Po
schůzce
Moravčík
-
Boross
Konec
podtitulku
Stálý
dopisovatel
LN
v
Budapešti
Peter
Bielik
Setkání
premiérů
Maďarska
a
Slovenska,
které
se
uskutečnilo
v
neděli
večer,
mělo
komplikovaný
úvod.
Slovensko
se
stalo
jakýmsi
poutním
místem
maďarských
politiků
na
vrcholu
volební
kampaně.
Nedávno
podnikl
zájezd
na
Slovensko
úřadující
předseda
vládnoucího
Maďarského
demokratického
fóra
(MDF),
Sándor
Lezsák,
po
něm
se
v
Dunajské
Stredě
a
v
Bratislavě
objevil
předseda
Socialistické
strany
Gyula
Horn,
kandidát
Svazu
svobodných
demokratů
(SZDSZ)
na
úřad
premiéra
Gábor
Kuncze
se
zúčastnil
sjednocovacího
sjezdu
"stran
středu"
Jozefa
Moravčíka
a
Milana
Kňažka
a
na
Slovensko
přijal
i
předseda
Mladých
demokratů
(FIDESZ)
Viktor
Orbán.
Delegace
MDF
se
spokojila
se
setkáním
s
představiteli
maďarských
stran
na
Slovensku
a
vyhnula
se
kontaktům
se
slovenskými
politiky.
Představitelé
MDF
se
ve
vztahu
ke
Slovensku
vyjadřovali
dost
nešťastně.
S.
Lezsák
například
v
Bratislavě
prohlásil,
že
Maďarům
jsou
na
Slovensku
upírána
"i
základní
práva"
a
jeho
stranický
kolega
György
Csóti,
místopředseda
zahraničního
výboru
parlamentu,
řekl,
že
na
Slovensku
probíhají
"zastřené
anebo
otevřené
etnické
čistky".
Od
tohoto
prohlášení
se
maďarské
strany
na
Slovensku
distancovaly.
Slovenští
politici
ho
označili
za
provokaci.
Naproti
tomu
Horn
i
Kuncze
se
setkali
s
premiérem
Moravčíkem.
Jednoznačně
se
zasazovali
za
uplatnění
práv
maďarské
menšiny
na
Slovensku,
zároveň
však
slíbili,
že
dostanou-li
se
k
moci,
přičiní
se,
aby
v
maďarsko
-
slovenské
"základní
smlouvě"
byla
potvrzena
neměnnost
hranic.
Maďarská
veřejnost
reagovala
na
tyto
kontakty
velmi
kladně
a
posléze
-
trochu
pozdě,
ale
přece
-
si
v
MDF
uvědomili,
že
kdo
je
s
to
udržovat
konstruktivní
styky
se
slovenskou
vládou,
ten
takříkajíc
"boduje"
v
maďarské
volební
kampani.
Proto
začal
premiér
Boross
projevovat
zájem
o
setkání
s
Moravčíkem.
Pro
nynější
slovenskou
vládu
je
velmi
důležitý
příslib
o
uznání
neměnnosti
hranic,
daný
Hornem
a
Kunczem.
S
ním
může
lépe
čelit
obviněním
nacionalistické
opozice,
že
"zaprodává"
Slovensko
Maďarům.
Proto
byl
Moravčík
ochoten
setkat
se
i
s
premiérem
Borossem:
doufal,
že
dostane
ujištění
o
neměnnosti
hranic.
Boross
však
takové
prohlášení
učinit
nechtěl,
snad
ani
nemohl,
nechtěl-li
se
vystavit
dalším
útokům
maďarské
ultranacionalistické
opozice,
která
už
v
souvislosti
s
maďarsko-ukrajinskou
smlouvou
obvinila
vládu
ze
zrady
národních
zájmů.
(Budapešť
se
totiž
smlouvou
zřekla
teritoriálních
požadavků
vůči
Ukrajině.)
A
tak
se
setkání
Boross-Moravčík
nejdříve
odročilo,
pak
se
mluvilo
o
jeho
zrušení
-
ale
jelikož
měli
oba
premiéři
na
schůzce
zájem,
dohodli
se
na
kompromisu.
Schůzka
byla,
ale
neformální.
Neoficiální
setkání
mají
svá
omezení:
většinou
se
na
nich
mluví
o
všem
a
o
ničem,
neuzavírají
se
na
nich
žádné
dohody,
nekončí
se
společným
prohlášením.
To
vyhovovalo
oběma:
Boross
se
v
Komárnu
nemusel
vyjadřovat
k
otázce
hranic,
Moravčík
nemusel
hovořit
o
právech
slíbených
maďarské
menšině.
V
podružných
otázkách,
jako
otevření
nových
hraničních
přechodů,
bylo
dosaženo
shody;
další
jednání
o
problematické
readmisní
dohodě
a
o
ještě
problematičtějším
rozdělení
vod
Dunaje
byla
přenechána
expertům
a
obě
strany
vyjádřily
vůli
vystupovat
"jako
dobří
sousedé".
Skoro
nic
konkrétního,
přece
však
gesto
dobré
vůle.
Právě
to,
co
oba
protagonisté
potřebovali:
Boross
prokázal,
že
nejen
opoziční
politici,
ale
i
on
je
to
navázat
přátelské,
korektní
kontakty
se
severním
sousedem;
Moravčík
prokázal,
že
je
partnerem
pro
jednání
se
všemi
maďarskými
politickými
silami.
Otázkou
zůstává,
co
z
toho
Boross
a
MDF
ve
volbách
vytěží.
Podle
shodných
prognóz
tří
agentur
pro
výzkum
veřejného
mínění,
uveřejněných
osm
dní
před
volbami,
což
je
poslední
termín
povolený
zákonem,
přinese
8.
květen,
Den
vítězství,
vítězství
Socialistické
strany,
která
může
očekávat
32
-
35
%
hlasů;
druhý
prý
bude
Svaz
svobodných
demokratů,
třetí
Svaz
mladých
demokratů
a
teprve
na
čtvrtém
místě
bude
vládnoucí
Maďarské
demokratické
fórum
s
pouze
9
-
11
%.