mf920922_023

Od Brna k Brnu aneb soumrak nad Československem POHLED ZA OPONU JEDNÁNÍ PŘEDSTAVITELŮ HZDS A ODS.

"Základní koncepční jednání s HZDS jsou již v podstatě za námi," prohlásil po šestém (zatím posledním) setkání v Brně s Vladimírem Mečiarem a jeho nejbližšími stranickými spolupracovníky předseda Občanské demokratické strany Václav Klaus. Skončila jedna etapa úmorných, složitých, překvapivými zvraty vyplněných rokování mezi vítězi voleb. Dnes již poslanci projednávají konkrétní návrhy zákonů, ukutých ve společné dílně HZDS a ODS , jimž vévodí zákon o způsobu zániku federace. A tak nazrál čas pokusit se o dílčí analýzu toho, co se vlastně odehrávalo v tříměsíčním kolotoči jednání mezi politickými špičkami stále ještě společné ČSFR. BRNO (8. 6. 1992): MORAVSKÉ KOLÁČE NAD PROPASTÍ

Během šestiapůlhodinové seznamovací ouvertury se hned několikrát podařilo vyjednávajícím partnerům vyvést jeden druhého z míry. Největšího překvapení se ovšem dočkala ODS, která přijela do Brna přesvědčena, že rozdělení Československa není reálnou alternativou a slovenská strana je připravena akceptovat nějakou podobu volnější federace. Čeští vyjednavači se dostavili do vily Tugendhat s poměrně konzistentní představou maximálně decentralizované ČSFR, kde by se přesun důležitých pravomocí nezastavil na úrovni republik, ale pokračoval až do regionů a obcí. Jediné, na čem česká strana mínila trvat, byly základní principy Klausovy ekonomické reformy. ODS byla připravena (navzdory předpokládané negativní odezvě české veřejnosti) nabídnout HZDS klíčová vládní křesla federálního ministra zahraničních věcí, obrany a v krajním případě i financí. Pro slovenské politiky dokonce byly nachystány bonbónky s lákavou vlasteneckou příchutí. Na Slovensku se měla hrát jen slovenská část československé hymny, vojáci slovenských pluků by mohli mít zvláštní označení uniforem, a tak podobně. Všechny tyto představy vzaly za své již v samém počátku jednání s HZDS. Zatímco spolu Václav Klaus a Vladimír Mečiar hovořili mezi čtyřma očima, zbytek slovenské delegace s šokující otevřeností předestřel českým protějškům překvapivě ucelenou vizi ekonomicko-obranné unie, kterou později lapidárně charakterizoval místopředseda ODS Miroslav Macek jako snahu o samostatné Slovensko s českou pojišťovnou. Šlo by vlastně o "složený stát" - svého druhu světové unikum - se dvěma různými ekonomikami ve společném prostoru, se dvěma emisními bankami se společnou měnou, se dvěma mezinárodně právními subjektivitami a s některými společnými velvyslanectvími. To vše mělo nést společný název Československo - bez pomlčky. Na námitky místopředsedů ODS, že jde o naprosto neživotný hybrid a třetí cestu nikam, odpovídali místopředsedové HZDS: Nestojí to ale za pokus? Přímočarostí svých kolegů byl zaskočen i Vladimír Mečiar, když se s Václavem Klausem připojili ke zbytku delegací a dověděli se, o čem je vlastně řeč. Oba nejvyšší představitelé zřejmě hovořili o poněkud jiném modelu česko-slovenských vztahů. Poprvé a naposledy došlo k hlasité kontroverzi mezi předsedy HZDS a ODS. Václav Klaus udeřil pěstí do stolu a prohlásil směrem k Mečiarovi: To je podvod. Vladimír Mečiar se proti Klausově nařčení důrazně ohrazoval a na některé z českých vyjednavačů dokonce působil dojmem, že jisté formulace o ekonomicko-obranné unii slyší z úst svých spolupracovníků v takto ucelené formě poprvé. I přesto, že na uklidnění vzrušené atmosféry stačila jedna přestávka s kávou a moravskými koláči, opouštěli vilu Tugendhat vyjednavači s vědomím, že mezi jejich výchozími pozicemi zeje propast. ODS sice ještě neztratila víru ve funkční federaci, ale čím dál tím víc bylo jasné, že HZDS ve skutečnosti nejde o společný stát. V podstatě jediné, na čem se obě strany shodly, bylo, že jednání musí pokračovat. PRAHA (11. 6.): EMANCIPACE - VĚC POSVÁTNÁ

O čtyři dny později přijela delegace HZDS na další setkání do pražského sídla ODS vybavena magnetofonem i stenografkou. Od té doby jsou rozhovory obou stran zaznamenávány, první pražské jednání však nepřineslo kromě dalšího zvýšení napětí žádný výrazný výsledek. Poučeni tím, jak v Brně odhalili své karty, hned v úvodu požádali slovenští hosté české partnery, aby vysvětlili státoprávní projekt ODS, na který v Brně vůbec nepřišla řeč. Když se mluvilo o udržení společného ekonomického prostoru, který byl základem české koncepce, Michal Kováč se stále vracel ke své představě jednotné měny při existenci dvou emisních bank. Nepřijímal příliš vysvětlování Václava Klause, že takovýto model by jenom přivodil kolaps měny a následně celé ekonomiky. Kupodivu však těmto argumentům naslouchal a posléze je do jisté míry akceptoval Vladimír Mečiar. Nejaktuálnější problém - sestavení federální vlády - ve vzrušeném hovoru zazníval jen okrajově. Všechno se točilo do nekonečna kolem vyjasňování základních pojmů - federace, konfederace, unie, samostatné státy. Tyto termíny se dokonce objevily ve slovenském návrhu na uspořádání referenda se třemi otázkami : Jste pro federaci, československou unii, samostatný stát?

Jediné bylo ze strany HZDS řečeno zcela jasně - Slovensko bude mezinárodně právním subjektem s vlastním zastoupením v OSN a dalších mezinárodních institucích. Atmosféra jednání byla zvláštní. (V jednu chvíli mohli novináři a netrpělivě čekající občané, shromáždění před pražským sídlem ODS, spatřit v jednom z oken Václava Klause, jak si sundává brýle, mne si unaveně oči a hledí kamsi do nebe). Bratislavští vyjednavači zdůrazňovali, že naplnění přirozených emancipačních tužeb Slovenska a "zviditelnění" samostatného slovenského státu na mezinárodní scéně je věcí posvátnou, o níž nemíní diskutovat. Například Michal Kováč prohlašoval - neříkejte nám, že na to doplatíme, my to víme, ale ten pocit se nedá za nic vyměnit. Na druhé straně se delegace HZDS občas chovala jako by federace měla ještě nějaký čas trvat. V jednom okamžiku například Vladimír Mečiar zamával české delegaci před očima jakýmsi seznamem, z něhož se vyklubal návrh na zrušení nebo zásadní novelizaci šestnácti federálních zákonů. V seznamu, který předseda HZDS nikdy nedal z ruky, byl na prvním místě lustrační zákon a hned pak zákon o vlastnických vztazích k půdě. Celé toto gesto doprovodil předseda HZDS ujištěním, že pokud nebudou tyto požadavky splněny, vyhlásí SNR do čtrnácti dnů slovenskou ústavu a federální zákony přestanou na Slovensku platit tak jako tak. Dramatický a podivný byl i závěr celé schůzky. Vladimír Mečiar se vytratil ze sídla ODS za zády novinářů a místo na Hrad k Václavu Havlovi, kam byl pozván spolu s předsedou Klausem, zamířil do Bratislavy. Okázalým gestem tak doprovodil své skálopevné rozhodnutí, které dal najevo již v Brně: Václava Havla HZDS nepodpoří v žádném případě. Nejen na těchto dvou schůzkách, ale i na dalších jednáních, o nichž ještě bude řeč, však zároveň zástupci HZDS dávali jasně na srozuměnou, že podpoří jakéhokoliv jiného českého kandidáta na úřad prezidenta, kterého navrhne česká strana. Na jednom ze setkání dokonce Vladimír Mečiar nahodil zkusmo udičku, když začal prohlašovat, že budoucí prezident sedí v této místnosti a jeho jméno začíná na K... A aby nevznikly žádné pochybnosti dodal: Uznejte, pane předsedo, že vám by to na tom Hradě slušelo. PRAHA (17. 6.): ... A NEJISTOTA ZŮSTÁVÁ

Nervozita z první pražské schůzky poznamenala začátek druhého pražského setkání. Delegace ODS na ně přišla rozhodnuta přimět slovenskou stranu, aby odkryla karty: Buď sestavujeme federální vládu pro funkční, decentralizovanou ČSFR, anebo vznikne vládní kabinet s časově omezeným mandátem, který zajistí rozdělení federace na dva samostatné státy. Často se v diskusi odvolávala na svůj volební program, v němž odmítla postupné rozmělňování federace a její metamorfózu do efemérního konfederativního útvaru. Pokud bude slovenská reprezentace dál operovat touto schizofrenní variantou, byla ODS rozhodnuta jednání o sestavení federální vlády ukončit. Václav Klaus předsedovi Mečiarovi navrhl, aby oba vstoupili do federální vlády, a tím dali veřejnosti zřetelně najevo, že obě strany alespoň na čas počítají se společným státem. Tato myšlenka byla ze strany HZDS striktně odmítnuta. Michal Kováč poté oficiálně potvrdil, že Vladimír Mečiar bude přesedou slovenské vlády. Při přetrvávající dvojznačnosti ve vystoupení slovenských účastníků stále silněji a zřetelněji probleskovalo směřování HZDS k samostatnému slovenskému státu. A to tak silně, že jejich stranický kolega Rudolf Filkus pocítil potřebu upozornit, že myšlenka samostatného Slovenska nebyla ve volebním programu HZDS. Václav Klaus v jednu chvíli poznamenal, že slovenská strana chce samostatnost za české peníze, a otázal se zástupců HZDS: Jste hrdý národ, nebo nejste? Právě tehdy vyřkl Vladimír Mečiar rozhodující větu: Každý za své. Možná si v té chvíli ani neuvědomil, že tato slova si jeho ekonomicky uvažující protějšek přeloží: Dva rozpočty znamenají dva samostatné státy. Každopádně tehdy se Václav Klaus rozhodl přeskupit síly ODS a stát se českým premiérem. Debata o rozdělení postů mezi HZDS a ODS ve federální vládě pak už byla poměrně jednoduchá. Zatím se nejednalo o jménech, ale slovenská strana podle očekávání projevila mimořádný zájem o křeslo ministra zahraničí. Poněkud překvapující pro reprezentaci ODS byl slovenský požadavek na obsazení funkce ministra obrany ČSFR vlastním kandidátem. (Očekával se spíše mohutný slovenský nápor na křeslo ministra vnitra.) Již tehdy začal patrně Vladimír Mečiar podnikat kroky, aby co nejlépe zajistil z federálních zdrojů obranyschopnost budoucího samostatného Slovenska. Ani relativně hladká dohoda o modelu vlády, na jejíž konto již tehdy Jan Stráský lakonicky poznamenal, že bude sice funkční, ale horší než ta minulá, nemohla rozptýlit nejistotu ODS. Hned v prvních hodinách po skončení pražského jednání začali někteří členové české delegace pochybovat: Neustoupili jsme HZDS příliš? Bude Vladimír Mečiar na příštím jednání ochoten při sestavování programových tezí federální vlády jednoznačně akceptovat omezený časový mandát jejího trvání?. Na tiskové konferenci po druhé pražské schůzce mluvil předseda HZDS o tom, že nový kabinet by mohl fungovat třeba i půldruhého roku, což vyvolalo ostře odmítavou repliku Václava Klause.

JIŘÍ LESCHTINA,

PETR NOVÁČEK

FOTO: MAFA - HERBERT SLAVÍK