Byl,
či
nebyl
Andreotti
mafioso?
Odpověď
na
tuto
otázku
by
měla
přijít
ze
soudní
síně
v
Palermu:
Na
dnešní
den
byl
oznámen
začátek
soudního
řízení
s
tímto
nejznámějším
a
nejvlivnějším
politikem
Itálie
za
posledních
padesát
let,
sedminásobným
premiérem
a
symbolem
mocenského
režimu
Křesťanské
demokracie.
Mužem,
na
němž
se
Italům
líbila
obratnost,
chytrost,
intelekt,
lehký
smysl
pro
humor,
schopnost
kompromisu.
A
kterého
ztotožňovali
tu
s
érou
hmotného
vzestupu,
tu
s
hnilobnou
"stranokracií".
Za
"nejvyšší
zásluhy
o
republiku"
byl
Giulio
Andreotti,
dnes
76letý,
jmenován
"doživotním
senátorem".
Ale
byl
to
on
sám,
kdo
neodkladně
požádal
o
zbavení
poslanecké
imunity,
jakmile
palermská
prokuratura
rozhodla
v
březnu
1993
zahájit
proti
němu
předběžné
vyšetřování
pro
podezření
z
"účasti
na
spolčení
se
zločinným
cílem"
a
poté
loni
v
létě
přímo
z
příslušnosti
k
sicilské
mafii.
V
soudní
síni
má
padnout
rozhodnutí,
zda
indicie,
o
něž
se
opírá
podezření,
postačí
k
formulaci
přímé
obžaloby,
nebo
zda
budou
jako
nepodložené
pověsti
a
fámy
zameteny
pod
koberec
archívů
zapomětlivé
justice.
Měl
Andreotti
přímé
styky
s
mafií,
například
v
osobách
bratrů
Ignazia
a
Nina
Salvo,
zle
pověstných
"výběrčích
poplatků"?
Přelíčení
bylo
několikrát
odloženo,
někdy
se
zdálo,
že
celý
případ
bude
uzavřen
a
založen
ad
acta.
Vyšetřující
soudci
museli
zkoumat
a
ověřovat
stále
nové
a
nové
výpovědi,
předvolávat
další
a
další
svědky:
celkem
na
200
jich
mělo
sdělit
až
miniaturní
podrobnosti
ze
života
"špičkového"
politika.
Takřka
minutu
po
minutě
bylo
nutno
rekonstruovat,
co
třeba
dělal
Giuliano
Andreotti
20.
září
1987
od
13
do
18
hodin?
Přijel
do
Palerma
na
"slavnost
přátelství"
křesťanských
demokratů,
po
obědě
se
vytratil
z
hotelu
a
propustil
osobní
stráže.
Nikdo
neví,
kde
byl
do
večera,
než
se
vrátil
do
hotelu.
Jediný,
kdo
o
tom
věděl,
byl
hovorný
mafián
Baldassare
Di
Maggio,
který
na
důkaz
svého
"pokání"
před
dvěma
lety
dopomohl
zatknout
dvacet
let
hledaného
"kmotra
všech
kmotrů"
Salvatora
Riinu.
Nyní
vypověděl,
že
tehdejší
ministr
zahraničí
Andreotti
se
v
inkriminovanou
-
a
zřejmě
klíčovou
-
chvíli
onoho
zářijového
odpoledne
sešel
právě
s
tímto
Riinou
v
domě
Ignazia
Salva,
a
jak
v
kraji
zvykem,
na
závěr
rozhovoru
se
třikrát
políbili.
Svědectví
a
odposlech
telefonních
rozhovorů
umožnily
odhalit
tajemství:
Salvo
a
Riina
hovořili
s
Andreottim
o
právě
probíhajícím
maxiprocesu
s
mafií,
a
"strýc
Giulio"
je
měl
uklidnit:
Vše
se
"urovná"
při
odvolacím
řízení.
Jak?
S
pomocí
přítele
Corrada
Carnevale,
jehož
všemocný
politik
dosadil
do
funkce
šéfa
trestní
sekce
Apelačního
soudu
v
Římě,
kde
systematicky
anuloval
rozsudky
nad
mafií.
Na
jaké
potíže
se
při
vyšetřování
naráželo,
dokládá
část
obsáhlého
spisu
s
názvem
"Falešná
tvrzení
obžalovaného":
"Andreotti
měl
možnost
uniknout
kontrole
osobní
ochranky,
pohybovat
se
bez
jakýchkoliv
doložených
stop,
mohl
se
s
kýmkoli
důvěrně
setkat.
Do
té
míry,
že
na
jeho
pokyn
nesepisovali
karabiníci
z
jeho
osobní
stráže
žádná
úřední
hlášení,
přijímali
peněžní
dary,
lhali
soudním
orgánům."
Prokáže
soud
vznesená
obvinění?
Potvrdí
se
podezření,
že
pro
Cosa
nostra
byl
Andreotti
"referenčním
bodem",
nejvyšším
ochráncem,
na
něhož
se
obracela
v
dobách
největších
potíží?
Jako
by
mu
to
ukládal
zákon
"omert?",
fundamentální
norma
mafiánské
"kultury",
Andreotti
vše
popírá:
Nikdy
neznal
Ignazia
Salva,
ani
jeho
bratra
Nina,
nikdy
se
s
Riinou
nesetkal.
Poskytuje
přívaly
interview
na
jediné
téma:
"Vždy
jsem
byl
úporným
bojovníkem
proti
mafii".
Mluví
o
temném
spiknutí
soudců,
výzvědných
služeb,
CIA,
obchodníků
narkotiky.
Kdo
mu
není
nakloněn
nebo
má
sklon
ho
přímo
podezírat,
že
to
byl
největší
intrikán
italské
politiky,
rád
shledá
ve
výpovědi
každého
"kajícného"
mafiána
píci
pro
své
pochyby.
Třeba
Gioacchina
Pennina,
který
kotvil
dvacet
let
jednou
nohou
v
politice
a
druhou
v
mafii,
v
těchto
dnech
poslal
za
mříže
ex-ministra
Mannina
(šéfa
sicilské
Democrazia
Cristiana)
a
ex-senátora
Inzerilla,
a
je
líčen
jako
zanícený
iniciátor
očisty
sicilské
politiky.
Je
to
proces
s
jediným
obviněným,
ale
pravou
causou
je
letitý
pakt
mezi
politikou
a
mafií,
ono
"misterium
loci",
jež
se
táhne
od
střelby
do
bezzemků
v
Portella
della
Ginestra
krátce
po
válce
přes
únos
a
vraždu
Alda
Mora
až
po
atentáty
na
soudce
Falconeho
a
Borsellina
před
třemi
roky.
Právní
stránka
je
jenom
rámec
procesu
historicko-politického,
jaké
se
obvykle
konají
po
velkých
politických
zvratech.
S
tím
rozdílem,
že
v
Itálii
nebyla
dovršena
dalekosáhlá
přeměna
a
nikdo
nemůže
tvrdit,
že
mafie
byla
definitivně
poražena
a
její
vazby
na
politiku
natrvalo
zpřetrhány.
Na
tisících
stránkách
spisu
"Případ
Andreotti"
jsou
nakupeny
tisíce
úlomků,
drobností
až
zdánlivě
malicherných
(jako
rituální
polibek)
o
hlubinném
životě
jednoho
člověka,
ale
také
o
útrobách
země,
v
níž
Italové
žili
a
kterou
-
neznali.
Tak
jako
nevědí,
zda
a
kdy
z
Paláce
spravedlnosti
v
Palermu
dostanou
odpověď
na
otázku:
Byl,
či
nebyl
Andreotti
mafián?
Leč
svítá
naděje,
že
to
může
dopadat
jako
při
odhalení
korupčních
skandálů
"Tangentopoli".
Také
tehdy
doznání
podnikatelů
utrhlo
lavinu,
jež
smetla
vládnoucí
vrstvu.
Třeba
by
to
tak
mohlo
dopadnout
i
s
mafií.