ln94211_70

ln94211_70

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetetest
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Bůh, vyžadující krvavé oběti

Jiří Hanák Podmínka je to nevyhnutelná, nelze ji obejít: každá země, která chce vstoupit do Evropské unie (dříve EHS, později ES), musí přede dveřmi zanechat ne právě zanedbatelný kousek své státní suverenity. Česká republika si ještě přihlášku ani nepodala a její přijetí je otázkou spíše desetiletí než posledních šesti let tohoto tisíciletí. S chvályhodným předstihem však byla pronesena první slova budoucí diskuse na téma onoho kousku suverenity, kterým vstup do EU budeme muset zaplatit.

Než položíme kacířskou otázku, zda dnes vůbec suverénní jsme, položme otázku jinou: co to suverenita vůbec je? Anglický historik Arnold Toynbee se o vyjadřuje takto: Kult suverenity se stal nejvyšším náboženstvím lidstva. Jeho bůh vyžaduje lidské oběti. A to se autor nedožil zvláště fundamentalistických výstřelků tohoto náboženství v posledních letech. Nikoliv v temné Africe, kde by se dalo lecos pochopit a omluvit politickou nevyzrálostí tamní společnosti, nýbrž na Balkáně, v onom měkkém podbříšku Evropy. Anglický sociolog a historik německého původu Ralf Dahrendorf vyslovuje na adresu sebeurčení národů (podmínka suverenity) ještě skeptičtější slova: Sebeurčení národů je jeden z méně šťastných vynálezů mezinárodního práva... je to v nejlepším případě právo druhého řádu... a dost možná, že to ani žádné právo není, ale jenom požadavek, který vytyčují populističtí vůdcové. Námitka je nabíledni: jinak se dívají na suverenitu a sebeurčení národy, jejichž existence nikdy nebyla brána v potaz, a jinak národy, jejichž existence po staletí nebyla samozřejmá a které mají ještě i dnes dost důvodů do budoucnosti nahlížet s opatrností. Počet obyvatel, velikost, výkonnost a specifická síla (např. Izrael je regionální velmocí) určují úhel pohledu. Koneckonců netajil to ani František Palacký, když přiznal, že program, metody a cíle pětimilionového Českého království musí být jiné, než by byly u téhož království, ovšem desetkrát lidnatějšího.

Dnes je Česká republika desetimilionová, národnostně prakticky homogenní, na jejím území nestojí jediný cizí voják, vládu zvolenou v nepohybně svobodných a demokratických volbách. Je Česká republika suverénní?

Co se týká daní, jazyka a hranic, zcela určitě. To je však jen malá, a ne rozhodující část suverenity. Rozhodující děje, ovlivňující, ba určující život našeho státu a jeho občanů se odvíjejí mimo naše hranice a zcela mimo naše možnosti významněji do nich zasahovat. Základní otázky bezpečnosti smlouvají jiní a jinde. Světovému obchodu, konjunktuře či recesi udávají tón jiní a jinde. Zkrátka hudba plné suverenity hraje pod jinými okny, k nám v nejlepším případě doléhá její ozvěna.

do první světové války bylo opravdu suverénních jen šest sedm velmocí. Po druhé světové válce jen dvě supervelmoci, žádná (západo) evropská. A dnes je v Evropě suverénní jenom Evropa sama. Ta západní, integrující se. Spolek zemí, z nichž si každá musela vyříznout libru masa ze své suverenity a přinést ji jako obětinu budoucnosti, která začíná fungovat dnes.

Z tohoto pohledu vypadají odpůrci vzdání se části suverenity České republiky pošetile. Nemohou totiž vyvrátit základní argument: za naši libru si koupíme jistotu. Nikoliv absolutní, tu nikdo nabídnout nemůže. Koupíme však to nejlepší, co na trhu je.

Naději na bezpečnost a na budoucnost. V českém kontextu však mají nevraživé grimasy na adresu Evropy ještě specifický podtext: kdo bojuje proti přílišné suverenitě Bruselu (sídlo orgánů EU), ten bojuje za suverenitu Německa. Kdo chce uvolnit pouta, svazující šestnáct států Evropské unie, ten chce uvolnit pouta, svazující Německo. Jak to říkal Palacký? Kdyby nás bylo padesát milionů, to bych arciť tak mluvit nemohl.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View