Povolání
jako
stvořená
pro
ženy
Studentům
prospěje
svobodná
kázeň,
tvrdí
Olga
Sommerová
Konec
podtitulku
Režisérka
OLGA
SOMMEROVÁ
(1949)
dosud
realizovala
přes
třicet
dokumentů,
loni
například
snímek
o
rodině
se
spoustou
adoptovaných
dětí
Spřízněni
bláznovstvím
či
portrét
Olgy
Havlové
pro
GEN.
Minulý
měsíc
se
stala
vedoucí
katedry
dokumentu
na
pražské
FAMU.
Jan
Foll
Proč
jste
tuhle
funkci
přijala?
Mohla
bych
vám
třeba
říct,
že
jsem
si
do
té
židle
sedla
proto,
že
z
Lažanského
paláce
je
krásný
výhled
na
Hradčany.
Ale
FAMU
znamená
pro
ty,
kteří
tam
studovali,
zvláštní
fenomén.
Pro
mne
to
byl
v
sedmdesátých
letech
ostrov
svobody
a
období
uvědomování
sebe
sama.
K
té
škole
mám
tedy
zvláštní
citový
vztah,
právě
tak
jako
ke
své
profesi,
k
dokumentu.
Školu
považuju
za
porodnici
budoucích
dokumentaristů
a
chtěla
bych,
aby
tenhle
druh
nevyhynul.
Proto
se
budu
snažit,
aby
se
studenti
svobodně
ukáznili,
aby
-
jak
říká
Špáta
-
pozvedli
prapor
dokumentaristiky,
čili
její
stavovskou
čest.
Aby
mezi
sebou
pocítili
sounáležitost.
Aby
neutíkali
za
reklamou,
klipy
a
dokonce
ani
za
hranými
filmy,
kterých
si
jinak
samozřejmě
vážím.
Mým
největším
přáním
je,
aby
dělali
dobré
filmy.
Zodpovědně,
invenčně
a
opravdově.
Dnes
v
18.20
na
ČT
2
má
premiéru
váš
nejnovější
dokument
Nebezpečí
je
mým
povoláním,
přibližující
Petru
Procházkovou
-
novinářku,
jejímž
živlem
je
riziko
a
konflikt...
Odjakživa
si
myslím,
že
žurnalistika
a
filmová
dokumentaristika
jsou
povolání
jako
stvořená
pro
ženy.
Ženy
se
umějí
ptát,
umějí
naslouchat
a
často
se
jim
dostává
od
mužů
džentlmenů
výsadnějšího
zacházení.
Jako
čtenářka
Lidových
novin
jsem
četla
všechny
Petřiny
reportáže.
Nemohla
jsem
si
srovnat
v
hlavě,
že
taková
hezká
ženská,
která
by
se
hodila
spíš
na
ples,
jezdí
do
válek
a
podstupuje
rizika
příslušející
podle
obecných
norem
spíš
chlapům.
Válečných
reportérek
máme
opravdu
málo
-
asi
dvě
-
a
já
se
chtěla
dozvědět,
proč
to
proboha
všechno
dělá,
jestli
má
strach
a
jak
v
té
divočině
vydrží
bez
koupelny.
Na
nedávném
festivalu
FAMU
porota
za
studentské
dokumenty
neudělila
nejen
hlavní,
ale
ani
druhou
cenu.
Jak
si
tento
tvrdý
verdikt
vysvětlujete?
Kdybych
úplně
zblbla
čili
ztratila
dar
kritického
myšlení,
musela
bych
po
verdiktu
poroty
přemýšlet,
zda
je
opravdu
český
dokumentární
film
-
včetně
toho
famáckého
-
v
krizi.
Podle
mě
se
ale
octla
v
krizi
spíš
schopnost
tolerance.
A
to
obecně,
nikoliv
jenom
u
festivalové
poroty.
Jestliže
posuzuju
dokumentární
film
svého
kolegy,
osobně
jsem
ve
svých
soudech
vždycky
opatrná.
Vím
totiž,
kolik
obtížné
práce,
nejistoty
a
úsilí
se
za
ním
skrývá.
Jestliže
chcete
slyšet
můj
postoj
k
rozhodnutí
poroty,
je
to
neslýchaný
projev
neúcty
k
práci
druhého.
Ale
protože
všechno
zlé
je
pro
něco
dobré,
může
být
výrok
poroty
pro
nás,
studenty
i
pedagogy,
zároveň
výzvou.
popisek:
Olga
SommerováFoto
Lubomír
Kotek
-