ml_773.03

ml_773.03

Date19
Year19
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Možná si dělali alibi . Byli tam různí , že ano . Ale nás to usvědčovalo v tom , že už to nemůže dlouho trvat . Skutečně už potom začátkem května přijely ruské tanky . Němci tam byli do poslední chvíle ? Potom začali utíkat a při tom , jak utíkali , se snažili obstřelovat šance . Ale málokdo byl asi zasažen , protože měli strach o svoje životy , takže to byl úplný úprk . Ruští vojáci nám tam něco nechali - nějaké balíčky , čokolády a takové věci . Nezdržovali se , protože říkali , že pospíchají , že jedou na Prahu . Ale radovali jsme se taky předčasně , protože když odjeli , tak někteří Němci začali ještě střílet . Ale odstřelovali šance , tak jsme se pochopitelně snažili být v ubikacích a nechodit ven , abychom je nedráždili . V tu dobu tam přijel Mezinárodní červený kříž a už jsme byli zachráněni . Malinko se vrátím . Když Rusové přijížděli , tak jste je viděli nebo přijeli až dovnitř ? Jak to bylo přesněji ? Viděli jsme je , projížděli přímo . Městem ? Pamatuju si , že když projížděli , tak jsme viděli možná jeden nebo dva tanky . Už nevím . Všechny tam asi nejely . Ale pro nás to byl signál k tomu , že už se opravdu něco děje a že by se to dalo i přežít . Pak Červený kříž - přijela auta nebo jak to bylo ? To už si nepamatuju . Najednou tam byli . Už nevím jak . Cítili jsme velikou úlevu , jenomže těsně předtím přišel nějaký transport a to byli strašně zubožení lidé . Z nějakého tábora je přivezli do Terezína a to byly úplné trosky . Úplně cáry kůže a vši pod tím . To byli opravdu strašně chudí lidé . Zřejmě proto tam potom vypukla . . . Tyfová . . . Tyfus , ano . Proto tam byla asi šest neděl karanténa . Pan Blan , Noemčin tatínek , tam pro ni přijel a ještě s Fanynkou jsme se k ní přidaly . Ta byla taky úplně bez rodičů . Už ani nevím , jak jsme obelstily stráž , protože to bylo hlídané . Ale v noci jsme se propašovaly a dostaly jsme se přes stráž na svobodu . Konečně na svobodu . Bylo to docela dramatické , dá se říct , protože nejdřív jsme šli pěšky . Potom se k nám přidal nějaký partizán , pak nám někde na dvoře dali koně , lidé nás všude chtěli krmit . Je zajímavé , že ženy by nám bývaly dávaly to nejlepší a muži je brzdili . Říkali : " To jim nemůžete dát , zemřeli by . Vždyť jsou vyhladovělí , to je mastné , a tak musíte jíst pomalu a opatrně . " Zásobili nás . Dá se říct , že jak jsme tak šli , všude nás lidé srdečně vítali a dali by nám bývali to poslední . Nakonec jsme dostali i nějaký žebřiňák , takže ten partizán toho vyhublého koníčka tenkrát ještě zapřáhl , a tak jsme dojeli do Prahy . Pamatuju si , že zvonily všechny zvony , bylo poledne . Už byl konec války a hlavně v poledne asi tady zvony pak vyzváněly každý den . To mě úplně dojalo . Vůbec jsem nemohla věřit , že jsem v Praze , že jsem doma .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View