mf920922_025
mf920922_025
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Jedinečné
seance
Polský
výtvarník
a
divadelník
TADEUSZ
KANTOR
sjezdil
s
divadlem
CRICOT
2,
které
založil
v
roce
1955,
takřka
celý
svět.
Nepodařilo
se
mu
však
nikdy
přijet
do
Československa.
Cricot
2
k
nám
zavítal
až
po
jeho
smrti
-
nyní
vystupuje
pod
vedením
malířky
a
herečky
Marie
Stankret-Kantorové
v
rámci
Kafkovských
divadelních
dnů
(dnes
ještě
v
pražském
Divadle
Labyrint
a
pozítří
v
Brně)
s
proslulou
Zemřelou
třídou
z
roku
1975.
Kantor
zůstával
při
představení
na
jevišti,
řídil
je
způsobem
takřka
"dirigentským"
a
opravoval
detaily
jako
pečlivý
malíř,
jenž
dokončuje
svůj
obraz.
Díky
této
preciznosti
můžeme
Zemřelou
třídu
vnímat
jako
dílo
na
pomezí
divadla
a
výtvarného
umění.
Prošedivělí
muži
a
ženy
v
černých
šatech
vláčející
s
sebou
loutky
-
fantomy
svého
dětství
-
zaplní
dřevěné
lavice.
Útržky
z
traumatizujících
školních
zážitků,
pedel
zpívající
rakouskou
hymnu,
uklízečka
-
smrt,
vyhlášení
první
světové
války,
postava
vojáka,
mechanická
kolébka
v
popředí
scény,
židovské
zpěvy,
grotesknost,
poezie,
stesk
i
nostalgie...
Neživí
-
nemrtví
se
opakovaně
dávají
do
nekonečného
pochodu
v
rytmu
straussovského
valčíku.
Vír
vzpomínek
se
usazuje,
dramatická
seance
končí
-
Kantorovy
vzpomínky,
vzpomínky
na
Kantora,
probuzená
paměť
naše
i
našich
předků
v
nás.
"Kantor
si
jako
každý
umělec
přál,
aby
dílo
přetrvalo
jeho
smrt,"
říká
Marie
Stankret-Kantorová.
"Zemřelou
třídu
jsme
vzkřísili,
protože
to
byla
jeho
vůle.
Každé
Kantorovo
představení
je
zároveň
posledním.
Dnes
vám
ale
nemohu
odpovědět,
zda
jsou
vystoupení
u
vás
světovou
derniérou
a
jak
dlouho
ještě
bude
Cricot
2
existovat."
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View