ln95047_087

ln95047_087

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-7
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Příliš optimistický premiér

Komentáře Václav Klaus řekl tento týden u pražského kulatého stolu se zahraničními podnikateli, že inflace poklesne do konce 90. let z nynějších deseti na asi tři procenta ročně. Bylo by dobré, kdyby tomu tak opravdu bylo. Existuje nicméně řada důvodů, aby se lidé při praktickém rozhodování o tom, kolik a jak spořit, utrácet či investovat, řídili spíše bezprostředně dostupnými reálnými čísly.

Hospodářská politika vlády je protiinflační. Svědčí o tom přetrvávající regulace mezd, administrativní řízení některých cen i snaha centrální banky neutralizovat příliš rychlý nárůst množství peněz, např. formou povinných rezerv komerčních bank. Zároveň ale dobře víme, že ceny nájemného, tepla, elektřiny, telefonních služeb, dopravy i řady dalších položek se značným významem pro rozpočty domácností postupně porostou.

Základní tlaky na růst spotřebitelských cen však nevycházejí z deregulačních opatření vlády. Jejich základ tkví v četných strukturálních neduzích české ekonomiky, které určitě nebude možné napravit za rok nebo dva. Například není vůbec snadné rychle založit středně velkou firmu vyrábějící některý z důležitých spotřebních produktů, řekněme nádobí, a zvýšit tak stupeň soutěživosti na trhu, což by se mohlo odrazit v poklesu cen. Z celé řady možných potíží jmenujme jednu velmi prozaickou: pro nové továrny nejsou ani dělníci, ani ředitelé. Oni samozřejmě existují, ale mnohdy ve firmách, které by existovat neměly. Soudy rozhodující o bankrotech fungují pomalu a výrobní kooperace hříšníků s prosperujícími podniky nebo finanční vazby s bankami jsou stále tak silné, že věřitelé bankroty dlužníků ani moc neiniciují.

Na vědeckotechnický pokrok, který obecně působí protiinflačně, zatím moc sázet také nemůžeme. Rozsáhlejší modernizaci výroby s následným poklesem nákladů a cen brání mimo jiné odpisové předpisy a drahé půjčky bank, které se třesou strachy, co s nimi udělají špatné úvěry poskytnuté třebas i zcela nedávno některým velkým podnikům bez jakékoli ekonomické perspektivy, ale zato se značným sociálním, a tedy i politickým, významem. Řekněme si otevřeně, že kdyby dnes přišel Thomas Alva Edison do české banky se žádostí o úvěr na výrobu jakýchsi "žárovek, které změní svět", skončil by s nepořízenou, pokud by neměl sto rodinných domků jako zástavu. Dodejme rovněž, že za nějakých osm tisíc korun by do jeho továrny stejně nikdo pracovat nešel.

Úvahy o radikálním snížení inflace se proto v tomto světle zdají být krajně předčasné. Velmi mírný růst spotřebitelských cen, jaký je dnes například v Německu, není výsledkem politické vůle, nýbrž zdravě fungujících podniků i celé ekonomiky. A to zatím není náš případ.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View