hs_048.11

hs_048.11

Date19
Year19

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Vzít si s sebou buřty , to byla podmínka . Opekli jsme si buřty , posvačili . Dál jsme pak pokračovali pěšky na Kozel . Tam jsme si vždycky sedli do restaurace na kávičku nebo zmrzlinu , kdo co chtěl . Pak jsme vždycky prošli areál . Právě na konci května tam dokvétaly azalky a kvetly rododendrony . To tam je skutečně jak v pohádce . To je nepřeberné množství barev rododendronů i azalek . Kozel je prostě nádherně udržovaný . To muselo být fajn . Skutečně krásné . Pak jsme šli pěšky na motoráček do Lhůty . Jeli jsme přes Nezvěstice do Rokycan a přijeli jsme vždycky ve tři odpoledne . Když jsme šli po obědě na půl jednou na motorák , bylo většinou vedro . Měli jsme skutečně štěstí , že bylo vždycky strašné vedro . K vlaku se jde z Kozlu právě přes takovou dlouhou louku a tam to vždycky tak pražilo , že to byla skutečně výheň . Vždycky jsme úplně padali , než jsme došli k vlaku . Ale bylo to krásné . Každý rok , prostě jsme si to nenechali ujít . Teď v neděli se tam byla právě podívat neteř a říká : " Teto , ještě to nekvete . " Prý ani azalky , je ještě brzo . tak ke konci května to tam začíná kvést . Nejsou pochoďáky ani výlety . Různé zájezdy vždycky sjednávala ta paní . Jenomže ono to práci , obvolávat zámky , aby vám na určitou hodinu objednali prohlídku . Nějak skloubit trasu , aby se toho objelo co nejvíc . Tu paní to strašně bavilo . Teď se toho nikdo neujal , takže všecko padlo . Ti lidi taky stárnou , to je jasné , na to taky nestačí . Rozumím . Je konec . Všecko se holt mění , někdy k horšímu . Která na fotce jste vlastně vy ? jsem ta první zprava , v tom strakatém . Vzpomenete si , kdo vás takhle vyfotil ? Vyfotila nás další paní , která tam chybí . Ta taky nežije . To byla strašně hodná paní , z Nevida . Teď mám její dceru za sousedku , takže na maminku často vzpomínáme . Byla hrozně hodná . Často se mi o zdá , nevím proč . Dneska si na ni vzpomenu , poněvadž ona vždycky říkala : " Bohunko , denně v jednu hodinu nebo ve dvě , to bych mohla řídit budíka , se vzbudím a mám šílenou bolest hlavy a nemůžu usnout . " vždycky říkala : " Liduš , prosím , jak je to možné ? " Dneska to mám kolik let . Buď v jednu nebo ve dvě , to byste mohla řídit budíka , se vzbudím , musím si ulevit a pak neusnu . Převracím se zprava doleva a neusnout a neusnout . Říkám si : " Bože , jsem Liduš nevěřila , když říkala , že se každou noc budí v určitou hodinu . " S přibývajícím věkem jsou holt i neduhy . Dneska dám za pravdu . Mám tohle buzení skutečně obdobné .

Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View