jg_915.01

jg_915.01

Date19
Year19
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Každé tři hodiny obcházel saniťák těch čtyřicet lůžek a každému píchal injekce do nevyslovitelné části těla . Samozřejmě mě v noci vždycky čtyřikrát budil ve snaze píchnout mně taky injekci . Měl jsem vždycky co dělat , abych se jí ubránil . Odtamtud jsem se vrátil ke své jednotce , která byla umístěna v blízkosti Nepomuku . Tam je ona slavná Zelená hora , kde velel Terazky . " Terazky som majorom . " S touto jednotkou umístěnou v tomto okolí jsme se na podzim toho roku přemístili do demobilizační oblasti , a to na Moravu , do Moravské Třebové , kde jsem byl koncem ledna 1946 demobilizován . Kdy jste se dozvěděl o osudu svých rodičů a příbuzných ? O skutečném osudu , o konečném osudu , nikdy , do dnešního dne ne . Dostal jsem ale od rodičů dopis z Červeného kříže , kde mi oznamovali , že se přestěhovali do Litzmannstadtu . To bylo ještě v Palestině , to jsme už říkali . Ano , v Palestině . Víc jsem o nich neslyšel , ale postupem času mi bylo jasné a zřejmé , že zejména s ohledem na jejich věk to nemůžou vydržet . Již úvodem jsem řekl , že jsem byl jedno z pozdních dětí . Když jste se vrátil do Čech , myslím v době osvobození , pátral jste po nich , nebo už vám to bylo všechno jasné ? Ne , pátral . Nikdo nic v té době samozřejmě nevěděl . V té době existoval časový úsek , kdy se lidé starali o své příbuzné , u kterých existovala jestě jakás takás šance . To byly doby , kdy do města přijížděly autobusy z koncentračních táborů , nikoliv z těch likvidačních . Na Václaváku stavěly autobusy z německých a rakouských ženských koncentračních táborů , pořád tam ještě existovala šance . Ale pro lidi , kteří byli na východ od Litzmannstadtu , to už bylo víc než zázrak . Museli to být mladí lidé , kteří měli šanci to vydržet a přežít . To jsem už nepředpokládal . Našel jste aspoň někoho ze svých příbuzných ? Ano . Jediná sestřenice mé matky , která nebyla jako jediná členka rodiny odtransportována z Terezína a přežila v Terezíně tyfus , se vrátila a žila tady ještě asi osm let . Byla to stará dáma a s tou jsem tady ještě komunikoval jako s jedinou příbuznou . S tou jste se setkal někde v rámci osvobození ? Tady , jistěže ano . Jak to setkání probíhalo ? Abych vám řekl pravdu , momentálně si už nepamatuji , jak jsem se dozvěděl o tom , že existuje nebo že tady je . Každý z nás bydlel jinde . Původně bydlela v Haštalské ulici . Když se potom vrátila , bydlela s nějakou rodinou , se kterou žila v Terezíně , v Malém Berlíně , jestli víte , kde to je . Takový blok v Holešovicích . Také jsem nebydlel na svém původním místě , jak jsem vám řekl . Teďka už nevím , jak se stalo , že jsme se sešli . Nevím , jestli někdo někomu řekl : " Potkal jsem Jirku nebo viděl jsem tetu Lídu . " Potom jsme se ale velmi intenzivně navštěvovali a při jedné návštěvě u nás , v ulici Bratří Čapků , padla na schodech a zlomila si krček . Léčbu už jako stará dáma nepřežila . To byla kromě mé sestřenice , o které jsem se zmínil v dotazníku , jediná příbuzná na území Československa , s kterou jsem se sešel . Vaše sestřenice byla v koncentračním táboře ? Ano . Myslím , že byla v Terezíně a tam porodila syna . Její manžel se dostal až na Hagibor a tam ho překvapil konec války . Se sestřenicí jste se v době osvobození setkal ? Ano , velmi krátce po osvobození , protože byla jediná , která bydlela ve svém původním bytě , v Kubelíkově ulici . Jak probíhalo setkání s ní ? Samozřejmě , že to bylo částečně radostné , částečně smutné , protože i ona ztratila část své rodiny , křídlo . Její matka a můj otec byli bratr a sestra .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View