ln95045_047

ln95045_047

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-8
Genrereview
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Janáčkovy kontrasty

Recenze OPERA: Letošní Festival českého hudebního divadla uzavřela dvě představení oper Leoše Janáčka. Uvedly je soubory z měst, které se ke skladateli váží nejen jeho původem a působením, ale i interpretační tradicí velkých janáčkovských dirigentů - Jaroslava Vogla, Břetislava Bakaly, Františka Jílka a Bohumila Gregora.

Opera Národního divadla Brno přijela s Káťou Kabanovou a se sólisty známých jmen (Káťa - Natálie Romanová, Boris - Leo Marian Vodička, Kabanicha - Jitka Pavlová, Dikoj - Jiří Sulženko, Varvara - Jitka Zerhauová). A přece tomuto představení chybělo něco z toho janáčkovsky osobitého, co dojímá i vzrušuje. Nedostatky byly v hudební složce, nepřesvědčivě formované dirigentem Janem Zbavitelem: v málo charakteristické a odstíněné hře orchestru, ve výrazu i frázování zpěváků. To se týká především představitelky Káti, technicky zdatné, ale hlasově barevně jednotvárné; ani herecky nenaplnila všechny polohy role Janáčkovy tragické hrdinky.

Po stylové stránce se pěvecky nejlépe dařilo hostujícím Leo Marianu Vodičkovi, pěvecky dobře disponovanému, dále hlasově suverénnímu Jiřímu Sulženkovi (nejlepší léta pro tuto roli ještě před sebou) a člence brněnského souboru, plnokrevné Jitce Zerhauové. Režie Aleny Vaňákové nepřekročila mez rutinního výkladu díla - možná také proto, že musela zápasit s nepřehlednou, ba zavádějící scénou Karla Zmrzlého. -li sloužit točna k urychlení děje opery (a Janáčkova operní řeč to vyžaduje), je paradoxní, že brněnské představení Káti Kabanové se vzhledem k dvěma dlouhým přestávkám a jedné proměně (!) protáhlo z obvyklých dvou hodin takřka na tři.

Opera Státního divadla v Ostravě uvedla inscenaci Příhod lišky Bystroušky, která byla původně koncipována pro přírodní divadlo loňských Janáčkových Hukvald, což částečně předurčilo její koncepci výtvarnou i režijní. Dominantou univerzální scény Jaroslava Maliny je jakýsi samoznak v podobě kmene stromu s barevně košatou korunou, kterou jednou prosvítá měsíc a jindy slunce. V úpatí kmene je Bystrouščina nora v podobě jihomoravského sklípku. Přírodní kulisa ovšem chybí. Netradiční jsou návrhy kostýmů, ačkoli některé byly inspirovány náčrtky Josefa Čapka pro pražskou premiéru v roce 1925. Kostým Lišky je v podstatě teenagersky civilní, minišaty, dva ohony na dlouhých blonďatých vlasech.

Stylizovaná je i režie Davida Sulkina z londýnské English National Opera. Opomíjí některé naše režijní zvyklosti a naproti tomu dodává vlastní nápady (i Liška duši). Tam, kde naši režiséři mají sklon k přehuštění scény, nechává Sulkin prostor řeči orchestru. Ostravské těleso řídil Jiří Pinkas a od prvých tónů nenechal nikoho na pochybách, kdo je dnes na Moravě nositelem janáčkovské interpretační tradice. Sólistický soubor ovšem v současnosti mnoho výrazných osobností nemá a inscenaci proto jednoznačně dominovala herecky i pěvecky velmi dobrá, a navíc roztomilá Bystrouška Evy Dřízgové. V méně sonorním barytonu Jaroslava Kosce (Revírník) ani v nepřesvědčivém Lišákovi Zdeny Matouškové však nenašla odpovídající partnery. A tak za zaznamenání stojí snad jen Rechtor Jiřího Halamy. Svým jevištním tvarem je však ostravská Liška Bystrouška inspirativní inscenací. Leo Jehne Festival českého hudebního divadla: Národní divadlo Brno - Leoš Janáček: Káťa Kabanová. Uvedeno v pražském Národním divadle 18. února. Festival českého hudebního divadla: Státní divadlo Ostrava - Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky. Uvedeno v pražském Národním divadle 19. února.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View