SUDETŠTÍ
NĚMCI
A
ČEŠI
-
KONEC
KOEXISTENCE
ZAMLČOVANÉ
POHLEDY
DO
NEDÁVNÉ
MINULOSTI
SUDETŠTÍ
NĚMCI
A
ČEŠI
-
KONEC
KOEXISTENCE
Přelom
20.
a
30.
let
našeho
století
se
stal
ve
vnitropolitickém
životě
Československa
hned
v
několika
ohledech
okamžikem
zvratu.
Kořeny
tohoto
zvratu
měly
ovšem
hlubší
příčiny,
především
velkou
hospodářskou
krizi.
Její
důsledky
se
projevily
nejprve
v
drastickém
dopadu
na
sociální
postavení
velkých
skupin
obyvatelstva,
odrazily
se
i
v
radikalizaci
jejich
politických
názorů
a
promítaly
se
pak
nepříznivě
do
všech
oblastí
fungování
politického
systému.
Přirozeně
všechny
tyto
problémy
se
ve
složité
národnostní
struktuře
Československa
promítly
i
do
vztahů
mezi
jednotlivými
národnostními
skupinami
a
do
vztahu
některých
z
nich
vůči
státu.
Všeobecně
rostl
nacionalismus,
který
ohrožoval
stabilitu
režimu
a
ve
spojení
s
mezinárodně
politickou
situací
nakonec
způsobil
i
zhroucení
a
zánik
první
Československé
republiky.
Ve
vztahu
sudetských
Němců
a
Čechů
šlo
vlastně
o
konečnou
fázi
jejich
staleté,
byť
mnohdy
problémové,
ale
přece
jen
vcelku
prospěšné
koexistence.
AŽ
DVOJNÁSOBNÁ
NEZAMĚSTNANOST
Koncem
20.
let
převládl
v
politickém
životě
Němců
žijících
v
českých
zemích
pozitivní
proud,
který
přivedl
tehdy
nejsilnější
německé
strany
Svaz
zemědělců
(1926)
a
německou
sociální
demokracii
(1929)
do
vládní
koalice.
Německá
křesťanskosociální
strana
lidová
byla
sice
po
parlamentních
volbách
z
roku
1929
z
vlády
vytlačena,
lépe
řečeno
nezbylo
na
ni
při
stranickopolitických
kombinacích
místo,
nepřešla
však
zpět
ke
zcela
nepřátelským
postojům
vůči
státu.
Tak
se
rýsovaly
další
perspektivy
sbližování
v
česko-německých
vztazích.
Žádná
z
obou
národních
reprezentací
si
však
neuvědomovala
křehkost
těchto
vztahů
a
nebyla
připravena
obezřetněji
a
citlivěji
tuto
vazbu
chránit
a
rozvíjet.
Náraz
hospodářské
krize
byl
příliš
krutý
a
řešení
jejích
důsledků
vyžadovalo
oboustrannou
vůli
a
oběti.
Jak
známo,
velká
hospodářská
krize
počátku
30.
let
zasáhla
československou
ekonomiku
i
ve
srovnání
s
jinými
průmyslovými
státy
mimořádně
intenzívně.
Odhaduje
se,
že
průmyslová
produkce
poklesla
téměř
o
40
procent.
Zároveň
se
však
projevila
i
krize
v
zemědělství,
v
dopravě,
ve
finanční
sféře
apod.
Ovšem
nejsilněji
byla
postižena
exportní
průmyslová
odvětví,
jako
jsou
porcelánky,
sklárny,
textilky.
A
ty
byly
ve
větší
míře
soustředěny
v
pohraničních
oblastech
českých
zemí,
obydlených
v
převážné
míře
právě
sudetskými
Němci.
Vliv
krize
tam
byl
mimořádně
tíživý.
Dobové
statistiky,
i
když
ne
vždy
úplné,
uvádějí
až
dvojnásobnou
míru
nezaměstnanosti
ve
srovnání
s
oblastmi
vnitrozemskými,
kde
žilo
převážně
české
obyvatelstvo.
Kromě
toho
přírodní
poměry
způsobovaly,
že
s
výjimkou
jižní
Moravy
byly
v
pohraničí
obtížnější
podmínky
pro
zemědělskou
výrobu.
To
vznikající
problémy
jen
násobilo.
PŮDA
PRO
POŽADAVEK
SEBEURČENÍ
Rozdíly
v
materiálních
podmínkách
života
vedly
k
nespokojenosti
a
k
novému
zostření
vztahu
sudetských
Němců
k
Čechům
a
k
československému
státu.
Vláda
přitom
měla
jen
minimální
možnosti,
jak
tuto
situaci
řešit,
a
bohužel
neměla
ani
koncepci
hospodářské
politiky,
která
by
vedla
k
vyrovnání
nejkřiklavějších
disproporcí.
To
silně
problematizovalo
postavení
německých
politických
proudů
ochotných
spolupracovat
na
půdě
republiky,
snižovalo
jejich
vliv
na
německé
obyvatelstvo
a
naopak
dávalo
prostor
pro
regeneraci
a
nový
nástup
stran,
které
stály
už
od
roku
1918
na
nepřátelských
pozicích
vůči
státu.
Šlo
o
Německou
nacionálně
socialistickou
stranu
dělnickou
(DNSAP)
a
Německou
nacionální
stranu
(DNP).
Tyto
dvě
strany
požadovaly
sebeurčení
sudetských
Němců,
úzce
spolupracovaly
s
nacionalistickými
proudy
v
Rakousku
a
nacházely
stále
vydatnější
oporu
v
rychle
rostoucím
nacistickém
hnutí
v
sousedním
Německu.
To
bylo
pro
budoucnost
Československa
zvlášť
nebezpečné.
Kromě
jiného
měly
obě
strany
široké
zázemí
v
řadě
tělovýchovných
organizací
s
paramilitaristickou
strukturou,
jako
byl
např.
Svaz
německých
turnerů
apod.
V
průběhu
roku
1932
na
sebe
upozornila
organizace
Volkssport,
jež
v
mnohém
napodobovala
oddíly
SA,
které
byly
ozbrojenou
částí
Nacionálně
socialistické
strany
Německa
(NSDAP)
vedené
Adolfem
Hitlerem.
Čs.
úřady
se
tehdy
rozhodly
proti
nebezpečnému
růstu
antidemokratických
hnutí,
v
jejichž
programu
bylo
navíc
sjednocení
všech
Němců
v
budoucí
třetí
říši,
zasáhnout
a
zakázaly
činnost
Volkssportu
a
Nacionálně
socialistického
studentského
svazu.
V
procesu
proti
oběma
organizacím
jim
byla
prokázána
činnost
namířená
proti
republice,
spolčování
se
zahraničními
organizacemi
obdobného
charakteru
a
shromažďování
zbraní
a
sil
k
uskutečnění
plánu
na
odtržení.
S
HITLEROVOU
PODPOROU
Koncem
ledna
1933
uchvátil
Hitler
v
Německu
moc.
To
byl
silný
impuls
pro
oživení
sudetoněmeckých
nacionalistických
proudů.
Tehdy
se
všeobecně
zhoršily
československo-německé
vztahy
a
ani
úsilí
ministra
zahraničí
Edvarda
Beneše
nevedlo
k
jejich
zlepšení.
Ostatně
agresívní
cíle
nacistického
Německa
k
tomu
nedávaly
možnosti.
Sudetoněmecké
nacionalistické
organizace
se
od
té
doby
staly
nástrojem
státní
politiky
hitlerovského
Německa.
Množily
se
i
případy
přímého
vměšování
do
vnitřních
záležitostí
republiky
-
od
diplomatických
nót
přes
otevřenou
kritiku
čs.
politiky
v
říšskoněmeckém
tisku,
kontrolovaném
nacisty,
a
ve
vystoupeních
oficiálních
politických
činitelů
až
po
organizování
záškodnické
činnosti
vrcholící
politicky
motivovanými
vraždami
německých
emigrantů,
kteří
se
uchýlili
do
Československa.
Do
vraždy
profesora
Lessinga
byli
zapleteni
sudetoněmečtí
nacionalisté,
vraždu
inženýra
Formise
organizovali
přímo
němečtí
agenti.
Spojení
sudetoněmeckých
stran
s
protičeskoslovenskou
politikou
sousedního
Německa
bylo
natolik
zřejmé,
že
čs.
orgánům
umožnilo
provést
některá
protiopatření.
Především
se
chystal
zákaz
činnosti
obou
nacionalistických
stran
-
DNSAP
a
DNP.
Jejich
vedení
však
nezůstávalo
pasivní
a
připravilo
si
novou
organizační
základnu
pro
přežití.
Aktivistům
německých
občanských
stran
doporučilo,
aby
své
organizace
zrušili
a
spolu
s
nacionalistickými
proudy
vytvořili
jednotné,
navenek
nepolitické
seskupení.
Německý
Svaz
zemědělců
odmítl
okamžitě,
k
němu
se
připojili
křesťanští
sociálové.
Německá
sociální
demokracie
v
Československu
zůstávala
mimo
tento
sjednocovací
proces.