hg_974.00

hg_974.00

Date19
Year19

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

V Khrystynivce bylo nádraží . Ano , vlezli jsme do vagónu , který byl prázdný . Tam jsme byli celí šťastní , že se dostaneme dál na východ . Když se smrákalo , tak se tam najednou objevila parta milicionářů , kteří nás vyhnali . Tvrdili , že ten vagón je čistě pro . Co zbývalo jiného ? Byli ozbrojeni , tak jsme museli všichni , co jsme tam byli , vylézt . Odebrali jsme se na nějaké návrší , které bylo nad nádražím . Odtamtud jsme pozorovali , co se na nádraží děje . Jestli nepřistaví nějaký další vlak , kam bychom se mohli dostat . Tam jsme měli dokonalý přehled . Když se setmělo , tak bylo totální zatemnění a slyšeli jsme zvuk letadla . To letadlo zřejmě hledalo nádraží , protože to byla velmi frekventovaná křižovatka a dobrý cíl . To letadlo kroužilo nad nádražím a zřejmě to nádraží stále nemohlo najít . Pozorovali jsme , jak najednou někdo vystřelil zelenou raketu . Pravděpodobně to byl nějaký německý diverzant , který tím výstřelem udal místo , a v tu ránu se začaly na nádraží sypat bomby . Ráno jsme zjistili , že vagón , kde jsme byli , dostal přímý zásah . Na nádraží byly tehdy stovky mrtvých , protože lidi z vagónů nevylezli . Bylo to rozflákané šíleným způsobem . Po dvou celých dnech , kdy se tam všechno opakovalo , jsme se dočkali nějakého vlaku . Vezl nás , nevím , snad šest nebo sedm dní . Když udělal denně padesát , sto kilometrů , tak to byl hrdinský výkon , protože trať byla stále nějakým způsobem bombardovaná , opravovaná a podobně . Dostali jsme se s tím vlakem do městečka , které se jmenovalo Georgiyevsk . Bylo to na Kavkazu . V oblasti známých lázní minerální vody . Musím podotknout , že všude byla určitá organizace . I tam nás přijali , umístili nás na provizorní ubytování . Dobrovolně jsme se nabídli , že budeme kdekoliv pracovat . Poslali nás na kolchoz , tam jsme několik dní pracovali , ale potom zavolal velitel . Povídá mi : " Jsi cizinec . Nesmím tady cizince zaměstnávat , budeš muset jet dál . " Napsali mi nějakou omáčku , protože bez bych se nedostal do žádného vlaku , nikam . Povídá : " Teď pojedeš vlakem do Stalingradu . " Jel jsem do Stalingradu . Tehdy to bylo skoro normální cestování , protože tam nebylo žádné bombardování , to bylo příliš na východ . Pamatuji si , jak jsem tehdy u Stalingradu z vlaku pozoroval ten obrovský , nekonečně velký závod na traktory . Ten strojírenský závod byl opravdu nekonečný kolos . Ve Stalingradu jsem se opět někde hlásil . Dostal jsem pokyn , že se mám nalodit na parník , jel po Volze směr Astrachaň . Tam se vlévá Volha do Kaspického moře . Z Astrachaně jel parník do Baku . Tam jsem měl možnost vidět těžní věže zapuštěné hluboko do moře a tak dále . Pak přišla další dispozice nalodit se v Baku a jet napříč Kaspickým mořem do Krasnovodsku . V Krasnovodsku byla zase nějaká služba . Nasedli jsme na vlak , jsme měli samozřejmě zase úplně jinou partu a jeli jsme pohádkovou tratí přes Bucharu , Samarkant do Taškentu . V Taškentu samozřejmě nebylo možné zůstat , tak se tam lidi rozdělovali . Neměl jsem žádnou profesi , nebyl jsem ničím vyučený a podobně . Padl na úděl odjet zpět po trati do malé obce , která se jmenovala Mirzačul , s tím , že tam budeme pracovat v sovchozu . Prosím vás , abychom ještě chvilku zůstali u cestovní záležitosti , jak se utvářely ty party ? Říkáte jedna parta jiná . . .

Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View