ml_795.03

ml_795.03

Date19
Year19
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Když to bylo do pevností , tak jsem vzal klíč a šrouby jsem kanón přitáhl , abych ho upevnil . To se u nás dělalo a teď se u nás dělala ještě zaměřovací zkouška - funkční otevírání závěru vyhazovače . Zkoušelo se , jestli správně vyhazují hilznu . Já jsem to potom odšrouboval nebo dal dohromady a nechal transportovat na vagon , i velkým jeřábem . Jelo to do vedlejší haly , tam se kanon stříkal a šel na střelnici do Gleiwitz . Ze střelnice už byl schopen . Takže přede mnou bylo takzvané justýrování . Dal do hlavně nějaký zaměřovač , pak se to dalo do držáku , kde měl střelec dalekohled . Ty dvě věci musely hrát přesně na jeden cíl . Pak to bylo v pořádku . To byla jedna věc , kterou dělali justýrováním . Ze začátku jsme to dělali dva , ale ten Polák potom onemocněl a zůstal jsem tam sám . Do roury se dala slepá střela , závěr se tím pádem za tím sám zavřel a teď jsem tu rouru natáhl jeřábem . To znamená , že jsem vytáhl tu rouru , protože kanon , když střelí , tak roura letí nazpět . Takže jsme jeřábem udělali , že roura letěla nazpět . Když to jeřáb natáhl , byla tam taková spojka . Zatáhl jsem za lano , roura letěla zpět a teď měla vyletět prázdná hilzna . Tu hilznu , když jsme byli dva , jsme chytali do pytle . Když jsem tam byl sám , tak jsem přemýšlel , že bych ji mohl chytnout i sám do ruky bez pytle . Už jsem na to měl grif - rukou jsem ji chytl a podepřel jsem to . Takhle šikovně jsem to dělal . To nebyla velká dřina . Až když jsem měl za to , že to funguje , když jsem sám poznal , že třeba roura trhala , když šla navrch , tak jsem zavolal odborníky , ať to spraví a vymění . Nejhorší bylo , že nebyla péra - to byla švédská péra . Neměli pořádnou ocel , takže s kanony to nebylo moc valné . Druhá věc potom byla , až jsem to viděl . Když závěr dobře otvíral , tak jsem šel do kanceláře . Tam byl důstojník z wehrmachtu , tomu se říkalo Herrenapname . Odebral kanón , podepsal to , já jsem to zase odšrouboval , zavezl a šlo to na stříkání a na střelnici . Jednou se mně stala velmi ošemetná věc . Součástky jsme třeba dlouho neměli - to nebylo , to nebylo , to nebylo , tak se třeba stálo týden , čtrnáct dní . Vyráběli jsme nějaké zámečnické práce , zatím nám dali něco dělat . Já jsem třeba z píle , abych nemusel dělat to a to , udělal takový kryt . Vždycky stříkali kanon a zastříkali tam některé věci a pak se to muselo čistit . Říkal jsem : " Udělám na to kryt . " Nesvařoval jsem to , to jsem nechal udělat , jen jsem si to nakreslil . Takové blbosti jsme dělali . Jednou taky dlouho nebyly některé součástky a potom přišly , tak jsme dělali durch . Střídali jsme směny , a aby se neztratil ani den volna , tak směna zůstala dva nebo tři týdny a pořád se jelo . Já jsem měl odpolední , už jsem byl z toho nějak unavený a ospalý - byla to křížová lafeta . Normálně jsem ji zavěsil na lano , všechno bylo v pořádku . Ukážu jeřábnici navrch , potáhla metr a zůstala stát . Povídám : " Co je ? " Ukazuje na lano . Lano bylo zaháknuté za držadlo na zaměřovač , kde má sedět ten , co zaměřuje kanon . Litina byla viditelně úplně ohnutá . V ten moment jsem se zarazil . " Budu viset tak nebo tak , když to přiznám . " Dole jsem jí to ukázal , vzal jsem Peizer , a od oka jsem to vyrovnal . Od oka jsem to zaměřovadlo vyrovnal .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View