mf930709_118

mf930709_118

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-3
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Ještě jednou o regulaci mezd

Rozhodnutí vlády o znovuzavedení určité formy regulace mezd vyvolalo nemálo reakcí. Pokusme se proto zrekapitulovat některé základní věci a tím přispět k racionálnímu, nezpolitizovanému uvažování o celém tomto problému. Reakce některých kritiků bohužel nedoceňují některé důležité souvislosti tím, že z kontextu vytrhávají některé jednostranné jednotlivosti. Připomeňme tedy pár výchozích postulátů.

1. Mzdy (a mluvíme o průměrných mzdách) rostou v roce 1993 neúměrně rychle. Neúměrně rychle nikoli vůči výši mezd v sousedních zemích, ne vůči tomu, že bychom si přáli vyšší mzdy, ne vůči tomu, že rostou jenom mzdy některé. Mzdy rostou neúměrně vůči tomu, co ekonomika jako celek a co jednotlivé podniky (zejména!) skutečně produkují. Vyplácíme-li více, než kolik produkujeme, nemůžeme způsobit nic jiného než inflaci. Toto je fakt mimo jakoukoli diskusi a pokud vím, nikdo z kritiků vládní regulace ho zatím ani nezačal zpochybňovat.

2. V liberalizované, deregulované, skutečně tržní ekonomice, založené na pevně definovaných a stabilních vlastnických vztazích a na kvalitních (tedy nemonopolních) trzích, je jakýkoli regulační zásah chybou a znamená porušení základních principů fungování takovéto společnosti. Ani toto není nikým zpochybňováno - pouze těmi levicovými opozičními stranami, které takovou společnost a ekonomiku nechtějí.

Vtip je v tom, že v takové ekonomice není sebemenší důvod k tomu, aby mzdy začaly růst neúměrným způsobem. Rostou-li tímto způsobem, nepůsobí některý ze základních regulačních, vlastně samoregulačních mechanismů této ekonomiky. Podniky se nechovají racionálně, trh práce nefunguje, odbory hrají kartu monopolního účastníka tohoto trhu, stát se chová neracionálně, banka pouští příliš peněz do ekonomiky, atd. atd. Pak vzniká základní otázka - čekat, se všechny tyto věci usadí, smířit se s existencí inflační spirály, věřit v dlouhodobé prosazení se všeobecné racionality, nebo v tomto přechodném období jistý regulační prvek zvnějšku doplnit? Vláda dlouho váhala, a protože se inflace (spolu s drtivou většinou našich občanů) bojí, zvolila toto dočasné řešení. Inflace se bojí zejména proto, že ji umí zastavit jedině razantním zásahem do rozpočtové a měnové politiky, zásahem, který působí směrem k poklesu výroby a k vzestupu nezaměstnanosti. A to dělat nechce.

Nyní pár slov ke zvolenému regulačnímu vzorci a k objasnění toho, že není nijak přísný a diskriminační.

Necitlivým zásahem by bylo, kdybychom řekli, že daňově "trestáme" každého, kdo zvýší mzdy v roce 1993 proti roku 1992 o více než určité, pro všechny stejné procento. To by bylo nesmyslem a vracelo by to ekonomiku zpět k falešnému sociálnímu systému minulého režimu. Tak tomu není. Když podnik v roce 1993 utržil za své prodané výrobky více než loni, může mzdy zvyšovat ve stejné proporci jako tržby podle vzorce

Nechápu pana Uhlíře a další odborové předáky, opravdu ne. Podnik, který zvýší tržby třeba o 100 %, může zvýšit mzdy o 100 %! Je to diskriminace kohokoli? Podle mne je to pouhá obrana nás občanů, aby ten, kdo zvýší mzdy o 50 % a tržby o 10 %, dostal signál, že to dělá špatně. Úvaha pana Kudláčka z ODA, že to jistě podniky samy dobře vědí a že je není třeba vodit za ručičku, není adekvátní. Třeba to nevědí, třeba to některé krátkodobě nezajímá, třeba nemají sílu ubránit se v rámci kolektivního vyjednávání s odbory.

A ani to ještě není všechno. Připusťme, že podnik nějaký jiný důvod zvýšit mzdy. Že např. krátkodobý expanzívní program, který přinese efekt za určité období. Proto chvíli více zvyšuje mzdy a najímá nové pracovníky. Aby to bylo umožněno, celá naše regulace ještě jednu změkčující pojistku, která říká, že výše uvedený vzoreček začíná působit formou sankčního zdanění tehdy, rozdíl levé a pravé strany vzorečku překročí 15 %! Čili toto patnáctiprocentní pásmo je jakýmsi pásmem "beztrestnosti" neboli pásmem neregulace. Ve skutečnosti proto pro každý podnik platí, že

Nevím, jestli všichni kritikové toto všechno doceňují. Ne-li, bylo by dobré, aby vystupovali proti této argumentaci a vysvětlení, a ne pouze na základě aprioristických, vládu vždy a za každou cenu kritizujících předsudků.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View