ln95048_034

ln95048_034

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-4
Genrereview
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Revizor v orientálním stylu

Ve své první šéfovské sezóně v Divadle Na zábradlí vytvořil režisér Petr Lébl tři význačné inscenace: Genetovy Služky, Stroupežnického Naše Naše furianty a Čechovova Racka. Poslední dvě byly kritiky vybrány, aby reprezentovaly české divadlo na mezinárodním festivalu Divadlo '94 v Plzni. Novopečený šéf proslulé scény se tak stal fenoménem sezóny 1993/94, což při jeho značně výstředním inscenačním způsobu nutně vyvolalo i temperamentní nesouhlasné reakce. V probíhající sezóně dostali příležitost další režiséři. Nejdříve s výsledkem pochybným Věra Chytilová (Story Martina Crimpa), poté Léblovi po duchu blízký J. A. Pitínský zdařilým přepisem Greenova románu Jádro věci. Do třetice se přihlásil o slovo Lébl - a znovu s klasickým ruským titulem.

Volba hogolova Revizora vyvolala určitou zvědavost: Lze tuto notoricky známou, u nás nezřídka uváděnou komedii uchopit nově a jinak? Petr Lébl ani tentokráte nezklamal očekávání. Když se na začátku jako opona zvedne velký perský koberec, rázem se ocitáme v jakémsi operetním Orientu. Hejtman (Vlastimil Bedrna) v příslušně barvitém kostýmu přijíždí na ohromné trojkolce a s arogancí orientálního samovládce oslovuje své podobně přistrojené činovníky. Atmosféru podtrhují ještě přenosné sloupovité kulisy a zejména zpěvy a tance ženského sboru. Zprávu o příjezdu revizora oznamují v rolích Dobčinského a Bobčinského dvě figuríny nápadně podobné samotnému hejtmanovi. Orient a Východ Ostrým střihem se přenášíme do hospody, kde se v bílých jégrovkách na vyvýšeném podlaží převaluje Chlestakov (Bohumil Klepl). Jeho úvodní scéna s Osipem, přerušená z dýmu se vynořujícím hospodským sluhou (Eva Stanislavová), charakter hladové vize a svou ubohostí kontrastuje s orientální hojností. Vztah domnělého revizora a městského hejtmana se po počátečních vzájemných obavách a rozpacích ustaluje: Chlestakov se obléká do napoleonského kostýmu a hejtman se uklidňuje vítězným zvoláním "Bere!" (rozuměj úplatky). Po groteskní projížďce gubernií dosahují na plese v Petrohradě (vyprávění se pomocí hlučného a hybného komparsu a velkého lustru proměňuje v živý obraz) "revizorovy" nezadržitelně výmluvné opilecké výmysly rozměrů fantaskní megalomanie. Po přestávce se do krajnosti vybičovaná inscenace stylově proměňuje. Orientální tanec a zpěv vystřídá ruský folklór s harmonikou, hejtman s obnoveným sebevědomím oblékne rovněž napoleonský kostým a činovníci tmavé uniformy. Jevištní dění vrcholí scénami přijímání úplatků (s pohyblivými dveřmi - připomínkou slavné inscenace Jiřího Frejky), kde na sebe upozorňuje zejména sugestivní výkon Radka Holuba jako nebezpečně přítulného udavače Zemljanika, Chlestakovovými námluvami, v nichž Marja brání svou čest zavinuta do perského koberce a čtením Chlestakovova dopisu, jež s parádní noblesou načne poštmistr Vladimíra Marka. Monumentalizace satiry Léblova metoda Gogolovu satiru monumentalizuje. Nejde tolik o psychologické finesy a osobní motivace jednotlivých dramatických procesů jako o zpředmětnění obludného systému nepoctivosti, nepořádku a mocenské zvůle. Převádění textových podnětů do originálních jevištních nápadů překračuje někdy zdravou míru. Je to ovšem věc individuálního diváckého gusta. Pro je jinak šťastný nápad kombinovat českou konverzaci s ruskou i jinojazyčnými překlady nadužit: znesnadňuje nejen komunikaci mezi revizorem a městečkem (což svůj dobrý důvod), ale nechtěně i mezi jevištěm a hledištěm.

To se týká i různých volných asociací. Přijmu-li Mejercholda, narážka na ministra kultury s tygří hlavou mi připadá příliš krátkodechá. Ale to jsou jen dílčí kazy skutečné divadelní události.

Podobně jako v Rackovi našel Lébl i v Revizorovi plochu pro uplatnění lidského rozměru ve světě nelidskosti. Představují jej dvě postavy různého postavení a založení. Osip Leoše Suchařípy, nikoli svou výjimečností, ale naopak svou jemně podanou obyčejností, svými malými, avšak přirozenými starostmi. A Marja Magdaleny Sidonové, která dokázala do satiricky demaskujícího závěru vnést dojemně melancholický tón mladistvého zklamání a deziluze. Divadlo Na zábradlí, Praha - N. V. Gogol: Revizor. Překlad Zdeněk Mahler, úprava Petr Lébl a Vlasta Smoláková. Inscenace Petr Lébl, scéna WN, kostýmy Kateřina Štefková, dramaturgie Vlasta Smoláková, pohybová spolupráce Antonín Hodek, hudební spolupráce Miki Jelínek. Premiéra 22. února.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View