Dnešní
Německo:
víme
-
nevíme
Z
českého
tisku
se
čtenář
o
současném
Německu
dovídá
velice
málo
Václav
Bělohradský
Z
reakce
Jaroslava
Šonky
na
mé
(redakčním
krácením
trochu
zkomolené)
poslední
slovo
"Fuhrersgeburtstag"
chci
komentovat
tři
tvrzení:
(1)
"V
Německu
je
dvojí
státní
občanství
v
podstatě
možné.
Je
však
omezeno
tím,
že
udělení
se
váže
na
ztrátu
či
odevzdání
občanství
předchozího.
(2)
Německu
by
se
hromadným
vstupem
Turků
do
státního
svazku
ulevilo.
Zamezilo
by
se
totiž
další
diskusi
o
dvojím
občanství
a
snížily
se
počty
cizinců
ve
statistikách.
(3)
R.
Zitelmann
opravdu
je
revizionista
historických
interpretací.
Ale
jeho
stanoviska
nepopírají
hrůzy
války,
holocaustu
ani
částečnou
vinu
Německa
na
válce...
Odkud
však
víme
o
tomto
názorovém
trendu
a
jeho
důsledcích?
Je
to
historická
diskuse
v
Německu
samém
-
Historikerstreit
-
co
nás
na
ně
upozornilo."
K
první
citaci
lze
dodat
jen
málo.
Dokazuje,
že
duch
rádia
Jerevan
stále
žije:
Dvojženství
je
v
podstatě
možné,
ale
je
omezeno
tím,
že
se
musíte
s
první
ženou
rozvést.
Druhá
věta
je
prosáklá
jakýmsi
implicitním
rasismem.
Proč
by
se
mělo
zamezit
diskusím
o
dvojím
občanství?
Nejsou
snad
diskuse
vždy
pozitivní?
Proč
by
se
měl
snížit
počet
cizinců
ve
statistikách?
Cizinci
podstatně
přispěli
k
německému
hospodářskému
a
kulturnímu
vývoji,
proč
jejich
počet
naopak
ve
statistikách
nezdůrazňovat
a
tím
veřejně
uznat
jejich
zásluhy
o
německou
hospodářskou
a
politickou
demokracii?
Nesvědčí
výrazy
"ulevit
Německu,
zamezit
diskusím,
snížit
počet
cizinců
ve
statistikách"
o
podvědomé
nechuti
k
cizincům?
Svět
se
skutečně
dozvěděl
o
tom,
že
v
Německu
jsou
revizionistické
tendence
vykládat
praktiky
nacismu
jako
odpověď
na
bolševismus
a
odcizující
tendence
kapitalismu
z
kritické
reakce
lidí
jako
Habermas
nebo
Lepenis.
Je
ovšem
důležité
připomenout,
že
z
českého
tisku
se
o
nich
čtenář
nic
nedozvěděl.
V
rozhovoru
s
A.
Kralim
například
Nolte
znovu
zdůrazňuje,
že
role
sjednoceného
Německa
je
v
obraně
přirozené
identity
národa
proti
západní
kapitalistické
americké
planetární
civilizaci.
O
velkém
politickém
ohlasu
těchto
tezí
nás
také
nikdo
neinformuje.
V
mnoha
evropských
časopisech
probíhají
podobné
diskuse,
proč
o
nich
nic
nevíme,
jak
nám
J.
Šonka
vyčítá.
Protože
o
nich
on,
jako
specialista
na
Německo,
nic
nepíše.
Německem
otřáslo
několik
skandálů,
například
bankrot
miliardáře
J.
Schneidera
nebo
nedávná
diskuse
o
bavorském
prolnutí
ekonomie
a
politiky.
Z
Čech
není
totiž
do
Německa
vůbec
vidět,
vše
je
zastřeno
sudetskou
mlhou
a
hustým
kouřem
minulosti.
Například
časopis
Economist
věnuje
velkou
studii
stále
evidentnější
krizi
německého
modelu
kapitalismu,
který
je
založen
na
velkých
kolektivních
smlouvách,
moci
bank
a
byrokracii
-
je
to
kapitalismus
bez
trhu.
Corriere
della
Sera
z
8.
3.
přináší
pod
titulkem
Šok
v
Německu
rozsáhlou
zprávu
o
výsledcích
sociologického
výzkumu,
který
ukázal,
že
22
%
Němců
by
nechtělo
mít
Žida
za
souseda,
56
%
už
nechce
nic
slyšet
o
holocaustu
a
téměř
polovina
je
přesvědčena,
že
rasismus
v
Německu
roste.
Říci,
že
potenciální
koalice
kolem
odmítání
západní
civilizace
ve
prospěch
organického
pojetí
státu
nemá
v
Německu
hluboké
kořeny,
ukazuje
na
naprostou
neznalost
rozhodujících
motivů
německé
filozofie,
která
čerpala
svou
naléhavost
a
svůj
světový
vliv
právě
z
radikální
a
filozoficky
přesvědčující
legitimizace
boje
kultury
(organické,
lidové,
duchovní,
autentické)
proti
civilizaci
(západní,
mechanické,
materialistické,
neautentické)
jako
ústřední
události
moderní
doby.
Představa,
že
tento
hluboký
motiv
je
zcela
zasut
pod
poválečnou
převýchovou
Němců,
podceňuje
roli
kultury
jako
dlouhodobého
faktoru
v
politice.
Vyčítám
lidem,
kteří
by
nám
měli
Německo
přiblížit,
a
mezi
ně
patří
právě
J.
Šonka,
že
nám
zamlčují
to,
co
hýbe
německým
veřejným
míněním.
Proč
jako
dopisovatel
těchto
novin
neinformuje
o
"svobodných
a
širokých
diskusích",
které
probíhají
ve
sjednoceném
Německu,
místo
aby
vystupoval
mechanicky
na
obranu
klidného
povrchu
života
u
našich
sousedů.