mf920922_116

Evropa nabízí určité jistoty, jejich věrohodnost je ale malá

komentáře

Evropa nabízí určité jistoty, jejich věrohodnost je ale malá STOJÍME NA HISTORICKÉM ROZHRANÍ

Pohled na výsledky nedělního francouzského referenda nechtěně vyvolává vzpomínky na léta studené války. Stála miliardy dolarů, nebyla založena na žádném racionálním základě, ale vzešlo z ní něco, co dnes postrádáme. Sice rozdělená, ale klidná Evropa. Krach komunistického systému, následný demokratizační proces ve východoevropských zemích i složitě pokračující integrace západní části kontinentu nám představují Evropu novou. Najednou jsme místem, kde zuří nacionalistická válka, kde se rozpadají státy, kde prochází krizí měnový systém, kde třetina až polovina obyvatel vyspělých Evropských společenství netouží po těsnějším propojení. Evropa se v současnosti organizuje a definuje sama. Z larvy studené války se těžce klube něco, co nabývá forem, jež ještě nemůžeme dobře předvídat. Čím více se ale Evropa mění, tím méně jistot, jak se zdá, nabízí. Konference o bezpečnosti a spolupráci (KBSE) je přes všemožnou snahu ovlivnit běh událostí prakticky nefunkční. I tak silné vojenské seskupení, jakým je bezesporu NATO, nemá mechanismy a možnosti účinně zasáhnout do krvavé lázně na Balkáně. S nadějemi, a to nejen v chaosem a těžkostmi postižené střední a východní Evropě, se zraky všech obracely k Evropskému společenství a jeho integračnímu procesu. Tvrzení, že právě zde najdou staré i nové demokracie klidný přístav na rozbouřeném evropském moři, ale dostávají rány z mnoha stran. Od dánského odmítnutí Evropské unie až po rozpad Československa. Evropa jako celek tedy zdánlivě nabízí určité jistoty pro klidný a úspěšný vývoj. Události poslední doby jsou ale úplně jiné než v posledních desetiletích. Nelze než věřit, že evropské hledání dospěje k něčemu lepšímu. Nelze ale ani přehlížet obavy, že se nebudeme za čas nijak lišit od tradičního kotle národnostních konfliktů.