ln94210_5

ln94210_5

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-7
Genrecomment
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Ještě jednou k darovací dani

Jiří Kozák, advokát Obsah vyjádření prvního náměstka ministra financí ČR (LN 3. 8.) k mému článku (LN 13. 7.) nutí znovu reagovat a učinit několik poznámek. Tvrzení, že jsme všichni povinni platné normy respektovat a dodržovat, což je základ demokracie, pořádku a prosperity, je správné a nelze než s ním souhlasit. Paradoxní však je, když další obsah vyjádření je s tímto tvrzením v hlubokém rozporu.

Není pravdou, že zákon č. 357/ 1992 Sb. založil v § 10 povinnost dodanit daní darovací rozdíl mezi cenou zjištěnou znaleckým posudkem a cenou sjednanou v případech, kdy cena sjednaná byla nižší než cena zjištěná. Paragraf 10 upravuje základ daně z převodu nemovitostí, a nikoli daň darovací. Těžko může tedy zakládat povinnost platit darovací daň. Předmět darovací daně upravuje § 6 a ani ten žádnou takovou povinnost nezakládá.

Není pravdou, že důvodem této úpravy bylo zabránit případné dohodě mezi kupujícím a prodávajícím o kupní ceně blížící se nule a že tímto postupem by mohla být vynulována daňová povinnost. Sám pracovník ministerstva odpovědný za tuto oblast, JUDr. Dunovský, totiž v komentáři k § 10 cit. zákona (SAGIT, Ostrava, 1993) ve shodě s mým stanoviskem konstatuje, že účastníci kupní smlouvy si sice mohou podle Občanského zákoníku i vyhlášky č. 393/ 1991 Sb. dohodnout cenu nižší, pro účely vyměření daně z převodu nemovitostí je však základem daně cena zjištěná podle vyhlášky č. 393/ 1991 Sb. a není v tomto případě rozhodující výše kupní ceny nebo ceny sjednané dohodou.

Z porovnání různých případů poplatníků- osob zařazených do jednotlivých skupin podle spřízněnosti těchto osob- vyplývá, že prvnímu náměstkovi nezáleží na tom, kdo je poplatníkem daně, neboť přehazuje takovou povinnost na kupujícího, aniž by k tomu měl jakýkoli zákonný důvod. Počítá daň jako celek, je mu jedno, od koho ji dostane, a konstatuje, že výsledek srovnání nemusí být tak dramatický. Ve státě, kde podle čl. II Listiny základních práv a svobod lze ukládat daně jen na základě zákona, je tato počtářská ekvilibristika opravdu pozoruhodná.

Je příznačné, že ve vyjádření není ani náznak argumentů, které by vyvracely můj právní názor. Proto kladu ministerstvu financí ještě jednu v tomto ohledu zásadní otázku: Existovaly v roce 1993 pro nemovitosti ve smyslu zákona č. 526/ 1990 Sb., o cenách, smluvní ceny? Pokud ano, jak je možné, že je rozdíl mezi cenou zjištěnou a cenou sjednanou považován ministerstvem za bezúplatné nabytí?


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View