ln95045_048

ln95045_048

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetdtest
Genrereview
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Inventura hudebního divadla

Jednotlivosti se na přehlídce vydařily více než celá operní představení O volně pojaté zmapování současného stavu české opery se již podruhé pokusil Festival českého hudebního divadla, který v neděli skončil v Praze. Po loňských zkušenostech organizátoři s Jednotou hudebního divadla v čele dokázali i pro tak nákladný a koneckonců i riskantní projekt poskládat peníze (ministerstvo kultury, účastnická divadla, Divadelní ústav a komerční banka), skloubit víkendy v historické budově Národního divadla s možnostmi mimopražských souborů a zkoordinovat soubory pražské. Během ledna a února se tedy mohlo uskutečnit patnáct plánovaných inscenací všech našich stálých velkých operních divadel, k nimž se letos poprvé připojily i alternativní studiové varianty operního žánru. Ačkoli není smyslem přehlídky vzájemné měření soupeřů, byla ustavena porota, která keramickou soškou Libušky ocenila inscenace či jednotlivé výkony. Jistoty klasiky a rizika moderny Zůstalo především na vedení jednotlivých divadel, kterou ze svých inscenací považují za reprezentativní. Za současného stavu věcí divadelních byl tento otevřený dramaturgický rámec řešením do značné míry praktickým a - po totalitních letech oktrojovaných žatev - i rozumným.

Naše "kamenné" operní soubory, z valné většiny s dlouhou českou nebo německou tradicí, hledají v dnešní uspěchaně technokratické době cesty, jak přežít. Jistotou se zdá být ona hrstka věčně obehrávaných titulů italské, případně francouzské romantické opery. Přičemž pod tlakem světovosti, ale i stále častější praxe zahraničních hostů (byť většinou z východu), se rozmáhá trend jazyka originálu. Vedle Donizettiho Lucie di Lammermoor (Olomouc) nechyběl samozřejmě Verdi s Nabuccem (Opava) a Rigolettem (Plzeň), následován Pucciniho Bohémou (České Budějovice) a Sestrou Angelikou, kterou ústecká opera zkombinovala s Leoncavallovými Komedianty. Pražské národní divadlo a liberecký soubor vsadily na Gounoda - Romea a Julii a na Fausta a Markétu.

Z české tvorby se dostalo alespoň na Janáčka v brněnské Kátě Kabanové a ostravské Lišce Bystroušce. V loutkoherecké verzi bratří Formanů ožila barokní Loosova Opera o komínku (cena za alternativní přístup k opeře) a díky Dejvickému divadlu se připomněla operní královská "prasečí parodie" Josefa Illnera z roku 1863 Kvas Krále V. Riskantní žánr soudobé opery odvážně zařadila Státní opera, když vzkřísila Zásnuby ve snu Hanse Krásy (cena za dramaturgii). Divadlo Archa jako jediné představilo žijící autory - Jaroslava Duška, Michala Vícha a Martina Smolku v nostalgicky hravém snu o opeře La serra.

Dva rakouští klasici druhé poloviny 18. století se stali objektem intenzívních dramaturgicko-režijních parafrází: Gassmannovu buffu Kritická noc v podání budějovické opery (cena za dramaturgickou úpravu a režijní koncepci) oživily postupy klasické filmové grotesky a s Mozartovou Kouzelnou flétnou se ve stylu "one man show" vydováděl Vladimír Marek (cena za autorský podíl na inscenaci Play Magic Flute). Hledání osobností Pamětníci žehrají, že opeře dnes chybějí osobnosti. Je tomu skutečně tak?

Náš tradiční repertoárový systém velkou spotřebu dirigentů, přičemž pro mnohé se "díra" orchestřiště zdá málo efektní a dávají raději přednost činnosti koncertní. Vedle vyslovených propadů, šedi průměru (bohužel včetně obou Janáčkových oper) a řemeslné zručnosti vynikl na festivalu jako výrazná osobnost izraelský dirigent Israel Yinon, který polystylově rozdrobenou Krásovu partituru stmelil do životodárné sugestivnosti. Příslib talentu naznačil v Nabuccovi mladý Richard Hein (i on zahraniční školení).

Chtělo by se věřit, že příčina převládající oproštěné jednoduchosti úspornosti výtvarné podoby inscenací spočívá spíš v nedostatku financí než v chybějící invenci. Inscenace se však příliš často vyznačují i bezradnou jalovostí ba neohrabaností režie, takže je třeba vzít zavděk alespoň logickým seskupováním postav v souladu s dramatickými nároky díla. Herecké práci se sólisty se soustavněji věnuje Josef Průdek (Bohéma), smysl pro groteskní nadsázku nechyběl Janě Kališové (Kritická noc) a efektní podívanou sehrál s Romeem a Julií Jozef Bednárik. Musím však přiznat, že co se týče režijní práce se zpěváky (jako základu přesvědčivosti scénické koncepce), největší zážitek pro znamenalo lednové hostování rakouských souborů s Titem a Čarostřelcem - mimo festival.

Pěveckými fenomény přehlídka neoplývala. Mezi hlasy omšelými, rozbitými, matnými a nevýraznými zazářila koloraturní hvězda v soutěži oceněné Márii Tkadlčíkové v Lucii, jímavou přesvědčivostí dojala Anda-Louise Bogza jako Zina v Zásnubách. Natalja Melnik byla rozpustilou i něžně milující Julií, Zdena Kloubová vyjádřila klackovitost, zakrývající vnitřní citlivost Romeova pážete, a sympatie získala i Eva Dřízgová jako Bystrouška. Vyzrálé propracování rolí Nabucca a Enrica se stalo devízou oceněného Pavla Kamase a tenorovou nadějí by mohl být olomoucký Petr Martínek (Edgar).

Opera je útvar složitý, protože složený z mnoha navzájem úzce propojených prvků. Ke kýžené konciznosti mířila jen představení Romea a Julie (cena za výrazný inscenační čin) a Zásnub, blížila se Lucia. Nicméně na kolapsy Rigoletta, Fausta a bohužel i Káti Kabanové se dařilo nacházet zajímavé jednotlivosti. Není to sice mnoho, ale ani ne tak úplně málo.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View