ml_795.02

ml_795.02

Date19
Year19

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Židé měli zřídka možnost . jsem psal jenom jednou - Schreibtag für Juden byl málokdy , ale Schreibtag für alle byl " psací den pro všechny " . Když jsem tehdy psal , tak jsem napsal lístek , koresponďák , a obsah všech koresponďáků byl asi velmi podobný . Každý psal : " Daří se mně dobře , pracuji na zdravém vzduchu a chutná mně . " To znamená " mám hlad " . Ten obsah psal asi zhruba každý . Po válce byl zubní lékař Šental , který se pak přejmenoval na Šáda , stanoven mým poručníkem . U něho jsem taky vykonal první kroky a asistoval jsem zubním operacím . I v laboratoři a v technice jsem se u něho zaučoval . Jelikož byl Žid ze smíšeného manželství , tak jsem předpokládal , že ještě bude doma . Dostal jsem od něho jeden pěkný balík , samozřejmě do určitého kila , ale bylo tam málo chleba a výživných věcí . Nemohl jsem ale odpovědět , tak příště došel obyčejný - jenom chleba . Když jsem zase neodpověděl , tak došel ještě jednou chleba a pak to skončilo . Pochopitelně , bych taky nikomu nic neposílal , když nemám potvrzení , že to dostane . Chleba se tradičně rozřezával , to dělala balíčková kontrola . Kdyby v balíčcích byly cigarety nebo něco takového , tak se to ukradlo cestou . To by bylo o balíčcích . Ještě byla jedna věc . V některých lágrech byly jako odměna za práci bony , ale ty dostávali jenom Němci . V Osvětimi byl obchod , kde se za bony dostaly toaletní potřeby . Taky se tím platilo v bordelu . To byly ovšem jenom Němky pro Němce . Pro vězně Němce . K tomu jsme ovšem nepřišli . Pochopitelně . Měl bych pokračovat v Świętochłovicích . Ještě bych měl říct něco o výrobě , což pokládám za velmi důležité . Ta ajntrachite byla dřív polská vagónka , kde se dělaly vagóny . Potom to bylo Hornoslezsko , pak se z nich stali Volksdeutsche , . Takže ve fabrice jsme pracovali my , vězni , na dvě směny , na opačné směně byli ruští zajatci . Zaměstnávali se , dělali malé prstýnky a tím si přivydělávali . Byli velice zruční . Měli malý pilníček a vykouzlili z toho krásné věci . Potom tam dělali civilové , Volksdeutsche , to byli většinou mistři a nebo dozor - dohlíželi . Pak tam v mojí blízkosti dělali totálně nasazení na práci , která předcházela mojí práci . Pracoval tam i jeden Francouz a vždycky když viděl , tak říkal : " Ça va . " Dodnes nevím , co je to " ça va " . Jestli " zdráv " , nebo " dobrý " , nebo něco takového . Teď jsem si vzpomněl - ta práce , ke které jsem se dostal , byla takzvaný Vorlauf . Napřed ještě řeknu , co se vyrábělo . Vyráběla se u nás celá lafeta - to je ta část , která drží dělo . Pak jsme dostávali hotové roury a hotová péra , která se montovala na ty roury . Závěru se říkalo " Bodenstück " . Bodenstück byl úplný konec roury , kerý se u nás na to montoval . V konci roury byl takzvaný " Verschlusskajl " , který se skládal , tuším , z 35 nebo čtyřiceti součástek , které byly lícované . Práce , co jsem dělal , byla , když byl kanón hotový . Dělaly se dva druhy : buď lafeta , která byla do pevností , to se kanon přišrouboval k betonu , anebo do terénu . Tehdy měla lafeta takový kříž , který se rozevřel a byly v něm kůly , takové trojboky , které se potom vnořily do země . V našem případě jsme takový kanon dovezli jeřábem a spustili jsme ho . Když měl ten křížák , tak se ve fabrice udělaly do betonu díry a tam se to upevnilo .

Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View