mf920922_122

mf920922_122

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-8
Genreessay
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

A co kdyby Maastricht v neděli neprošel?

Evropa s úlevou vítá výsledek galského referenda, pro samé ulehčení si však zapomíná zodpovědět důležitou otázku. Co by se stalo, kdyby ve Francii Maastricht neprošel? Pohled tímto směrem přináší mrazivá zjištění. Současně ukazuje, co vše je při schvalování Maastrichtu ve hře. Optimisté tvrdí, že vlak evropské integrace by se nezastavil, jen by bylo třeba vypracovat jiný jízdní řád - nový Maastricht. Možná ale, že tomu ani sami nevěří. Spíše je pravděpodobné, že kdyby dnes proces integrace kontinentu selhal, stalo by se založení jednotné Evropy starostí následující generace politiků. A ještě hůře: v mezidobí by se mohlo přihodit tolik věcí, že místo k jednotě by Evropa spěla ke staré nedůvěře, zvýšené rivalitě a fragmentaci. Poznání, že partnerství v ES nepřekročitelné meze, by členské země vedlo k tomu, aby začaly více sledovat a prosazovat vlastní zájmy. To by ale znamenalo popření základní myšlenky integrace, postupné oslabování spojenectví a obnovení soupeření. Stalo by se tak nikoliv proto, že by si to v evropských metropolích přáli, nýbrž proto, že by k tomu tlačil vývoj událostí. Důvod je zřejmý a rozkládá se na východ od Rýna. Zatímco motorem evropské jednoty byla zprvu existence komunistického bloku, po jeho krachu se pobídkou stala obava z moci spojeného Německa. Ukotvením uvnitř evropské unie měli být Němci plně pacifikováni. Když západoevropské státy zjistily, že na případného budoucího rivala nemusí stačit, rozhodly se jej, podle moudrosti de Gaulla, sevřít v náručí. Teď se však bojí, že jejich náruč je příliš malá, a naopak on by v unii svíral je.

Proto Západoevropané nad integrací náhle váhají. Avšak pokud by pokus o jednotu končil na mrtvém bodě, výsledek by byl stejný. Jak by Evropa byla stále méně evropská, stávala by se více německou. Jako první by trosky západoevropského domu začaly opouštět Británie a Francie. Obě mocnosti jsou stále dostatečně silné, aby se mohly pokusit žít na vlastní pěst, nemají však tolik síly, aby vyrovnaly německý vliv. Současně ale nemají ani chuť spokojit se s vedlejší rolí. Paříž, znervóznělá vzrůstajícím vlivem historického soupeře a dezorientovaná ztrátou vlastního postavení, by se obrátila do minulosti a utekla by se pod iluzorní ochranu oprášené strategie obrany na všech polednících. Londýn by se stáhl zpět za La Manche. A Německo, zoufale se snažící udržet upadající jednotu, by náhle zjistilo, že je kontinentálním suverénem. Výsledkem by nebylo opakování třicátých let s neodvratitelným náběhem ke konfrontaci, s čím však by bylo nutno počítat, by byl pocit frustrace, vlna obezřetnosti a vyvedení Evropy z rovnováhy, jež by další Maastricht odsunuly na neurčito. Otázkou je, zda by potom USA chtěly v rozdělující se Evropě zůstat a nést všechna případná rizika spolu s . Obnovené soupeření by mohlo Americe dodat poslední podnět, aby se stáhla zpět za Atlantik. Jestliže by se Američané rozhodli v tomto nejistém čase odejít, tím však hůř pro Evropu.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View