ln95048_061

ln95048_061

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetetest
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Duše

vzdálená a stále neznámá!

Sotva jsem si vás představil, slyším, jak protestujete: "Tak prr! Duši čas neodnáší jako spadané listí, jako psaníčka, jako ten váš zouvák!" Máte pravdu. proto, že duše je neuchopitelná, na rozdíl od pampeliščího chmýří, třeba...

K tomuhle zjištění přivedla náhoda. Napadlo zeptat se několika kluků, školáků a synů mých přátel, co je to duše. Nevěděli - (tak jako v jejich letech i dnes) - nezajímalo je to - (na rozdíl ode mne tehdy) - otázku brali jako "dospělácké pruzení", zato však velice informovaně a erudovaně se rozhovořili o duších. Chci říct o duchách. Znali duchy londýnské z doby královny Viktorie, duchy středověkých skotských slatin - i ty nejnovější, řádící v New Yorku. Mají to z videa, pochopil jsem.

Stud mi nedovolil, abych těm hochům řekl, co Vám teď napíšu. Jako kluk jsem věřil, že duše je. Že je někde ve mně, i v Tondovi Pšeničkovi naproti z průchodu, i když od první třídy vypadal, že z něho bude vzpěrač, kterým se také stal, i v Aleně Kůstkové ze 6. C., přestože propíchala špendlíkem každou mou foto podobiznu, kterou jsem poslal. Vždycky ve mně byla malá dušička, že mi ji - propíchanou - pošle zpátky. A taky že ji vždycky propíchanou zpátky poslala.

Ale stejně. Něco mi říkalo, že někde v člověku nějaká duše je. Jenže nikdo mi nedokázal říct, jak vypadá a kde v těle sídlí.

Co do tvaru a funkce jsem ji přijímal jako sice náhradní, ale pravděpodobné vysvětlení, že člověk duši podobnou jako štědrovečerní kapr. Tuhle kapří duši byste mohla znát. Pokud ovšem nekupujete vánočního kapra rozporcovaného, nebo pokud ho nekupujete sice celého a živého, ale jen proto, abyste ho pak vypustila do Vltavy. Je to hezký zvyk, svědčící o dobrodušnosti ke kaprům. Slyšel jsem, že ho po léta udržuje v rodině i pan premiér Klaus. Tak vidíte.

Na kapří duši se mi od dětství líbilo, že přežije své kapří tělo, ale dlouho to nevydrží: bez těla stejně splaskne. Když mi pak děda řekl, že duše je něco na způsob plováku, že kapr - nemít duši - by se utopil, měl jsem v hlavě celkem jasno. Řekl jsem si: "Duše je to, co kapra a člověka drží nad vodou. A když někdy člověk přijde o všechno, shoří mu dům, zkrachuje pojišťovna a zůstanou mu jen vlastní propíchané fotografie, zkrátka když je na dně, nesmí dovolit, aby mu splaskla duše. Protože duše potřebuje péči a starostlivost. Stačí malá dírka a je zle.

I tohle jsem poznal jako kluk, který strávil většinu volného času na kole. Moc dobře vím, co to je, když se píchne duše.

Moc často jsem tu dírku - v umyvadle, pod vodou podle vzduchového gejzírku - hledal a pak lepil...

Bohužel ani s tímhle pomocným přirovnáním bych dneska u synů svých přátel nepochodil. Slyšel jsem, že nejnovější kola nemají duše, nýbrž se plní jakousi pěnou, proti které je i ten nejdelší hřebík krátký.

A tak toho raději nechám. O duši ani neceknu. Na mou duši.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View