lk_713.02

lk_713.02

Date19
Year19
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Pro nás nemocné přijel náklaďák , otevřený a první nastupovali . Vzadu byla otevřená . . . Jak se to říká ? Korba . Korba , ano . Po stranách je to postranice , že , a vzadu , nevím , jak se to jmenuje . Bylo to otevřené , ale já jsem byla mezi posledními . Zavřeli to a nemohla jsem se dostat nahoru . Jeden chytrý esesák přišel s nápadem . Měl jakousi tyč a na konci byla nějaká špička , nevím , něco takového jako na stahování rolet . Pomohl mně tím , píchl mě do zadku . Pak jsem si vždycky dělala legraci , že mám o dírku víc . Napíchl mě , abych se dostala nahoru . Musela jsem se tomu šíleně smát , i když to bolelo , protože jsem si to představovala jak toto . Jeli jsme s přesvědčením , že jedeme do plynu . Ale je zajímavé , že byl člověk v takové situaci úplně klidný , žádný nářek , nebo : " Ježišmarjá , já nevím , co . . . " Nevím , jak dlouho jsme jeli , nevzpomenu si . Přijeli jsme do Wagstadtu . V životě jsem to jméno neslyšela . Byl to jako obvykle jakýsi tábor , vím , že tam byl místy nějaký barák . Přišli jsme k budově , kde bylo venku napsáno " Vorsicht Gas " , " Pozor plyn " . Tak jsme řekli : " Už je to tady . " Čekali jsme ve velké čekárně , otevřely se takové tlusté železné , jakoby pancéřové dveře . Když se otevřely , viděly jsme , jak vždycky osm nebo deset děvčat , nevím přesně , šlo dovnitř a už se nevrátilo . Řekly jsme : " To znamená , že je konec , tam se zaplynuje a . . . " Ještě u dveří bylo napsáno " Pozor plyn " . Už se nevrátily . Za nějakou dobu , nevím , za jak dlouho , deset minut , čtvrt hodiny šla další várka . Nevím , ve které várce jsem přišla na řadu , šla jsem tedy s těmi osmi nebo desíti dovnitř . Po straně byly háčky , na kterých visely ručníky , a nahoře na stropě byly uprostřed do kruhu sprchy . Nebyly visací , ale přímo nahoře byla taková kolečka , která vypadala jako sprcha . Podlaha pod tím . . . Představte si dejme tomu čtvercovou místnost s betonovou podlahou . Pod sprchami byl snížený kruh . V duchu jsem si řikala , nahlas jsme nemluvily , nesmělo se mluvit , nikdo neměl ani chuť : " To asi je nějaké propadliště . Až se zaplynuje , tak se to pustí tam dolů . " Ve své bujné fantazii jsem si představovala : " Ručníky jsou tu proto , aby se měl člověk do čeho utřít a byl zticha . " Najednou ale začala kapat voda , teplá voda . Pro každého tam leželo ještě mýdlo . Nedovedu popsat ten moment , kapala najednou voda , když jste čekala , že se udusíte . Nevím , jestli jsme vykřikly , nedovedu to říct . Byl to takový moment , jako když se člověk znovu narodí . Když se člověk narodí , tak o tom vlastně neví , je ještě mrňavý . Mohly jsme tam být dlouho , nikdo nás nehonil , mydlily jsme se a tak dále . Pak jsme si řekly : " Pojďme už pryč , protože další šílejí . Čekají , že půjdou do plynu , tak ať nemusejí dlouho čekat . " Ve vedlejší místnosti byly vydrhnuté čisté lavice , dali nám jakousi košili , páskovaný župan a něco na nohy . " To snad není možné , to nemůže existovat . " Naložili nás do náklaďáku , položili pod nás noviny , abychom se neušpinily . Po dlouhé době jsem viděla noviny .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View