ln95048_056

ln95048_056

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-5
Genrecomment
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Poslední dny smutného humoristy

(NLN 28. 1. 1995) Se zájmem jsem si přečetl pojednání Arno Paříka o Karlu Poláčkovi. Děkuji za sérii povídání o Osvětimi. Jsem rád, že se konečně píše o tom, jak to skutečně bylo. Také jsem se s Karlem Poláčkem za války setkal.

Do Terezína jsem přišel koncem roku 1943. Bylo mi tehdy dvacet dva let. V tomto koncentračním táboře vládla zvláštní atmosféra, ve které se dařilo kultuře. My mladí jsme byli hladoví nejen pokud jde o jídlo, ale snad ještě více, pokud jde o kulturu. A tak se zde vytvořila skupina mladých, kteří toužili po vzdělání. Jednou nebo dvakrát v týdnu jsme pořádali přednášky, na které jsme zvali různé osobnosti, aby nás seznámily s oborem, ve kterém měly úspěch.

A tak jsme jednou zatoužili seznámit se blíže s českou literaturou. Koho jiného jsme mohli pozvat než tehdy již známého spisovatele Karla Poláčka. Byl jsem pověřen doprovodit ho vždy na naši přednášku, která se většinou konala v některé větší ubikaci na půdě bývalých kasáren. Při takové besedě se sešlo kolem deseti i více chlapců a děvčat.

Karel Poláček byl velmi smutný muž. Zato byl ale velmi vzdělaný a uměl moc hezky vyprávět. Dnes již nedokážu říci podrobnosti, ale zabýval se hlavně literárním životem za první republiky. Jeho přednášky jsme měli rádi. Největším překvapením pro nás bylo, že tak smutný a vážný člověk psal knihy veselé a optimistické. Později jsem přišel na to, že to snad tak musí být. Smutní lidé píší veselé knížky a veselí lidé smutné. V člověku se to musí nějak vyrovnat.

V prosinci 1943 jsem odešel s transportem do Osvětimi, a tak pro skončila doba, kdy jsem mohl poslouchat slova lidí, kteří již této zemi a světu něco dali. Měl jsem štěstí, že jsem vše přežil. Po návratu jsem se dověděl, že Karel Poláček šel za mnou také do Osvětimi. Jen neměl to štěstí.

Dnes, když v televizi vidíme zfilmovanou jeho nejkrásnější knížku Bylo nás pět, vzpomenu si vždy na jeho kulatou postavu s tichým hlasem.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View