Paroží
s
jedovatými
hady
Recenze
VÝSTAVY:
Nejnovější
výstava
přivádí
do
pražské
Galerie
Ruce,
vedené
galeristou
Jaroslavem
Krbůškem,
mladý
malířský
objev
ze
"vzdáleného"
Slovenska,
BOHDANA
HOSTIŇĆKA
(1968).
Tento
galerijní
počin
navazuje
na
Krbůškovu
opatovskou
linii
z
konce
osmdesátých
a
počátku
devadesátých
let,
kdy
vedle
nejzajímavějších
pražských
umělců
do
svého
výstavního
koktejlu
soustavně
míchal
také
autory
z
Moravy
či
Slovenska.
Tehdejší
svébytný
příspěvek
k
"československé
kulturní
vzájemnosti"
nehodlá
opustit
ani
v
současném
provozu
galerie
Ruce
(připravují
se
další
samostatná
vystoupení),
ale
ani
při
kurátorování
"fondové"
Špálovky.
Pominutelný
není
ani
další
rys
Krbůškovy
iniciativy:
vedle
důrazu
na
klasicky
prověřené
hodnoty
domácího
vizuálního
umění
se
soustřeďuje
rovněž
na
uvádění
nových
jmen,
často
ještě
studentů
výtvarných
škol.
Že
však
nejde
o
konjunkturální
úlitbu
objevitelským
tendencím,
ale
o
promyšlenou
koncepci
s
důrazem
na
osobní
uměleckou
kvalitu,
dokazuje
i
Hostiňákova
pražská
výstavní
premiéra.
Nevelké
množství
Hostiňákových
obrazů
provokuje
návštěvníka
zvláštní
kunsthistorickou
neuchopitelností.
Svidnický
rodák
ukrajinského
původu
(nyní
frekventant
Sikorova
ateliéru
na
bratislavské
umělecké
škole)
totiž
nezařaditelně
tvoří
ironické
předivo
různých
narativně
obrazových
asociací,
podepřených
sarkasticky
jemným
malířským
projevem.
Upřeně
hledící
jelen,
který
se
skví
na
oranžově
červánkovém
obzoru
a
jehož
červenými
parohy
se
propletá
klubko
temných
hadů
s
vyplazenými
jedovými
jazýčky,
může
odkazovat
jak
k
notoricky
známým
kýčovitým
obrázkům,
tak
ke
složitějším
konceptuálním
tendencím.
Názvem
obrazu
Koitus
ostatně
Hostiňák
naznačuje,
kudy
asi
povedou
pravidla
malířské
hry,
kterou
hraje
s
poučenějším
divákem.
Je-li
o
postmoderním
malířství
možné
uvažovat
v
poměrně
jasně
čitelných
ikonografických
souvislostech,
pak
v
tomto
Hostiňákově
postmalířském
projevu
jde
o
ambivalentní
svár
dráždivě
banálního
s
ikonologicky
nevyzpytatelným
vnitřním
zázemím
samotného
umělce.
Propletené
hady
je
možné
stejně
úspěšně
(i
vzhledem
k
názvu
díla)
interpretovat
ve
smyslu
prvotního
hříchu
nebo
v
kontextu
obecné
západní
"hadí"
symboliky
(v
této
souvislosti
lze
uvést
sousoší
Laokoon,
ale
třeba
i
slavnou
scénu
s
hady
ze
Spielbergova
filmu
o
Indianu
Jonesovi).
Lze
je
však
vztáhnout
i
k
psychoanalytickým
vizím,
založeným
na
Freudovi
a
odkazujícím
k
surrealismu.
Ten
se
ostatně
svými
atributy
očí
či
hořících
much
nabízí
tak
okatě,
až
je
to
celé
navýsost
podezřelé.
Na
otázku
po
důvodu
malování
těchto
much,
vší
a
podobné
hmyzí
havěti
navíc
zastřeně
komunikující
Hostiňák
jednoduše
odpovídá:
"Obtěžuje
a
bude
obtěžovat."
Myslím,
že
pro
tuto
chvíli
je
docela
příjemné
nechat
se
obtížit
banálně
sofistikovaným
světem
Hostiňákových
symbolicky
hravých
i
krvavých
kreací.
A
pokud
návštěvník
najde
vlastní
konotace
(třeba
s
vědeckými
kresbami,
s
dekadentně-křesťanskou
symbolikou
či
s
dokonalostí
formální
hry),
bude
to
i
k
jeho
intelektuálnímu
prospěchu.
Martin
Dostál
Bohdan
Hostiňák.
Galerie
Ruce,
Praha,
15.
února
-
11.
března.