Malíř
bez
ústupků
v
Malovaném
domě
"Jan
Kotík
nemaluje
jen
očima
a
rukou,
ale
také
mozkem.
Jeho
obrazy
tedy
vyžadují
nejen
citlivost
a
vnímavost,
ale
také
přemýšlení."
Těmito
slovy
charakterizoval
ve
svém
projevu
na
vernisáži
Ladislav
Novák
tvorbu
vynikajícího
českého
malíře,
jehož
mimořádně
poutavě
koncipovanou
výstavu
uspořádali
v
Malovaném
domě
v
Třebíči.
Její
součástí
bylo
nejen
setkání
s
autorem,
který
i
s
chotí
přijel
až
z
Berlína,
ale
také
autogramiáda
knihy
Kotíkových
textů,
pohotově
vydaných
místním
nakladatelstvím
Arca
Jimfa.
Hodnotná
a
okouzlující
kulturní
událost
je
důkazem,
že
dlouhodobě
kvalitní
dramaturgie
výstav
Malovaného
domu,
kterou
vytváří
Luboš
Kressa,
na
sebe
váže
i
další
umělecké
a
kulturní
aktivity.
Sama
výstava
představuje
ve
výtečném
výběru
důležité
vývojové
etapy
Kotíkovy
tvorby
od
40.
let,
kdy
jako
jeden
z
členů
dnes
už
legendární
Skupiny
42
zobrazoval
motivy
technikou
přeplněného
města,
až
po
hojné
využívání
nepravidelných
formátů
pro
malbu
v
letech
osmdesátých.
Nejstarším
obrazem
je
zelenožlutá
malba
Dívka
u
šicího
stroje
z
roku
1942,
na
niž
navazují
malby
z
let
padesátých,
rozvíjející
tvůrčí
modernistické
záměry
Skupiny.
Ve
druhém
Kotík
dokazuje,
že
je
skutečně
dominantní
osobností
počátků
abstraktní
malby
u
nás,
což
dokumentuje
černá
malba
Bez
názvu
z
r.
1959
a
pak
zejména
klíčové
obrazy
Plocha
pro
hru
(1961)
a
Tabule
(1962).
Ze
druhé
poloviny
šedesátých
let
a
z
doby
pozdější
pocházejí
Kotíkovy
specifické
malby
na
nepravidelných
formátech,
které
zvláště
v
členitém
interiéru
Malovaného
domu
uplatňují
svou
dynamiku.
Znamenitě
provedený
výběr
je
kvalitní
informací
o
nekompromisním
vývoji
Kotíkovy
tvorby,
o
jeho
neústupnosti
od
požadavků
moderní
malby.
"Na
řadě
těch,
kteří
udělali
ústupky,
se
to
později
projevilo
v
celém
díle,"
řekl
autor
na
vernisáži.
Výstava
Jana
Kotíka
není
jen
dokumentem
jedné
důležité
epochy
českého
malířství,
ale
také
symbolickým
poučením
o
síle
vytrvat
v
záměrech,
o
nichž
je
člověk
přesvědčen
a
za
nimiž
pevně
stojí.