pk_143.10

pk_143.10

Date19
Year19
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Tatínek byl povozník a měli jsme koně . Vždycky jsme měli pár koní . Někdy jsme měli i dva páry koní . Tady , kde už to není vidět , byla ještě jedna maštal , jak se říká u koní . Tady za tím koněm byla taky jedna maštal . Takže tatínek jezdil s koňmi . Jezdil jednak na pole dělat po našich polích práci , obdělával naše pole , a jednak tím taky přivydělávat nebo někomu jinému na pole . Jako hlavní měl ale povoznictví , což bylo v té době už , dá se říct , umírající zaměstnání . Všude už byla rozjetá autodoprava . Můj tatínek , jelikož byl už starší a strašně miloval koně . . . Nechtěl se jich vzdát . Pořád toužil pracovat s koňmi . Když jim nemohl už ani kolikrát přinést vodu a když se k nám přiženil můj manžel , vždycky říkal : " Zase jdu pro osm kbelíků vody . " Koním se dávalo hodně vody . Muselo se jim dávat nápoje . Musela jste jako malá pomáhat ? Musela . To víte , že ano , protože v zemědělství je vždycky každá ruka dobrá , obzvlášť na jaře , v létě , na podzim . Taky jsem chodívala na zahradu , když už jsem na to byla trošku schopná , s maminkou jsme obdělávaly zahradu . Abych to vysvětlila : Rodiče vstoupili do zemědělského družstva . Ale tatínek měl koně , byla to zvláštní živnost , takže koně mu zůstali . Maminka vstoupila do družstva . Bylo to někdy v roce 1950 . Do roku 1950 jsem ve svých letech , kdy mně bylo dvanáct , do třinácti , čtrnácti let , kdy jsme měli zemědělství , musela trochu pomáhat v rámci mých sil třeba i na poli , když byla sklizeň . Když to tatínek posekal , svazovalo se obilí do snopů . Stavěly se na polích panáci , tak se tomu říkalo . I když jsem byla třeba jenom doma a nešla jsem s nimi na pole , bylo to aspoň tak , že jsem musela vzít kolo a odvézt tam svačinu , pití pro lidi , co pracovali na poli . Mamince pomáhaly ještě různé ženy z ulice nebo z blízkosti , které si chtěly přivydělat a šly na pole pomáhat . Někdy byla doma teta , tatínkova sestra , o dost starší než tatínek . Vedla nám kuchyni a domácnost , protože maminka byla pořád mimo po zemědělství . Teta mi to nabalila do tašky . Dostala jsem bandasku s nějakým nápojem , k tomu jsem dostala namazané chleby a šup jet za nimi na pole . Bylo to třeba dva , tři kilometry do kopce , tam do těch větších . Kde byly větší lány polí , tam jsme měli třeba ten svůj . Pole byla roztroušená ve vzdálenosti třeba dvou kilometrů . Byla tam různá menší pole různých majitelů a mezi tím bylo to jedno naše konkrétní pole . Další pole bylo zase od toho třeba kilometr nebo dva kilometry . Naši vždycky říkali : " Budeme na tamtom poli . " Měla přesné názvy . Bylo to třeba Na Fialkách , říkalo se Za Šestákovými , Na Sirotčí bylo pole , nebo Na Ráji , Na Strážensku . Muselo se takhle . Dostala jsem pokyn , kam mám s tou svačinou přijet . Když se přivážela úroda domů , samozřejmě jsem musela pomáhat , třeba uklízet . Bohužel nám vypršel čas . Děkuji vám za rozhovor . Já taky děkuji . Velice hezky se mi s vámi povídalo . To jsem ráda . Mně s vámi taky . Byla jsem zvědavá , jak nám to půjde .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View