mf920925_097

mf920925_097

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-2
Genredescription
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Kdo může za rozpad Československa?

přečetli jsme

Kdo může za rozpad Československa?

Pohled na vývoj událostí v Československu vede k závěru, že zatímco slovenský ministerský předseda Vladimír Mečiar rozpad Československa vyprovokoval, odpovědnost za zánik federace nesou český premiér Václav Klaus a bývalý prezident Václav Havel.

Většina Čechů a Slováků je z rozpadu federace na dva státy smutná, protože byli hrdí na Československo, ze kterého vytvořili nejlepší demokracii východní Evropy.

Veřejnost si uvědomila, jak nebezpečnou a ďábelskou hru oba ambiciózní a vůči sobě nepřátelští ministerští předsedové hrají, když Vladimír Mečiar navrhl konfederaci s mezinárodně- právní subjektivitou pro Slovensko. V. Klaus s buldočí vytrvalostí trval na jednom státě a jedné subjektivitě. V. Mečiar, který si uvědomuje hospodářskou slabost Slovenska, začal naznačovat ústup z extrémních postojů v přesvědčení, že mu V. Klaus nabídne rozsáhlé ústupky, aby zachoval federaci.

V. Mečiar nepochopil skutečné záměry V. Klause a zjistil, že je v úzkých, když český premiér potvrdil, že je připraven souhlasit s nezávislostí Slovenska. V. Mečiar si pozdě uvědomil, že se přepočítal a že V. Klausovi ve skutečnosti jde o českou nezávislost, kterou nezbytně potřebuje, aby mohl pokračovat ve svých reformách bez vměšování bývalého komunisty Vladimíra Mečiara, jenž vzhledem k vysoké nezaměstnanosti na Slovensku a levicovému zaměření hlavních politických stran musí sledovat více socialistické přístupy.

Premiér Klaus tedy dostal to, co chtěl. Jediným východiskem pro V. Mečiara bylo kapitulovat - tedy přijmout rozdělení státu. Proč je však vinen i Václav Havel?

Čeští a slovenští disidenti po sametové revoluci měli dvě různé organizace a neučinili nic, aby vytvořili politickou základnu pro jednotné Československo. V. Havel ani nikdo jiný si neuvědomil, že by to mohlo ohrozit novou demokracii. Když koncem roku 1991 bývalý prezident pochopil, že země míří k rozpadu, předložil pět ústavních návrhů, z nichž jeden umožňoval vyhlásit referendum. Neudělal však nic, aby své návrhy prosadil, a tak byly v parlamentu poraženy. Buď naivně spoléhal na svůj politický vliv, nebo se mu nedostávalo rozhodnosti. Přestože nebyl účastníkem posledních jednání, lze říci, že prokázal nedostatek politického důvtipu, soudí po svém návratu z ČSFR vědecký pracovník washingtonského Brookingsova ústavu Henry Brandon.

24. 10. 1992, THE NEW YORK TIMES


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View