Nový
zákon
pro
vysoké
školství
je
připraven
k
projednání
Ivan
Pilip,
Ministr
školství,
mládeže
a
tělovýchovy
S
návratem
akademické
obce
do
jejích
Almae
mater
nesporně
zesílí
diskuse
o
připravovaném
vysokoškolském
zákoně,
který
se
bude
brzy
projednávat.
V
komunistickém
režimu
byly
vysoké
školy
podřízeny
zájmům
státu
a
postrádaly
skutečnou
autonomii.
Je
proto
pochopitelné,
že
jedním
z
požadavků
listopadu
89,
ve
kterém
vysoké
školy
sehrály
velmi
důležitou
roli,
bylo
obnovení
akademických
svobod.
Návrat
k
nim
a
tím
i
k
autonomnímu
postavení
vysokých
škol
byl
již
na
začátku
roku
90
zakotven
v
novém
vysokoškolském
zákoně,
v
jednom
z
prvních
velkých
zákonů,
který
byl
tehdy
přijat.
Vliv
státu
na
vysoké
školy
byl
omezen
a
velká
část
jeho
pravomocí
přenesena
na
vedení
vysokých
škol.
Zkušenosti
posledních
čtyř
let
ukázaly
klady
i
nedostatky
všech
přijatých
změn
a
nyní
stojíme
před
úkolem
jasně
stanovit
míru
pravomocí
a
odpovědnosti
vysokých
škol,
jejich
základní
vnitřní
vazby
a
vztah
ke
státu
i
pravidla
jejich
hospodářského
života.
S
trochou
zjednodušení
lze
říci,
že
se
snažíme
dospět
do
stavu,
kdy
společnost
určuje
pouze
jakýsi
základní
rámec,
pravidla
hry,
a
univerzity
se
svobodně
pohybují
v
tomto
širokém
prostoru.
Hlavním
úkolem
státu
v
této
oblasti
zůstává
povinnost
garantovat
určitou
úroveň
vysokoškolského
vzdělávání
a
ekonomicky
podporovat
vysoké
školství.
Jednou
z
klíčových
otázek
je
nesporně
vztah
mezi
státem
a
univerzitami.
Prvním
momentem,
kdy
se
návrh
nové
definice
vztahů
projevuje,
je
akt
zřízení
vysokoškolské
instituce.
Než
budu
tedy
hovořit
o
vzniku
vysokoškolské
instituce,
rád
bych
se
zmínil,
že
navrhovaný
zákon
umožňuje
oproti
současnému
stavu
i
vznik
vzdělávací
instituce
uskutečňující
pouze
kratší
profesně
zaměřené
bakalářské
studijní
programy
na
bakalářské
úrovni
a
zavádí
pro
ně
název
vysokoškolský
institut.
Kromě
toho
dává
možnost
uskutečňovat
části
studijních
programů
i
mimo
stávající
vysoké
školy.
Například
v
oblasti
doktorských
programů
by
mohlo
jít
především
o
vědecké
a
výzkumné
instituce.
Vysoké
školy
a
vysokoškolské
instituty
nazývá
nový
vysokoškolský
zákon
vysokoškolskými
institucemi.
Pouze
ony
mají
mít
právo
udělovat
akademické
tituly.
Jiné
právnické
osoby
by
mohly
udělovat
akademické
tituly
pouze
v
dohodě
s
některou
vysokou
školou.
Cílem
této
navrhované
změny
je
diverzifikovat
možnost
studia,
umožnit
přístup
na
vysoké
školy,
ale
neřešit
přitom
tyto
požadavky
za
cenu
ústupu
z
úrovně
studia.
Jak
již
bylo
řečeno,
na
rozdíl
od
dosavadního
stavu
se
v
návrhu
nového
zákona
připouští,
aby
zřizovatelem
vysokoškolské
instituce
byl
nejen
stát,
ale
i
jiná
právnická
osoba.
Pak
se
v
procesu
zřizování
rozlišují
dva
kroky-
jednak
vlastní
založení
instituce,
jednak
její
uznání
státem.
Je
možno
tedy
hovořit
o
vysokoškolských
institucích
státem
zřízených
a
institucích
státem
uznaných.
Státní
zmocnění
by
uděloval
vysokým
školám
parlament
formou
zákona,
vysokoškolským
institutům
vláda.
Ve
státní
sféře
budou
tedy
vysoké
školy
zřizovány
nařízením
vlády,
zřizovateli
vysokoškolských
institutů
budou
moci
být
ústřední
orgány
státní
správy
nebo
vyšší
územní
samosprávné
celky.
Stát
má
za
úkol
zajistit
určitou
úroveň
vysokoškolského
vzdělávání.
Rozhodně
nechceme
jít
cestou
masového
zvyšování
počtu
vysokoškolsky
vzdělaných
lidí
za
cenu
devalvace
kvality.
Snažíme
se
tedy
vytvořit
co
nejpestřejší
nabídku
a
vyhnout
se
nebezpečí
jak
vzdělávání
jen
masového,
tak
vzdělávání
pouze
elitního.
Ke
kontrole
a
zajištění
kvality
vysokého
školství
byl
vytvořen
nezávislý
odborný
orgán
jmenovaný
vládou.
Dosud
jím
byla
Akreditační
komise,
která
se
nyní
podle
nového
zákona
přetváří
v
Akreditační
kolegium
s
posílenými
pravomocemi.
Souhlas
Akreditačního
kolegia,
složeného
z
významných
osobností
s
vysokou
odbornou
úrovní,
je
nutnou
podmínkou
pro
udělení
státního
zmocnění
vysokoškolským
institucím
i
jiným
právnickým
osobám
uskutečňujícím
studijní
programy.
Akreditaci
bude
podléhat
rovněž
oprávnění
vysokých
škol
nebo
fakult
konat
habilitace
docentů
a
jmenovací
řízení
profesorů.
Druhou
významnou
činností
Akreditační
komise
je
evaluace
fakult
a
studijních
oborů-
hodnocení
fakult
obdobného
zaměření.
Cílem
evaluace
je
zdokonalování
studijních
programů
a
zajištění
srovnatelné
kvality
vysokého
školství.
Nový
vysokoškolský
zákon
zasahuje
i
do
stávající
řídicí
struktury
vysokých
škol.
Posiluje
pozici
rektora,
přiznává
mu
některé
nové
pravomoci.
Podle
nového
zákona
jmenuje
děkana
fakulty
rektor,
a
nikoli
akademický
senát,
jak
tomu
bylo
dosud.
Akademickému
senátu
fakulty
zůstává
právo
volby
kandidáta
na
děkana.
V
mimořádných
případech
má
rektor
právo
děkana
fakulty
odvolat.
Zákon
nově
rozšiřuje
kompetence
rektora
i
v
otázce
zřizování,
slučování
a
rušení
fakult.
Je
tu
zřetelná
snaha
podpořit
význam
postavení
univerzity
jako
celku,
aniž
by
docházelo
k
omezování
potřebných
pravomocí
jednotlivých
fakult
a
dalších
samostatných
jednotek
školy.
Rektora
jmenuje
prezident
republiky
na
návrh
akademického
senátu
vysoké
školy.
Nově
se
také
navrhuje
postavení
vědeckých
rad
a
akademických
senátů.
U
akademických
senátů
se
mění
poměr
zastoupení
pedagogů
a
studentů,
podíl
studentů
se
snižuje
na
nejvýše
1/
3
počtu,
jak
to
odpovídá
zvyklostem
v
jiných
zemích
i
zkušenostem
z
fungování
senátu
v
posledních
letech
u
nás.
Určitě
snížení
stropu
pro
zastoupení
studentů
nic
nemění
na
významu
jejich
práce
v
senátech,
což
je
zaručeno
návrhem
na
povinné
zastoupení
alespoň
dvěma
zástupci.
Nově
se
upravují
i
pravomoci
a
povinnosti
ministra.
Pravomoc
ministerstva
k
rozdělování
finančních
prostředků
se
doplňuje
o
povinnost
ministra
stanovit
a
vyhlásit
kritéria
pro
jejich
rozdělování,
které
by
zejména
mělo
směřovat
k
posílení
vědy
na
vysokých
školách
a
k
jejímu
přirozenému
posilování
v
těchto
institucích.
Oblasti
financování
se
týká
i
řada
dalších
změn,
které
však
přesahují
možnosti
tohoto
článku.
Vysokoškolský
zákon
by
měl
být
projednáván
v
nejbližší
době
a
měl
by
vytvořit
další
prostor
školám
v
jejich
transformaci
a
rozvoji,
na
němž
ve
velké
míře
závisí
i
transformace
a
rozvoj
ekonomiky
a
dalších
oblastí
života
společnosti.