Nekonečný
komentář
o
tom
základním
Setkání
s
literaturou,
která
se
zabývá
židovskou
tradicí,
je
často
spojeno
s
tázáním,
protože
v
našem
vědomí
chybí
mnoho
pojmů
z
této
oblasti.
Předseda
Federace
židovských
obcí
Jiří
Daníček
však
soudí,
že
se
tyto
znalosti
mohou
postupně
doplnit,
důležitý
je
zájem
veřejnosti.
V
průvodci
po
českých
nakladatelstvích
Almanach
Labyrint
1994
není
u
hesla
Sefer
uveden
žádný
ediční
plán.
Znamená
to,
že
máte
v
programu
jistou
hermetičnost?
Hermetičnost
není
v
žádném
případě
naším
programem.
Snad
to
dokazuje
způsob,
jakým
se
snažíme
určité
knihy
zpřístupnit.
Nejdříve
jsme
vydali
základní
příručky,
například
Judaismus
od
A
do
Z,
Historii
Židů
v
Čechách
a
na
Moravě
a
Židovské
památky
v
Čechách
a
na
Moravě.
Dalším
krokem
jsou
tituly
jako
Talmud
-
portréty
a
legendy
od
Elie
Wiesela.
Čtenář
se
tu
obecně
a
srozumitelně
seznámí
s
židovským
přístupem
k
textu
a
získá
informace
o
jeho
původu,
historii
a
kompozici.
Odtud
postupujeme
ke
komentovaným
ukázkám
jako
Pirkej
avot
-
výroky
otců.
Teprve
až
se
publikum
zorientuje
v
těchto
základech,
budeme
moci
přistoupit
ke
komplikovanější
a
speciálnější
literatuře,
jako
jsou
třeba
výbory
z
midrašů.
Jakou
roli
má
v
tomto
plánu
kniha
esejů
bible
-
postavy
a
příběhy
?
Wiesel
je
originální
člověk,
dokáže
skvěle
formulovat,
ale
zároveň
je
jeho
pohled
v
souladu
s
tisíciletou
tradicí,
jak
se
bible
vykládá,
tedy
v
židovském
pojetí.
Wiesel
se
často
obrací
právě
k
midraši.
V
textu
se
stále
opakuje
například
"midraš
o
tom
praví"
nebo
"v
midraši
se
říká"...
Co
je
vlastně
midraš?
Základní
poučení
lze
najít
právě
v
encyklopedii
Judaismus
od
A
až
do
Z.
Midraš
v
obecném
pojetí
je
vlastně
další
komentář.
Zároveň
je
to
obrovské
kompendium
literatury,
které
komentuje
bibli.
Citují
se
tam
skutečnosti
a
fakta,
na
něž
člověk
v
bibli
vůbec
nenarazí.
Existují
midraše
ke
každé
biblické
knize.
V
Německu
vyšel
na
počátku
století
rozsáhlý
výbor
z
midrašů,
který
se
od
té
doby
objevuje
v
nových,
revidovaných
vydáních.
Na
něco
takového
by
si
naše
nakladatelství
rádo
trouflo,
ale
půda
stále
ještě
není
připrvena.
Která
kniha
nakladatelství
Sefer
byla
zatím
nejúspěšnější?
Nejvíc
se
prodalo
Talmudu
Elie
Wiesela,
ale
to
se
dá
přičíst
tomu,
že
lidé
jsou
zvědaví
a
hledají
základní
informace.
Sám
si
myslím,
že
významná
je
kniha
Jiřího
Kovtuna
Tajuplná
vražda,
případ
Leopolda
Hilsnera.
Je
to
perfektní
obraz
české
situace
a
společnosti
na
přelomu
století,
jejích
národnostních,
jazykových
a
etnických
komplikací.
Na
jaké
čtenáře
myslíte
při
vydávání
vašich
knih?
Většinou
jsou
přece
jen
dost
náročné.
Knihy
nakladatelství
Sefer
jsou
určeny
pro
sebevzdělání
členů
židovských
obcí,
ale
myslíme
i
na
nejširší
publikum.
Seznámení
s
tisíciletými
pohledy
na
starý
text
může
vyvrátit
názory,
které
tvrdí,
že
židovská
exegeze
je
překrucování.
Z
Wieselových
komentářů
je
například
zřetelné,
že
tomu
tak
není,
že
se
tu
jen
přihlíží
k
vícerým
tradicím
-
k
tradici
psané,
biblické,
k
tradici
ústní
i
k
dalším
autoritám
a
textům.
Nejpodstatnější
na
židovském
přístupu
k
textu
je
vlastně
nekonečný
komentář
o
tom
základním
-
o
bibli.