ln95047_063

ln95047_063

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-3
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Nebezpečí jednoduchých světů

Nad články našich postmoderních liberálů mívám pravidelně pocit, že jsem se znovu ocitl v důvěrně známém tunelu průzračné jednoduchosti konečných řešení. Jeho lákavý svit spásného východiska nicméně vzbuzuje stará podezření, že skutečný svět a život jsou někde jinde. Jako zatím poslední příklad může sloužit uvažování Dušana Třeštíka "Tento způsob národa" (LN 18. 2. 1995) Třeštíkův svět myšlení o národu je, řečeno s klasikem, jasný a zřetelný. Člení se, jak jsme ostatně po mnohá desetiletí slýchávali, na dva antagonistické tábory, a je tedy plně na místě zaujmout postoj spravedlivě stranický. Autor nás pro jistotu nenechává na pochybách, která z oněch dvou je stranou pokroku, světlých dnešků i zítřků ve srovnání se zabedněným tmářstvím reakčních pověr.

Čtenáři se ocitají na jedině správné straně barikády jen tehdy, zvolí-li současné dědictví původního osvícenského pokroku, a sice jeho zbytkový rozum v podobě občanského principu. Ten nyní hájí svou při s "popletenou mytologií rodu a krve" nebo také jazyka, a naštěstí již konečně převládá. Nadto nynější český stát úžasnou výhodu. Je totiž etnicky stejnorodý, takže s anachronismem jazyka nejsou problémy. Kazimíra nicméně napadá, že by se nějaké ty menšiny našly, a že je o nich slyšet i ve spořádaných státech na západ od Aše.

Třeštík osvícené čtenáře důrazně upozorňuje, že síly neosvíceného zla představující "balast starých pošetilostí," dosud nesložily ruce do klína ani v České republice, jež by se bez jejich necivilizovaných rejdů již brzy stala vtělením občanského principu o sobě a pro sebe. Nyní předvádějí, co dovedou při hádanici o chrám svatého Víta. Ona nacionalistická chátra je prý vlastně přirozeným spolčením potomků zaostalých nacionalistů, jakými byli Palacký, Jirásek a jejich komunistický pokračovatel Nejedlý.

Domnívám se, že značně popletené je Třeštíkovo vidění světa českého nacionalismu, kde se bez uzardění přiřazuje komunistický propagandista a bývalý historik Zdeněk Nejedlý k filozoficky vzdělanému historikovi a přednímu českému politiku demokratického přesvědčení, Františku Palackému. U historika Třeštíka je to počínání notně ahistorické a po věcné stránce neudržitelné, byť propagandisticky nesporně přitažlivé.

Pokud by se náš autor zabýval českým nacionalismem a jeho problémy důkladněji, než činí doposud (profesní specializací je ostatně historikem raného českého středověku), jeho zjištění by možná měla ke skutečnosti blíže. Mohl by i zjistit, že Palacký nebyl ani mělkým pokrokářem, ani konzervativním nacionalistickým sobcem, nýbrž evropsky důkladně rozhleděným tvůrcem koncepce národního života, jež vyrůstá z občanských hodnot lidských práv a k nim se rovněž v politickém ohledu upíná. Proti mytologii rodu, krve a jazyka Palacký nicméně nestavěl liberální poučky. Nenabízel mělce chápaný všelék občanského principu, jak je nyní, často v brožurkovém postmoderním balení, překládá náš autor, podobně jako jiní soudobí hlasatelé liberální víry. Místo toho kladl Palacký již ve své době důraz na nehlučnou skutečnost, jež taková zjednodušující vidění světa zásadně překračuje: úsilí o harmonizaci principu svobodného rozumu s principem autority. Zde spatřoval evropskou národní cestu české kultury a z vyrůstající politiky. Občanský princip lidských práv chápal jako její základní prvek, nikoli vyčerpávající cíl a smysl. Palacký proto nebyl ani omezeně nacionalistickým, ani abstraktně liberálním historikem, natož předchůdcem komunistického ideologa, akademika Nejedlého.

Český národ nepotřebujeme "vymýšlet" podle povrchních liberálních schémat historika Třeštíka, protože jen takový není a stěží někdy bude. Šlo mu vždy o mnohem víc. Například o životní opravdovost, které nepostačují běžná liberální klišé, o podstatný vztah a život vůči tomu, co lidskou konečnost a společnost přesahuje a dává jim ověřitelný, byť riskantní smysl. Základní životní jistoty občanského principu zde zřejmě nebudou postačovat. I když, zejména v liberální demokratické společnosti, proti gustu...


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View