Talent
jako
sebezničující
energie
"K
UZOUFÁNÍ
OBYČEJNÉ
PLÁNY"
REŽISÉRA
PETRA
LÉBLA
V
DIVADLE
NA
ZÁBRADLÍ
P
-
Režisér,
výtvarník
a
herec
Petr
Lébl
(1965)
na
sebe
upozornil
již
v
amatérském
souboru
JELO...
inscenacemi
od
Vonnegutovy
Grotesky
přes
Eliadeho
Hada
až
po
Uhdeho
Výběrčího.
První
Léblova
režie
v
profesionálním
divadle
-
hra
Egona
Tobiáše
Vojcev
-
se
na
scéně
pražského
Labyrintu
dočkala
kontroverzního
přijetí:
"V
horším
případě
to
vypadalo,
že
si
v
divadle
drží
duševně
nemocného
člověka,
v
lepším,
že
jde
o
propadák,"
komentuje
tehdejší
ohlasy
P.
Lébl.
Ale
hned
s
následující
inscenací
Dorstovy
hry
Fernando
Krapp
mi
napsal
dopis
obsadil
v
anketě
kritiků
za
loňský
rok
druhé
místo.
Lébl
patří
i
k
tvůrcům
televizního
Studia
Kroměříž
a
v
Divadle
Na
zábradlí,
kde
nedávno
nastudoval
Pokojíček
od
J.
A.
Pitínského,
je
od
příští
sezóny
uměleckým
šéfem.
V
osmadvaceti
jste
uměleckým
šéfem
profesionálního
divadla.
Splnil
se
tak
jeden
z
vašich
snů?
"Ocitl
jsem
se
na
pokraji
splněného
snu
-
z
čehož
lze
odhadnout,
že
mne
brzy
někdo
bude
chtít
probudit.
Pokusím
se
ubránit
ten
spánek
co
nejdéle
-
začnu
sběrem
kaštanů
a
výrobou
budek
pro
ptáky.
Ostatně,
o
mé
sny
vůbec
nejde.
Kdyby
se
tak
podařilo
splnit
sny
těm
druhým."
Nebojíte
se,
že
vás
řada
lidí
odmítne
jako
příliš
mladého
šéfa
respektovat?
"Myslím,
že
to
nebude
otázka
věku."
Svými
inscenacemi
-
zejména
jejich
výtvarným
pojetím
-
jste
si
vysloužil
pověst
postmodernistického
tvůrce.
Nastane
nyní
na
Zábradlí
postmodernistická
éra?
"Nenastane.
O
postmodernismu
mluví
většinou
lidé,
kteří
se
doslechli,
že
by
to
mohlo
znamenat,
'jako
že'
se
plete
do
sebe
cokoli
s
čímkoli.
Mé
plány
jsou
proti
tomu
k
uzoufání
obyčejné:
herci
budou
hrát
hry
pro
lidi."
S
kým
se
o
splnění
svých
plánů
pokusíte?
"Rád
bych
pozval
ke
spolupráci
režiséry
Jana
Nebeského,
J.
A.
Pitínského
a
Hanu
Burešovou."
Představuje
pro
vás
DAMU
školu,
která
talenty
rozvíjí,
nebo
ubíjí?
"Studuji
DAMU
trpělivě
již
osm
let,
žádného
ubíjení
jsem
si
nevšiml.
Je
ale
docela
možné,
že
nepatřím
mezi
talentované
studenty."
Co
si
vlastně
pod
pojmem
talent
představujete?
"Talent
je
určitý
druh
energie,
která
se
za
ideálních
podmínek
může
dokonce
sama
zahubit.
Je
to
ale
otázka
úhlu
pohledu:
nejde
o
žádné
zničení
-
jde
o
směr,
směřování,
které
se
-
je-li
upřímné
a
zásadní
-
brzy
ztratí
z
dohledu.
Diváci
potom
stojí
na
okraji
kráteru
a
vzpomínají:
tady
byla
kdysi
vysoká
hora,
jo,
jo."
Pověstné
jsou
vaše
dopisy
a
vzkazy
recenzentům.
Znamená
to,
že
odmítáte
kritiku
jako
takovou?
"Recenzentům
píšu
proto,
že
je
mi
líto,
když
neumějí
to,
co
viděli,
promyslet
a
pojmenovat.
Vadí
mi,
jak
nedostatečně
se
věnují
práci
herců.
Kdyby
tušili,
jak
jejich
pitomé
výplody
dokážou
hercům
ublížit,
praštili
by
se
přes
ruce
sami.
Z
deseti
článků
o
mé
předposlední
inscenaci
jich
sedm
dopodrobna
popisovalo
první
scénu
-
tedy
první
tři
minuty
hry.
Připadalo
mi
to
zvláštní
-
proč
třeba
nenapíšou
něco
o
prostředku?
Zeptal
jsem
se
na
to
pana
profesora
Vyskočila
-
laskavého
a
trpělivého
patrona
mého
divadelního
snažení
-
a
on
se
tomu
smál."