lnd94103_094

lnd94103_094

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetdtest
Genrereview
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Televize Vladimír Just Hodina s Benešem V sobotním KLUBU NETOPÝR to konečně zajiskřilo! Po řadě nemastných neslaných (monologických?) debat, rozšafně moderovaných k vzájemnému přitakávání, vznikl skutečný spor. Edvard Beneš byl tématem natolik kontroverzním, že přivedl do varu i nejserióznější historiky. Není jim co závidět: Beneš patří mezi ty kultovní osobnosti, kterých si vážíme tím méně, čím více se o nich dovídáme. Jediné, co je tu nesporné, je jeho rozpornost: přesvědčený demokrat, Masarykův legitimní nástupce - a zároveň politik bytostně autoritářský, kabinetní, nepřístupný kritice, zvyklý rozhodovat sám. Sám si vytrucoval za války dvojí nedůstojnou cestu do Kremlu, kde nabídl nenasytnému diktátorovi suverenitu státu takříkajíc na podnose - nikoli na pět, nýbrž rovnou na dvacet let dopředu. Právem byl obdivován pro své věštecké (promiňte: prognostické) schopnosti, s nimiž téměř na den předpověděl válečný požár. To mu však zvedlo sebevědomí natolik, že se v odhadech úmyslů druhého masového vraha 20. století fatálně (pro nás všechny) přepočítal. Čteme-li dnes Benešovy diletantské charakteristiky Stalinova "postupně se humanizujícího" režimu, polévá nás hrůza. Přitom neuškodí si znovu a znovu připomínat: není nikterak naší zásluhou, že jsme o půl století moudřejší. udělal Beneš rozhodnutí jakkoli chybná, činil je v časech pro náš stát i Evropu nejtěžších. To je prvé konstatování, jež mi v Netopýru scházelo. Druhé: na přímou Přidalovu otázku, zda na české straně existoval někdo, kdo Benešovy iluze o Stalinovi nesdílel, měla zaznít přinejmenším dvě jména z prezidentova bezprostředního okolí: ministr Ladislav Feierabend a generál František Moravec. A do třetice tu nezaznělo, že jsme byli v Evropě jediní, kdo jsme vzdali území bez jediného výstřelu, ačkoli státy a národy mnohem menší a hůře vyzbrojené (Belgie, Holandsko, Dánsko, Norsko, Finsko) proti agresi bojovaly - a to v beznadějnějším postavení. Kdybychom se nechali porazit jako ostatní, nemuseli jsme potom dodatečně před světem dokazovat rezistenci kupříkladu atentátem na Heydricha. Ve světle těchto faktů se hroutí i alibistická představa Jaroslava Valenty (jemuž obrana Benešova autoritářství za každou cenu přenesla do úst i výrok, že "parlament byl příslovečná žvanírna"): nemohli jsme se údajně bránit proto, že bychom se v očích Západu stali viníky války;

rozuměj my, napadení. Jako kdyby to jediné, zač sklízeli Mnichované doma ovace, nebylo to, že přinesli mír. Kdyby jejich mír vedl za pár dní k válce, mohlo být všechno jinak... Ale po bitvě je každý voják generál a po skončení Netopýru každý divák nejpohotovějším z diskutujících.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View