ln94211_101

ln94211_101

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-5
Genrereview
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Odpoutávání řeči

Recenze KNIHY: Je marné pokoušet se MICHELA FOUCAULTA (1926- 1984) zařazovat: jeho dílo se takové snaze vědomě vzpírá, dokonce ji analyzuje- a ukazuje mocenskou podstatu každé klasifikace, která je Foucaultovi jedním z mechanismů ovládání nekonečné tvořivosti řeči. Přesto jeho dílo své nesporné místo mezi těmi, kteří zásadně proměnili naše vidění světa. Dokládá to i nový výbor z Foucaultových prací nazvaný DISKURS, AUTOR, GENEALOGIE (Nakladatelství Svoboda).

Výbor obsahuje nástupní řeč na College de France nazvanou Řád diskursu, přednášku Co je autor a stať Nietzsche, genealogie, historie. Byť rozsahem nevelký, dovoluje z jinak nesnadného Foucaulta porozumět mnohému, dokonce snad i tomu nejdůležitějšímu. Totiž jeho projektu, jehož byly jeho velké a možná i známější knihy vždy novým uskutečňováním.

Řád diskursu je text, shrnující práci již vykonanou a současně rýsující plán dalších výzkumů. Foucault se soustřeďuje na pojem diskursu a diskursivní praxe (téma, kterým se zabýval již v Archeologii vědění). Diskurs jako slovo v běžné francouzštině na jedné straně není nic jiného než řeč, rozmluva, rozprava o věcech a událostech. Na druhé straně však (u Foucaulta) také násilí, které působíme věcem, jistá praxe, kterou jim vnucujeme. Není to tedy řeč nevinná, nýbrž vyznačuje se schopností utvářet oblasti předmětů, vzhledem k nimž bude možno stvrzovat nebo popírat pravé nebo falešné propozice.

Diskurs je tedy pole řeči, v němž je řeč vždy již nějak zakřivována, organizována, omezována; proto hovoří- li Foucault o řeči jako diskursivně nespoutané, používá (pouze) metafor. Mluví o hukotu či šepotu, což je jakoby šum v pozadí každé racionální mluvy, to, co tato mluva vždy vnímá jako své ohrožení. Foucaultovým záměrem je odhalovat skryté postupy a lsti, jimiž vniká řád diskursu; jeho největší síla je v tom, že je objevuje tam, kde bychom je nejméně čekali. Například odkrývá- li momenty rituálu ve vědecké řeči, anebo (jak je tomu v přednášce Co je autor) když analyzuje autora jako historicky proměnlivou funkci textu.

Zde je pak patrná i nietzschovská inspirace Foucaultova projektu, která je důležitá a vlastně od počátku prostupuje jeho dílem. Důkazem toho je i poslední stať výboru, v níž Foucault pávě na Nietzschových textech předvádí, co rozumí slovem genealogie. Hledá- li filozofie původ, první počátek, chce tím jen diskursivně přemoci to, co ji děsí: samotné tělo bytí, jímž je historie se svou intenzitou, svými selháními(...), stejně jako se svými synkopami. A co se dozví genealog, naslouchá- li této historii? Tajemství toho, že věci žádnou věčnou podstatu nemají.

Miroslav Petříček jr.

Michel Foucault: Diskurs, autor, genealogie. Vydalo Nakladatelství Svoboda, edice Filozofie a současnost, Praha 1994. Přeložil a doslov napsal Petr Horák. 115 stran, náklad a cena neuvedeny.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View