První
budou
odškodněni
poslední
Pavel
Vondráček
Českoslovenští
občané
byli
mezi
prvními,
kteří
plnili
německé
lágry.
Jsou
posledními,
kterým
se
dosud
nedostalo
finančního
odškodnění
V
letech
1938
až
1945
zahynulo
přes
360000
československých
občanů.
Nacistickými
koncentračními
tábory
prošlo
na
450000
našich
lidí.
Dosud
žije
asi
8000
bývalých
politických
vězňů,
kteří
strávili
v
německých
nacistických
táborech
a
věznicích
přes
osmnáct
tisíc
let.
Ročně
umírá,
vzhledem
k
vysokému
věku,
okolo
600
bývalých
vězňů.
Podle
připravovaného
zákona
o
zmírnění
následků
utrpení
některých
obětí
nacistické
perzekuce
patří
náhrada
politickým
vězňům,
a
to
ve
výši
2300
Kč
za
každý
započatý
měsíc
věznění.
Dále
dostanou
vdovy
a
vdovci,
jejichž
manžel
zemřel
v
koncentračním
táboře
nebo
byl
popraven,
jednorázově
částku
ve
výši
100000
Kč.
Celková
částka
se
bude
pohybovat
kolem
jedné
miliardy
korun
Německo
odškodnilo
občany
čtrnácti
zemí
jednak
na
základě
dohody
o
reparacích
uzavřené
14.
ledna
1946
v
Paříži,
jednak
na
základě
vlastních
zákonů
známých
pod
zkratkami
BEG
a
BRUG.
Vláda
SRN
se
navíc
zavázala
poskytnout
odškodnění
ve
výši
jedné
miliardy
německých
marek
obětem
nacismu
ze
zemí
bývalého
SSSR
a
střední
a
východní
Evropy,
kteří
dnes
žijí
v
Izraeli,
USA
nebo
Německu
a
mají
charakter
uprchlíků.
Německo
také
zaplatilo
další
miliardu
ve
prospěch
postižených
občanů
Ruské
federace.
Argument,
že
občané
bývalého
Československa
nejsou
dosud
odškodněni
kvůli
neochotě
německé
vlády
neobstojí
při
bližším
pohledu
zpět.
Již
v
roce
1958
připravil
tehdejší
Svaz
protifašistických
bojovníků
akci
podle
BRUG,
jejíž
termín
uplatnění
byl
do
1.
4.
1959.
Tehdejší
Ústřední
výbor
KSČ
však
realizaci
této
akce
nepovolil.
Tím
možnost
náhrady
podle
tohoto
německého
zákona
byla
pro
československé
občany
promlčena.
Další
pokusy
o
vyrovnání
ztroskotaly
na
faktu,
že
Československo
nemělo
až
do
roku
1973
se
Spolkovou
republikou
Německo
diplomatické
styky.
Vláda
SRN
odškodnila
jen
oběti
pseudolékařských
pokusů.
Československu
poukázala
částku
7.5
milionu
marek.
JUDr.
Jakuba
Čermína,
předsedy
Českého
svazu
bojovníků
za
svobodu
jsme
se
zeptali:
Jednalo
se
o
odškodnění
již
v
roce
1973?
V
roce
1973
bylo
řečeno,
že
by
se
to
muselo
dělat
současně
i
s
německým
odškodněním
a
pan
Willi
Brandt,
který
dělal
tzv.
východoevropskou
politiku,
řekl:,
Neotvírejte
tuto
Pandořinu
skříňku,
protože
bychom
se
toho
nikdy
nedopočítali.
Vlastně
bylo
řečeno-
nic
vám
nedáme
a
nic
od
vás
nechcem.
Tím
byl
vlastně
vyřešen
i
sudetoněmecký
problém.
Němci
s
tím
byli
tehdy
spokojeni.
Přesto
v
roce
1973
nabídla
vláda
SRN,
že
odškodní
přímo
konkrétní
osoby.
Na
tuto
nabídku
Československá
vláda
nepřistoupila.
Požadovala
totiž
jednorázovou
sumu
v
markách
s
tím,
že
sama
rozhodne,
jakým
způsobem
a
komu
zaplatí.
Výplatu
by
provedla
v
korunách.
o
Změnilo
se
něco
po
listopadu?
Znovu
se
začalo
jednat
po
listopadu'
89.
Odškodnění
bychom
měli
dostat
i
my,
jelikož
Němci
k
tomu
byli
vázáni
Pařížskou
dohodou.
Vláda
do
jisté
míry
zaspala,
na
rozdíl
od
Poláků,
kteří
si
při
uzavírání
nové
smlouvy
toto
vymohli.
Německá
vláda
byla
ochotna
postavit
deset
větších
a
třicet
menších
penzionů
jako
humanitární
pomoc
v
hodnotě
100
milionů
marek.
K
realizaci
nedošlo,
kvůli
blížícím
se
volbám
bylo
řešení
odškodnění
odsunuto.
V
současné
době
pan
Klaus
prakticky
nedělá
nic
jiného,
než
že
napravuje
jednání
komunistického
režimu.
Schválením
zákona
to
udělal.
Řeknu
vám,
mít
tento
problém
vyřešen
za
jednu
miliardu
korun,
to
je
velká
diplomacie.
o
Kdo
rozhoduje
o
tom,
kdo
byl
v
odboji
a
kdo
ne?
Ministersvo
národní
obrany,
a
dělá
to
velmi
pečlivě.
Někdy
to
je
ale
těžký.
Už
před
rokem
1939
bylo
v
koncentračních
táborech
mnoho
Čechů,
kteří
se
v
Německu
dobrovolně
přihlásili
na
práci.
Byla
lépe
placena
a
i
potravinové
lístky
byly
větší.
Jenže
někteří
vynechali
několik
směn
a
Němci
je
dali
do
tábora.
Byli
tam
pět
let.
Těžko
teď
tomu
člověku
říct,
že
už
není
politický
vězeň.
o
Jak
chcete
zaručit,
že
politický
vězeň
nebude
člověk
potrestaný
za
obyčejnou
a
hospodářskou
kriminalitu?
Známe
případ
člověka,
který
byl
v
koncentráku
pět
let.
Byl
tam
za
vraždu.
My
tyto
případy
zkoumáme
a
okamžitě
jim
bereme
osvědčení,
že
byli
politickými
vězni.
Lze
zpětně
zjistit,
kdo
prováděl
sabotáž,
kdo
pomáhal
lidem
a
kdo
se
za
války
jenom
obohacoval?
Ano.
Máme
mlynáře,
který
zaplatil
životem,
že
mlel
načerno
mouku.
Ptáme
se
tehdejších
svědků.
Když
řeknou,
že
mu
museli
zaplatit,
tak
je
to
syčák.
Pokud
to
bylo
zdarma,
tak
to
byl
humánní
čin.
Výhodou
je,
že
Němci
byli
naprosto
precizní
v
zaznamenávání
přestupků,
za
které
byli
lidé
vězněni.
Mnozí
tam
totiž
byli
za
normální
sprostý
kriminální
delikt.
U
mrtvých
se
to
ale
nemůže
udělat.
o
Ozvaly
se
již
hlasy,
že
odškodnění
bude
provedeno
z
daní
obyčejných
lidí.
Ne.
Nezapomeňte,
že
zde
zůstal
majetek
po
třech
a
půl
milionu
Němců.
Znovu
opakuji,
že
odškodnění
mělo
být
provedeno
již
v
roce
1946.
Nedostali
jsme
to.
Doufám
ale,
že
konečným
plátcem
bude
Německo.
Dosavadní
postup
a
výsledky
jednání,
ať
již
ze
strany
představitelů
SRN
jako
nástupnického
státu
nacistické
Německé
říše,
tak
také
ze
strany
představitelů
československých
orgánů
do
roku
1989,
ale
i
po
tomto
roce,
nejen
že
nevedly
k
žádným
konkrétním
výsledkům,
ale
svojí
formou
jsou
pro
všechny
oběti
nacismu
urážející
a
ponižující
(Memorandum
Svazu
bojovníků
za
svobodu).
Takto
byla
poskytnuta
náhrada
některým
státům: