ln95048_052

ln95048_052

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-1
Genreadvice
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Trojí klika

Toto Zákampí píšu se značným zpožděním jako odpověď na dopis, který mi kdysi poslal pan Josef Eger z Karlových Var. Byl to moc pěkný dopis, autor se v něm vyznal ze svého středoevropanství a také z odporu k nacionalismu. Mimo jiné mi dal za pravdu v tom, že vyvracím pověry týkající se německých vlivů na češtinu a že rehabilituji takové germanismy, které obohatily výrazové schopnosti našeho jazyka a které nelze vymýtit, protože v něm zapustily hluboké kořeny.

Jako příklad vlivu evropských jazyků na český uvedl J. Eger slovo klika. Slíbil jsem mu tehdy v dopise, že různým významům a stylovým příznakům tohoto slova věnuji zvláštní Zákampí. Jiná témata, která jsem považoval za aktuálnější, donutila však splnění slibu odkládat.

Asi před týdnem jsem dostal dopis od K. Řeháka z Prahy. Autor v něm vyzývá, abych odsoudil germanismus klika, kterého se užívá ve významu "štěstí". Dobrá, pojednejme tedy o tomto zajímavém slově.

Naše slovo tři zcela odlišné významy. Znamená jednak "držadlo k otvírání dveří, oken apod.", nebo také "rameno s rukojetí k otáčení různých strojů", jednak "skupinu vzájemně se podporujících jednotlivců se sobeckými cíli" a konečně "štěstí". Je zřejmé, že se zde spojily výrazové prostředky pocházející z různých zdrojů. Jde tedy o trojnásobné homonymum.

Starobylým slovem je jen klika u dveří, oken apod. Podle jiných slovanských jazyků se předpokládá staročeská podoba kľuka, ale doložena je jen forma přehlasovaná klika. Etymolog V. Machek považuje za výchozí význam "hák, hákovitý předmět" a z něho vyvozuje řadu významů dalších, mimo jiné také význam "křivá, klikatá čára" (srov. klikyháky). S původním významem souvisí i přenesený význam "vytáčka, oklika". Obyčejně se tu setkáváme se zdrobnělinou klička, ale A. Jirásek užil ve stejném významu slova klika.

Etymologové vedou spor o to, zdali německé slovo Klinke bylo přejato ze západní slovanštiny, či vzniklo z německého základu. Od 14. stol. se tak nazývala závora na dveřích. Mohla být pojmenována podle zvuku, který vydávala při zavírání nebo otvírání dveří (srov. středoněmecké sloveso klinken).

je tomu jakkoli, slova klika a Klinke zřejmě v nějaké souvislosti budou.

Ve druhém významu "skupina vzájemně se podporujících lidí" bylo slovo přejato z francouzštiny (clique). Je to odvozenina od staršího zvukomalebného slovesa cliquer s významem "tleskat". Lze předpokládat, že slovo znamenalo ve francouzštině původně "tleskání" a pak nabylo metonymickým posunem významu "tleskající skupina". Podobně jako v původním jazyce je výraz klika spojen i v češtině s hanlivým přízvukem; příslušnost k nějaké klice není pro nikoho doporučením.

Ještě silnější hanlivé zabarvení slovo klaka, které vzniklo ve francouzštině rovněž ze zvukomalebného slovesa (claquer). Označuje skupinu lidí najatých k organizovanému potlesku nebo pískání.

Ve třetím významu "štěstí" zůstává slovo klika mimo spisovný jazyk. silné citové zabarvení a vyskytuje se zvláště v mluvených projevech mládeže (např. Měl jsem u zkoušky kliku). Bylo převzato z němčiny (das Glück) a v češtině zařazeno mezi podstatná jména ženského rodu. Stalo se tak asi pod vlivem protikladného spojení mít smůlu, v němž je substantivum v ženském rodě.

Starší uživatelé spisovné češtiny si zajisté ještě vzpomínají, že jim učitelé zapovídali užívat rčení mít smůlu, které napodobovalo německý obrat Pech haben. Ostatně dodnes se s větším citovým zabarvením říká mít pech. Zatímco rčení mít smůlu bylo přijato do spisovného jazyka, variantu se slovem pech považujeme za nespisovnou.

Na homonymu klika vidíme, jak si náš jazyk doplňuje své výrazové prostředky z cizích vzorů a jak jich využívá k označování různých citových postojů.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View