ln94211_87

ln94211_87

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-8
Genredescription
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Ani válka, ani mír

Jan Rybář, Sarajevo- Praha Na ohnutém semaforu u polorozbořené budovy naskočila červená, bílý obrněný transportér s nápisem UN zastavil a nechal projet přeplněnou tramvaj. Na malém travnatém plácku hrála s velkým zaujetím skupinka kluků fotbal. Od února se toho mnoho změnilo, říká novinář Igor a máchá rukou směrem ke křižovatce nedaleko vládní budovy.

Ještě před několika měsíci byla křižovatka z jedné strany zabarikádovaná bariérami proti nepřetržité palbě srbských ostřelovačů, auta projížděla ve velké rychlosti a lidé se vyhýbali. Jsou to ale jen vnější změny. Dříve bylo Sarajevo největším vyhlazovacím táborem na světě, dnes je z něj jen obyčejný koncentrák, dodává ironicky.

I přes výrazné zklidnění situace v obklíčeném hlavním městě Bosny a Hercegoviny jen málo z jeho obyvatel věří v blízký příchod trvalého míru.

V něčem je to dnes vlastně ještě horší než dříve. V době, kdy jsi nevěděl, zda se dožiješ příštího dne, nebyl čas na přemýšlení. nyní lidem dochází celá ta hrůza minulých měsíců i bezvýchodnost situace, říká mladá prodavačka. Malé tržiště v centru města je přeplněno lidmi, kteří se proplétají mezi stolky se zeleninou, ovocem a dalším zbožím. Jen stopy po střepinách na zdech okolních domů připomínají 5. únor, kdy zde jediný minometný granát zabil více než šedesát lidí.

Během téměř dvou let dělostřeleckého srbského ostřelování obklíčeného Sarajeva zahynulo více než deset tisíc lidí. Po únorovém masakru a následném ultimátu NATO stáhli Srbové svoji těžkou techniku a dělostřelecké ostřelování ustalo. Do trosek města se pomalu začal vracet život. Blokáda i občasná palba ostřelovačů nicméně pokračují.

Obrovské štěstí je, že je léto a lidé jsou tady ve městě schopni vypěstovat alespoň zeleninu. Hlad zatím nehrozí. Zima by ale byla v současných podmínkách katastrofální, protože UNHCR (Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky) prostě nemá peníze na pomoc a možná se stáhne, říká pracovník humanitární agentury v malém baru v centru Sarajeva. Mladík s čepicí s kšiltkem dozadu se do hlasité hudby směje vtipům kamaráda ve vojenské uniformě. Skupinka dívek se zájmem studuje několik měsíců staré číslo Brava. Všichni pijí kávu. Její cena klesla na dvě marky, na drahý pašovaný alkohol ještě skoro nikdo nemá peníze.

mám štestí, protože dostávám od zaměstnavatele relativně hodně peněz a navíc mohu díky své legitimaci město kdykoliv opustit. Většina lidí je na tom hůř. Snaží se pracovat třeba i zadarmo, aby se z toho všeho nezbláznili, říká tlumočnice, pracující pro UNPROFOR.

V Sarajevu dnes částečně pracuje pouze několik podniků, průměrný plat se pohybuje v přepočtu okolo deseti marek. Elektřina v bytech funguje pouze několik hodin denně. Poprvé od počátku války minulý týden srbská strana navíc zablokovala přívod plynu. Pro Sarajevany stále neexistuje legální možnost město opustit.

To, co nyní dělá Miloševi, je jen trik, pokus oklamat svět, nic víc, říká jeden z příslušníků UNPROFOR. Srbský prezident před několika týdny oznámil přerušení veškerých kontaktů s bosenskými Srby jako reakci na jejich opětovné odmítnutí posledního mírového plánu tzv. kontaktní skupiny. Spojené státy na odmítnutí reagovaly úvahami o zrušení embarga na dovoz zbraní do Bosny a Hercegoviny.

Kromě příchodu míru se v bývalé Jugoslávii může stát všechno. Jeden z velmi reálných scénářů je ale následující: bosenská vojska, možná s pomocí tajných amerických zbrojních dodávek, zaznamenají vojenské úspěchy. Srbsko otevřeně přispěchá Karadži na pomoc. Jednotky UNPROFOR se stáhnou a do všeho se vloží Chorvatsko. Vypukne totální válka s katastrofálními důsledky. Svět to pochopí, jako vždy, pozdě, dodává člen UNPROFOR.

Procházíme po odkrytém prostranství nedaleko hotelu Holiday Inn, dříve jednom z nejnebezpečnějších míst ve městě. Trosky aut v uličkách mezi zčernalými skelety vypálených mrakodrapů kdosi odklidil. Někdejší alejí ostřelovačů proudí davy lidí. Asi patnáctiletý kluk balancuje na zadní oji jedoucí tramvaje a mává na nás čepicí.

Jen několik set metrů od nás, za frontovou linií ve čtvrti Grbavica, na jednom z paneláků vlaje srbská vlajka. Tak jako dřív.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View