
Spojených
států
se
sice
vyjadřují
o
posílené
roli
Japonska
v
Asii
optimisticky,
v
jejich
podtónech
však
zaznívá
opatrnost.
"Spojené
státy
jsou
srozuměny
s
tím,
že
Japonsko
musí
v
Asii
rozšiřovat
své
funkce,"
říká
J.
Michael
Farren,
náměstek
ministra
pro
obchod.
Jestliže
k
tomu
přistoupí
velkoryse
a
nesobecky,
budou
mít
čistý
zisk
všichni."
Některé
asijské
státy
jsou
znepokojeny
požadavkem
Washingtonu,
aby
Tokio
navýšilo
své
vojenské
výdaje
a
ulehčilo
tak
Spojeným
státům
zajištění
bezpečnosti
v
regionu.
Tuto
záležitost
dále
komplikuje
nejistota
o
budoucnosti
amerických
pronájmů
vojenských
základen
na
Filipínách
a
možnost
snížení
počtu
amerických
vojenských
oddílů
v
Jižní
Koreji.
Mnoho
Asijců
považuje
americkou
přítomnost
za
potřebnou
protiváhu
japonského
vlivu.
R.
Hormats
říká,
že
"nikdo
nechce,
aby
se
Američané
sbalili
a
odjeli
domů".
Od
Tchaj-wanu
a
Jižní
Koreje
se
očekává,
že
během
nadcházejícího
desetiletí
zvýší
své
vlastní
investice
ve
snaze
zpomalit
japonského
obra.
"Nechtějí,
aby
Japonsko
zmonopolizovalo
tento
region
a
uzamklo
jej,"
říká
Chong-sik
Lee,
profesor
jihoasijské
politiky
na
Pensylvánské
univerzitě.