Katedrála
-
svatyně
církve
a
národa,
či
státní
mauzoleum?
Spor
o
katedrálu
na
chvíli
odvedl
pozornost
od
politických
skandálů.
Domnívám
se,
že
až
opadne
vlna
emocí,
bude
zřejmé,
že
tu
jde
o
střet
v
podstatě
dvou
variant.
První
je
tradiční
varianta
evropského
typu:
kate
je
ve
smyslu
psychologickém
a
mravním
majetkem
celého
národa
a
právní
zodpovědnost
za
ni
má
církev
(resp.
svatovítská
kapitula).
Tuto
variantu
lze
vyjádřit
heslem:
katedrála
patří
sama
sobě
(je
subjektem
ve
smyslu
církevního
i
světského
práva)
a
spravuje
ji
kapitula
(a
je
možná
dohoda
o
provozu
i
s
jinými
subjekty).
Druhá
varianta
sovětského
typu:
katedrála
je
státní
mauzoleum,
v
němž
je
ve
vymezených
hodinách
trpěno
uspokojování
náboženských
potřeb
katolické
menšiny.
Pro
první
variantu,
k
níž
dospělo
rozhodnutí
soudu,
hovoří
vůle
zakladatelů
katedrály,
zdravý
rozum
i
staletá
tradice
a
mohou
se
na
něm
jistě
shodnout
arcibiskup
i
prezident,
církev
i
nezmanipulovaná
nekatolická
veřejnost.
K
druhému
typu
řešení,
jež
se
neodvážili
legalizovat
ani
stalinisté
v
padesátých
letech
(pouze
zatemnili
tradiční
situaci
zmatečným
výnosem
o
"vlastnictví
všeho
lidu"
a
správu
svěřili
prezidentské
kanceláři),
směřuje
-
ať
si
to
signatáři
petice,
usilující
o
revizi
soudního
rozhodnutí
v
meritu
věci,
uvědomují
nebo
ne
-
současné
volání
po
"znárodnění"
(rozuměj:
zestátnění)
katedrály.
Se
smutným
úsměvem
sleduji
narůstající
kampaň:
herecky
dokonalá,
ale
vědecky
nekompetentní
vystoupení
dr.
Mahlera,
sugestivní
agitku
televize
Nova,
nátlakovou
akci
v
parlamentě,
poslankyni
Buzkovou,
která
v
Nově
dobromyslně
přisuzuje
katedrálu
"všem
církvím"
(nenapadne
ji,
že
slouží-li
tato
stavba
od
svého
založení
po
staletí
jako
"katedra"
pražského
biskupa,
neměla
by
toto
pozoruhodné
ekumenické
gesto
dělat
místo
něho),
a
jiného
poslance
téže
strany,
strašícího
národ,
že
po
"restituci"
připadnou
svatovítské
klenoty
papeži
a
mohou
být
zavlečeny
do
ciziny
(opravdu
neví,
že
ve
sporu
jde
o
nemovitost
a
naprosto
ne
o
vnitřní
vybavení?)...
Na
straně
církve
bylo
dosud
slyšet
jen
noblesně
klidné
vystoupení
kardinála
Vlka
a
mluvčího
biskupské
konference:
důvěra
v
konečné
rozhodnuté
soudu,
které
ukáže,
jak
daleko
jsme
na
cestě
k
právnímu
státu,
jehož
si
může
vážit
rozumná
část
národa
i
evropská
veřejnost.
Od
nabytí
svobody
se
snažím
vyjadřovat
velmi
střízlivý
a
spíše
kritický
pohled
církve
na
sebe
samu:
padni,
komu
padni.
V
"kauze
katedrála"
mohu
s
radostí
říci,
že
jsem
hrdý
na
postoj
své
církve.
Názory
můžeme
mít
různé,
ale
snad
se
dnes
všichni
(včetně
ateistů)
můžeme
shodnut
alespoň
na
jedné
modlitbě
za
celý
národ:
při
zdravém
rozumu
zachovej
nás,
Pane!