mf920922_135

Británie opráší časem prověřenou formuli o "dánském problému"

Pro další osud maastrichtské smlouvy představují vážné politické těžkosti dvě země: Británie a Dánsko. Šance Johna Majora na to, že britský parlament schválí maastrichtskou smlouvu, musí být při nejlepším 50:50, někteří říkají, že méně. Protože nezdar by vládu srazil, je jasné, že smlouva za takový risk nestojí. John Major a Douglas Hurd se nemohou a ani nebudou chtít vyhnout ratifikaci. Stejně jako dříve si nemohou dovolit, aby byla Británie vnímána jako jediná překážka Evropské unie. Budou tedy trvat na svých slovech, že maastrichtská smlouva byla loni v prosinci dobrou smlouvou a ještě stále dobrou smlouvou je. Když vezme člověk v úvahu tyto skutečnosti, lze očekávat, že vláda sáhne z pochopitelných důvodů ke zdržovací taktice. Británie opráší časem prověřenou formuli o "dánském problému" a o tom, že ratifikace v Británii závisí na tom, aby Dánové vymysleli věrohodný plán své vlastní ratifikace. V minulých týdnech bylo veřejným tajemstvím, že dánští představitelé doufali ve francouzské "ne". Obtíže s vypilováním maastrichtské smlouvy pro vzpurné Dány budou daleko větší, než mnozí znalci předpokládají. Dánové mají dvě alternativy. Mohou připojit ke smlouvě prohlášení vysvětlující, že Dánsko se nenechá přinutit k účasti na společné evropské obraně ani na jednotné měně. To však v Dánsku stěží přesvědčí protimaastrichtskou lobby. Nové projednání maastrichtské smlouvy, které je druhou volbou, je nepřijatelné pro další členské země ES, neboť by vyvolalo okamžitě požadavky změn ze strany dalších zemí. Navíc existuje nebezpečí, že nové jednání by přineslo formální vytvoření toho, proti čemu britská vláda bojovala: dvě různá tempa sjednocování Evropy.